Článek
Je tomu tak právě proto, že styl vládnutí, který současné elity zastávají se ukazuje již dlouhou dobu, jako velmi neakceschopný a neúčinný. V mnoha ohledech i škodlivý.
Trumpova administrativa, ve snaze jednou pro vždy se vypořádat s pokrytectvím svých předchůdců si uvědomuje, že pokud tento styl přemýšlení nezmění i u Evropanů, vrátí se tyto síly na americký „trůn“ po skončení jeho volebního období jako bumerang. To, co tedy nyní dělá, neberme jako odklon od hodnot, které předchozí generace vytvořili ve spojení USA a Evropa ale naopak jako příležitost, jak zefektivnit evropské procesy a vrátit se k budování skutečných, a ne jen nadhodnotových, pilířů.
To, co Trump dělá, je políčkování „puberťáka“ přesvědčeného o vlastní genialitě a zahleděného do sebe. Vychovává nás a říká: „Pokud se neproberete, půjdu jinam. Nerad, ale půjdu“. Tak jak my máme strach z Ruska, Američany děsí Čína. Ta je mnohem silnější, než se nám může zdát. Doporučuji knihu Michaela Pillsburyho „Stoletý maratón“. V knize dostanete odpovědi na to, co je vlastně Čína a proč bychom měli být k ní minimálně ve střehu. A pokud nenajde USA spojence v Evropě, najde ho v Rusku. Řešení je v našich rukách. Bohužel i slepci je zřejmé, že jsme si naše ruce svázali za zády. Naše „demokracie“ je neakceschopná a zarezlá.
Evropa, ve snaze stát se světovým svědomím, přijímá jedno sebevražedné rozhodnutí za druhým. Nejprve si likvidujeme chloubu v podobě automobilového průmyslu, zavádíme směrnice, které prodražují život občanů, likvidujeme si stabilní energetiku ve jménu dekarbonizace, raketově posilujeme byrokratický aparát, ve snaze ulehčení vládnutí špiček máme tendence uznat potřebu cenzury a ostrakizace, posilujeme pozice pomýlených ideologů a posilujeme vliv státu, u kterého zároveň nám nečiní problém tvořit výhradně schodkové rozpočty.
A nejen to. Zaváděním různých norem na podporu zcela neefektivní dekarbonizace (ETS1, ETS2, ESG) si likvidujeme průmysl, energetiku a v případě ESG i společný evropský trh. Soustředíme se na jednotlivé populisticky dobře znějící body, uniká nám však celek a jeho podstata. Tudíž dopady našeho konání jsou nedozírné a likvidující. Posilující vliv institucí a snaha omezit alternativní zdroje informací jsou v přímém rozporu s liberálními myšlenkami.
V článku Karoliny Brodíčkové pro Novinky.cz nazvaného „Putinovi se plní všechno, co chtěl“ je shrnuto podstatné. Ale zatím co se pan poradce prezidenta a bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář obává dopadů Trumpova jednání, ani jednou však nepoznamenal, že bychom měli být intenzivnější v jednání s Trumpem a rozhovor postrádal vizi, jak řešit nejednotný přístup Evropy jako celku. Od tak zkušeného diplomata bych očekával víc než vkládání nadějí do geograficky rozbité „koalice ochotných“ nebo do Friedricha Merze.
Pondělní (17. 2. 2025) narychlo svolaná schůzka v Paříži opět ukázala evropskou nejednotnost, a to nezmění ani německé volby (23. 2. 2025). Němce pan Kolář označil za potenciál budoucích lídrů. Dovolím si nesouhlasit. Protože pokud nejsou sto Němci prosadit potřebný zákon na zpřísnění imigrace jen pro to, že AfD to podporuje, je něco v této demokracii špatně. Přitom by současní vládní činitele oslabili AfD v jejich hlavním tématu. Raději současní vládní činitelé přes aktivistické neziskovky pořádají celoněmecké průvody odpůrců „krajní pravice“ (označované za fašistickou ve snaze ji zamezit v případné spoluvládě), kteří vyjadřují větší strach z něčeho zcela irelevantního, ale raději obětují další Němce postiženými islámským mindrákem a fanatismem. A jediným motivem establishmentu je nepřijít o koryto. Jak krátkozraké a neprozřetelné.
Doba se však mění a pokud by nedošlo ke změně, vězte že by bylo mnohem hůře, než to nyní vypadá. To, co zcela v dnešní turbulentní době zaniká jsou skutečné problémy národů Evropy, které jsou dlouhodobě neřešené a kterým chybí dlouhodobá vize. Zde odkazuji na článek Aktuálně.cz Matyáše Zrna, který v rozhovoru s energetikem Janem Vondrášem ze společnosti Invicta Bohemica ve Spotlightu přesně definuje politickou neschopnost dlouhodobé vize. Chtěli bychom konat dobro, to je jediné, co nás zajímá. Říkáme tomu „hodnoty“. Ty nám ale budou při nedostatku elektrické energie a tepla k ničemu.
V rozhovoru pan Jan Vondráš zmiňuje to, jak český stát není připraven na energetickou transformaci. Tedy, že cíl máme, opomíjíme však cestu, jak ho bez negativních dopadů zvládnout. Dopady však budou tak likvidační, že na cíle můžeme zapomenout. Popisuje i německý problém s energetikou, kterým zároveň vyvrací možnost nákupu elektrické energie z Německa. Vyčísluje i alternativy, ale vždy nám budou energie po sezóně 2026/27 chybět. I když byli schopni experti připravit vizi naší energetické transformace za tři měsíce, stát je v tomto ohledu velmi nepružný.
Převládají tendence vyhovět zeleným „vytahaným svetrům“ a pro to i modelování české energetiky v podání SEEPIA, které je silně ideologické a upozaďující důležitá fakta, musí být nyní po několika letech podrobena odborné oponentuře. Trvalo to, ale sláva. V rozhovoru se podrobně, ale jednoduše, pan Vondráš zamýšlí nad vztahem mezi rozhodnutím uzavřít jen některé uhelné elektrárny a následnou ekonomickou únosností provozování uhelných dolů jen pro teplárny. Nevychází to, a je zcela irelevantní jejich vlastnictví. Díky tomu, že se politici mění jak apoštolové na pražském orloji, chybí hodnotná vize, která by dokázala i rezervami zvládnout přechod na nízkoemisní energetiku.
A tak je to u nás v Evropě se vším. S organizačním talentem Italů, německou pružností, francouzskou skromností, belgickou představivostí, štědrostí Holanďana a irskou moudrostí máme sice poměrně složité výchozí podmínky, je však nutné je překonat a být v zahraniční politice EU jednotní. Je jen otázkou: Jaká politika by nás měla reprezentovat?
