Článek
Společné hodnoty, společný trh, liberalismus ekonomik s menším vlivem států byly hlavní předpoklady pro dosažení uspokojivého cíle. Vše se ale zvrtlo. Jak pravil klasik: „Dělali jsme, co jsme mohli, ale dopadlo to jako vždycky“. Postupně se se začaly projevovat snahy větší regulace, propojení elit se zájmovými skupinami a rezignace na vnější prostředí. Evropské špičky se stávají více egoistickými, mají velkou rezistencí ke kritice a sebereflexe je sprosté slovo.
Všechny tyto prvky dnešních moderních ego-elit se projevili při poslechu projevu viceprezidenta Spojených států amerických J. D. Vance. Ten využil svůj projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci ke kritice Evropy kvůli potlačování svobody slova. Projev vycházel z jeho vlastních zkušeností a z posledních zjištěních (kauzy: USAID, platby EU spřízněným médiím za pozitivní P.R., podpora nátlakových organizací na podporů zelené sebevraždy z dílny Franze Timmermanze, stále existující cenzura na FB na evropském území).
Projev byl evropskými špičkami zcela odmítnut. A proč? Protože si vyslechli následující:(zdroj: Martin Dohnal)
„Pokud utíkáte ve strachu před vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat, a když na to přijde, neexistuje nic, co byste mohli udělat pro americký lid, který zvolil mě a zvolil prezidenta Trumpa,“ řekl v Mnichově evropským lídrům Vance.
„Umlčení hlasů nic nechrání a je nejjistějším způsobem, jak zničit demokracii. Musíme dělat více než o demokratických hodnotách jen mluvit, musíme je žít“.
Vance také zmínil migraci, když se dotkl čtvrtečního útoku v Mnichově, který spáchal 24letý afghánský žadatel o azyl. „Kolikrát musíme trpět těmito děsivými selháními, než změníme kurz a nasměrujeme naši společnou civilizaci novým směrem? “ tázal se americký viceprezident.
Zde přesně Vance udeřil hřebíček na hlavičku. Vyprovokoval tím hysterii a odmítavé reakce našich lídrů. Možná že je dobře, že jeho projev byl v pořadí až za projevem naší nelegitimní královny Evropské unie Ursuli von der Leyen. Naše elita se začala chovat jako malé dítě, které je vzteky bez sebe po tom, co mu rodiče sebrali hračku. Mentální neschopnost sebereflexe a nápravy nás jako voliče musí motivovat k využití našich práv. Ve volbách máme dvě. Právo volit a právo odvolat.
Když jsem hovořil o nelegitimitě Ursuly jako nejvyšší postavě výkonné evropské moci, tak z toho důvodu, že moc jí svěřená na základě eurounijních mechanismů je neadekvátní ke způsobu její volby. Sama ve funkci de facto ovládá kormidlo Evropské unie, a to je ovládáno především zájmovými skupinami. Kam až jsme se to dostali?
Elity, které se dnes považují za liberály jsou zrádci hlavních liberálních myšlenek. K těm patřily zejména omezení vlivu státu na minimum a přístup k alternativním zdrojům informací.
Tyto dvě myšlenky v zájmu konání všeobecného „blaha“ změnili na následující:
Zdaň to, a když to stále funguje, reguluj to. Až to přestane fungovat, dotuj to.
Druhá myšlenka je zadupaná do země potřebou boje proti dezinformacím. Přičemž naše peníze plynou elitami nasměrovanými koridory do publikování lží, kterak je Green Deal naší příležitostí, jak je elektromobilita šetrná k našemu klimatu a že za „zpackané“ klima může jedině člověk.
Pokud se na to podíváte realisticky a projev J. D. Vance mi velmi realistický přišel, musíme začít opravdu měnit naše dekadentní uvažování. To že evropská dekadence vzniklá z nadbytků nyní nadbytky postupně likviduje, již musí vidět i slepec. Pozor netýká se manažerů, politiků, vysokoškolských profesorů státních universit, většiny lékařů a další středostavovské smetánky. Těm to dojde, až je ze zaměstnání propustí.
Evropská dekadence, nebo chcete-li úpadek je patrný už při pohledu na žebříček nejbohatších lidí na planetě časopisu Forbes. Tento týden opět přeskočil Elona Muska, Evropan Bernard Arnault. To je ale možná poslední evropské vítězství. Zatím co v jiných regionech většinou mezi nejbohatší patří inovátoři a technologičtí giganti, evropský boháč má svůj zisk postaven na ženské marnivosti a zálibě publika v alkoholu. Tak o tom hovoří i v našem rozhovoru pan Miroslav Bárta český egyptolog, archeolog a toho času i politik.
Bernard Arnault řídí impériu LVMH Foto zdroj: Nathan Laine, Getty Images
Arnault řídí impérium LVMH, které zahrnuje přibližně sedmdesát pět módních a kosmetických značek, včetně brandů Louis Vuitton, Sephora, Moët & Chandon a koňak Hennessy. V lednu 2021 LVMH koupilo americkou klenotnickou společnost Tiffany & Co. za 15,8 miliardy dolarů, což je považováno za největší akvizici luxusních značek v historii.
Co k tomu na závěr říci. Pokud nechceme definitivně přijít o konkurenceschopnost, musíme si vzít slova amerického viceprezidenta k srdci a změnit náš kurs. Nemusíme souhlasit se vším co řekl, ale vzhledem k tomu, že se jedná o názor zástupce nejmocnějšího světového hráče, měli bychom to realisticky považovat za definici rozložení sil. Naše neustálá sebeprezentace v pozici „světového svědomí“ nikoho z opravdu mocných nezajímá a jen si tímto idealistickým postojem ubližujeme.
