Rozvod s Facebookem

Počítače, chytré mobilní telefony, kabelová televize, internet a v neposlední řadě sociální sítě. Těm, i snad protože mé narození se datuje do předposledního kvartálu minulého století, jsem se vehementně vyhýbal. Dokonce jsem o nich pohrdavě až do své padesátky hovořil spíše jako o nemoci, epidemii nebo dokonce sociální infekci.

Nastal ale čas, kdy jsem v rámci své práce musel začít každodenně používat Facebook. Na profesionální bázi, která nespočívá jen v umisťování selfie na osobní profil a posílání nejlépe humorných notoricky známých obrázků svým Facebookovým přátelům, ale hlavně sděleními a články, které si myslíme, že otvírají důležitá témata ve společnosti často opomíjena, nebo dokonce úmyslně nevyřčena. Naučil jsem se tak pracovat s prostředím, které společnost META každému z uživatelů přichystala pro „usnadnění“ oslovení širšího publika.

Naučil jsem se hlavně způsobu, jak oslovit „oslovitelnou“ skupinu konzumentů Facebooku, jak zajistit reakci a pozornost pro témata často složitá a při tom pro společnost, alespoň z našeho pohledu, velmi důležitá. Naučil jsem se pracovat v rámci „firemních“ stránek s oddílem reklama se „sociální a politickou tématikou“. Kdo z vás tuto činnost v tomto oddíle vykonává, dá mi určitě za pravdu, že se alespoň z počátku potýkal s nepochopením algoritmu v počátečním období. Nejprve jste proti své vůli zaslali potřebná data o své maličkosti neznámému softwaru, který vás nemilosrdně týden trápil dalšími poptávanými informacemi, a hlavně opravami špatně vyplněných dotazníků. Moje generace na toto opravdu není dost dobrá.

Nic méně, následně jsme já a Facebook spolu začali koexistovat. On mi pomáhal s oslovením publika, já přinášel „skvělá“ témata a až na malá nedorozumění jsme fungovali v celku jako dobrý tým. Já platil, on distribuoval. Naše vzájemné neshody nastaly zhruba před měsícem. Asi některá témata jako znovuzvolení paní Uršuly do pozice šéfky Evropské komise, nebo že „Němci zahodili příležitost rychlejšího a levnějšího snížení emisí“ anebo, že se směje Putin evropskému pokrytectví, byly pro něj přespříliš. Přecenil jsem jeho toleranci. Začal fungovat jako žena. Když vám žena řekne, že za něco nemůžete a je stále naštvaná, tak si pište, že za to můžete.

Zablokoval mi účet pro reklamu. V tomto měsíci již potřetí, ale nyní evidentně natrvalo. Odmítá přijmout mé peníze z nepravdivého důvodu „nedostatečného zůstatku platební metody“. A to i přes fakt, že mám pro tyto účely předplacený kredit převyšující běžnou útratu pro kampaň. A proč jsem ho přirovnal k ženě? Proto, že kritérium porušení zásad komunity bylo na můj písemný dotaz vyvráceno, a i v oddíle, kde se takovou informaci majitel (FB) profilu může dozvědět svítí „zelená“. Tedy bezkonfliktní se sdělením „žádné záznamy o porušení“ zásad komunity. Do dalších detailů již nebudu raději zacházet, protože pro ty z vás, kdo s tím nemáte zkušenosti, by to mohlo být matoucí.

Kontaktoval jsem tedy svou banku, abych se dozvěděl, zda v měsíci hroutícího se vztahu se společností META nedošlo k nějakému softwarovému bankovnímu upgradu a nenastal tedy problém zde. Odpověď byla překvapivá: „Vážený kliente, na základě Vašeho dotazu Vás informujeme, že obchodník (META Pay) sice transakci ověřil, ale nezaslal ji zpět ke zpracování, a proto nebyla transakce realizována“.

Kontaktoval jsem tedy podporu Facebooku. I když postupujete podle manuálu a vstoupíte do sekce „řešení problémů se zablokovaným účtem pro reklamu“, dále kliknete na tlačítko „získat podporu“, popíšete svůj problém, dostane se vám odpověď, že dané oddělení pro tuto operaci není způsobilé. Zahájíte tedy chat s podporou ovládanou mladými cizinci jménem May, Sri, Mahbub, nebo Mohamed. Dostanete se rázem do kolotoče slibů a ujištění, jak jsou zde pro nás a jak jim záleží na naší klientské spokojenosti. Jejich reakce, snad tím, že jsou z jiného světa, snad tím, že jsou zajisté zástupci jiné generace, nevedla naprosto nikam. Byť „architektura, nebo lépe design stránky je naprosto stejný ve všech jazykových mutacích, chtěl jeden z nich přeložit screen obrazovky, tak aby porozuměl. I přes přepnutí do angličtiny byl však ochoten tvrdit, že problém je, že nemáme uhrazený dluh ve výši 653,25 Kč. Po hodině korespondence jsem mu konečně vysvětlil (i přes to, že měl anglickou verzi onoho screenu), že se jedná o dostupný kredit, tedy že Facebook dluží mně, a ne já jemu.

Když jsem toto popisoval své partnerce, zeptala se mě, zda jsem si jistý, že nekomunikuji s umělou inteligencí (pro vás mladší s AI). No úplně s jistotou jsem odpovědět nedokázal. Jaké však bylo mé překvapení, když se mi ve čtvrtek rozsvítil display mého mobilního telefonu a objevilo telefonní číslo s předvolbou Spojené království, London. Nejprve jsem myslel, že si jen Mirek nebo Mára změnil telefon a chtějí jen tak poplkat o chlapských záležitostech. Znáte to. Telefonát jsem tedy přijal, ale na druhé straně byl Mahbub. Tak on je skutečný, zaradoval jsem se.

Nechci vypadat jako zarytý skeptik, ale načisto se projevila disharmonie myšlení generační a zřejmě i mentality národnostní. Nepochopil ani to, že již bezvýsledně komunikuji s podporou 5 dní a účet je stále zablokovaný. Prosil jsem ho, zda by alespoň mohl prověřit, nedošlo-li k nabourání se do účtu FB profilu zvenčí. Chcete-li úspěšnému hackerskému útoku. Ale čistá nula. I když měl k dispozici ID účtu, nedokáže si vůbec účet kontrolně prověřit. Buďto to neumí, nebo to systém neumožňuje. Jako podpora pro klienta v takových případech je prostě k ničemu.

Zaměstnanci podpory (FB) tak, jak jsem pochopil v posledním týdnu, nejsou schopni vnímat komplexitu problematiky a nemají tudíž schopnost, tento zdánlivě malý problém řešit. Trvá to trvá již týden a já během něj ztratil 10 hodin svého drahocenného času s komunikací s „podporou“. Mahbub se mne pokusil ještě uchlácholit, že za pět dní bude vše ok. Pojal jsem tedy podezření a vznesl dotaz: O jakých pěti dnech mluvíš? Odpověď byla: O těch, co‘s psal, že budeš mít účet zablokován.

Zde jsem ztratil důvěru v Mahbuba nadobro, i přes to, že mne ubezpečoval, že už to chápe. Slíbil, dokonce i písemně, že druhý den mezi 10:00 – 10:15 opět zavolá a problém vyřešíme. Zachoval se jako chlap. Už mi nezavolal. Cítil jsem se podvedeně a začal přemýšlet o problémech dnešní doby. Vlk taky sliboval.

Celé toto martýrium mělo pro mne alespoň jedno pozitivum. Již dokáži pojmenovat hlavní problém dnešní doby. V rámci posledních dvou dekád, co se snažíme eliminovat lidské chyby v rámci internetového (virtuálního) i fyzického prostředí tzv. blbuvzdorným systémem, jsme se dostali do stavu, že se nerozvíjí zkušenosti jedinců natolik, abychom jako společnost byli schopni problémy řešit efektivně, a hlavně definitivně. Platí to pro korporace, instituce, politiky a samozřejmě i každého z nás. Hranice odpovědností jsou definovány bez přesahu a chyby v systému vznikají právě mezi nimi.

Schopnosti dnešních zaměstnanců, kteří pracují v západním světě, nebo pro západní svět, jsou jen na úrovni špatného úředníka a jsou natolik determinovány, že brzy dojde k překročení Rubikonu, ze kterého již nebude návratu.

Nevzdám se, budu podporu (FB) otravovat dále. Ale už ne s ambicí že problém vyřeším, ale abych lépe poznal algoritmy myšlení mladší generace, která je nyní u kormidla….