Článek
V našich českých podmínkách varovali před chybějící energetickou strategií již po roce 2000, globálně varovali před neudržitelností ve fungování států s dlouhodobě schodkovými rozpočty, varovali před zaváděním politik, které mají vyhovět nářku „nejslyšitelnějších“ zájmových skupin.
Vše má jmenovatele v našem demokratickém systému silně polarizovaného pluralismu. Naše evropská nehomogenita a neakceschopnost má pozitivní vliv na to, že ať je u kormidla Fiala nebo Babiš, až tak překotných změn se bát nemusíme. Tento stav demokracie americký profesor a politolog Robert Dahl, označil za polyarchii. V podstatě se již nejedná o vládu lidu, ale o vládu mnoha. Dělení o vládu mezi exekutivní, zákonodárnou a soudní moc je doplněno ještě dalšími aktéry. Politické strany a naši volení zástupci již nejsou jedinou silou, která by řídila stát ve jménu obecného blaha, ale jsou to zájmové skupiny hájící partikulární zájmy, občanská hnutí a samozřejmě média.
Zájmové skupiny nyní hrají prim. Vytváří prostor, který nás nutí přehodnocovat naše zažité normy a chování. Z principu fungování masmédií mají zajištěnou širokou pozornost a jejich podporu. Media i díky generační obměně redaktorů, kteří uznávají pouze hodnoty nadstavby, již nyní neplní roli hlídacího psa. Společně se zájmovými skupinami se podílí na vytváření politik. Podařilo se jim změnit systém. Je pak velmi těžké, i pro zdravě smýšlejícího evropského politika, opravovat chyby v takto nastaveném systému. Systém je tak silný, protože využil veškerých prostředků na indoktrinaci populace a náprava je zcela nemožná.
Akceschopnější se v tomto ohledu ukázala teorie her, kterou dnes předvádí americký prezident Donald Trump. Pro mnohé zcela nepochopitelnými požadavky využívá neakceschopnosti pluralitních parlamentních systémů jednotlivých zemí k šokování za účelem zisku, který byl původně plánován. Neřízená střela, jak o něm většina oponentů přemýšlí, jedině tak dokáže porazit systém řízený beztvářnými skupinami. Ty zavádí nespočet pohlaví, masovou elektromobilitu, ESG normy, Istanbulskou úmluvu, Pařížskou dohodu, pohrdají výdobytky předchozích generací, zavádí překotné dekarbonizační politiky, každodenně prosazují nové a nové restrikce s cílem ovlivnit chování mas včetně neobratných pokusů zavést cenzuru.
Po nástupu Donalda Trumpa a jeho konání je svět v pozoru. Pro evropské odpůrce Green Daelu a jiných „protiživotních“ opatření svitla naděje. Netrvalo to ovšem dlouho. Skutečná královna dnešní „evropské monarchie“ Ursula von der Leyen se nechala slyšet, že když USA odstoupí od Pařížské dohody, my a naši spojenci musíme v dekarbonizačních cílech přitvrdit. Větší hloupost byste nevymysleli.
Ono je to ale zcela logické. Pokud by von der Leyen přistoupila na Trumpovu hru, ztratila by legitimitu své pozice a hlavně funkce. Vydobyté funkce jsou totiž příčinou úzké spolupráce s vlivnými zájmovými a nátlakovými skupinami sledujícími své partikulární (sobecké) zájmy. Jak jinak si vysvětlit toto doslova a do písmene sebevražedné odhodlání dále likvidovat konkurenceschopnost Evropy. Odhodlání evropských elit bojovat proti klimatické „katastrofě“ zesílilo po návštěvě elitářského spolku World Economics Forum v Davosu, které v tomto smyslu a plánu má obrovský vliv i na chování OSN a Evropské komise. WEF a OSN mají v tomto ohledu totožný program. A od roku 2015 i EU.
A to jsou právě odtud pocházející politiky, před kterými varují ti, o kterých jsem psal na začátku. Tito kritici z pozice své odbornosti (odbornost u volených zástupců nemůžeme očekávat) vyjadřují velký strach z ledabylého přístupu programů a politik, bez důsledných dopadových studií. Politiky stanovují líbivé cíle, ale jsou zahaleny do politicko-úřednické hatmatilky plné plytkých proklamací, bez návrhu konkrétního řešení. Není tomu jinak ani u nového programu Evropské komise s názvem „Kompas pro konkurenceschopnost“. Ten v podstatě jen reaguje na Dragiho zprávu, která v kostce říká: „Naše investice jsou vniveč, tak musíme investovat více“. Nepřináší jiné konkrétní návrhy na řešení situace než ty, co máme. A to je velký průšvih a ukázka naprosté politické nekompetence.
A pokud jsou nějaká opatření navržena, je skutečným odborníkům jasné, že jsou, abych použil moderní slovo, neudržitelná. Takto bez rozmyslu pálit od boku si již nemůžeme dovolit. Měli bychom se vrátit do doby (před rokem 2007), kdy došlo k názorovému rozkolu a k silnému budování narativu o nutnosti vypnout naše chování, tak klimatu neprospívající. Měli bychom v budoucnu podrobit veškeré naše kroky směřující k ochraně klimatu oponentuře, která bude v případě interdisciplinárního konsenzu naopak více akceptovatelná, životaschopná, a hlavně reálně se projevující.
Doposud jsme si na základě politik založených na „dobrotě“ globalizace a konstruovaném konsenzu vědců pracujících pro IPCC zadělali jen na energetickou krizi, nekonkurenceschopnost našeho průmyslu a ožebračování občanů.
Varování: dál je článek již jen pro milovníky častých odboček, argumentů a výpočtů, které klimaalarmisty budou dráždit a ostatním to bude možná jedno.
Mnohdy překvapivé požadavky Donalda Trumpa, odhalují neakceschopnost zbytku světa adekvátně reagovat. Po zavedení cel pro Kanadu a Mexiko a následné pozastavení platnosti na jeden měsíc, Trump docílil během dvou dnů, dohodu s oběma státy o posílení hraničních kontrol kvůli imigraci a dovozu drog do USA. Nyní by jižní hranici ze strany Mexika mělo kontrolovat 10.000 mexických vojáků. Kanadský premiér Trudeau zase přislíbil posílení kontrol na severní hranici USA. Při „normálním“ jednání standardních politiků, by takové dohody trvaly měsíce, ne-li roky. Mezi tím Trump řádí v pásmu Gazy a nestydí se projevit enormní podporu proti Hizballáhu odvěkému spojenci - Izraeli.
V týdnu po své inauguraci byl také přítomen v Davosu na zasedání Světového ekonomického fóra (WEF), kde potvrdil úmysl odstoupit od Pařížské dohody. Logika říká, že když odstoupí od této dohody jeden z největších emitentů bude vymalováno. Aby si však naši volení (a volení volenými – Evropská komise) zástupci zachovali tvář, rozhodli se spolu s vedením (WEF), že naopak zbytek liberálního světa přitvrdí ve svých cílech.
Komentář
Je v tom totiž hodně peněz, které plynou od signatářů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v Riu (1992) k zájmovým organizacím pomáhajícím tlačit na politické představitele jednotlivých států v rámci prosazování konceptu dekarbonizace a blížící se klimatické „katastrofy“. Na konsenzu vědců pracuje s pravidelností 7-9 let na podporu mediálního obrazu klimatické „katastrofy“ Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Ten ve výše popsaném časovém a kvazi-pravidelném intervalu vydává výroční zprávy s poznatky o změnách klimatu.
Zde jsou všechny:
Až do čtvrté zprávy (včetně), se uvádělo že „Excentricita oběžné dráhy Země , náklon a precese se v průběhu tisíců let mění. IPCC poznamenává , že cykly doby ledové řídily Milankovičovy cykly ; CO 2 následoval změnu teploty …
Jedná se, tedy pro vysvětlení, o další vlivy na globální oteplování způsobené příklonem zemské osy ke slunci a zvýšenému osvitu hlavně severní polokoule. To by i vysvětlovalo, proč se severní polokoule otepluje rychleji (dnešní globální oteplení je oproti předindustriální době je cca 1,3 °C. Jedná se však o průměr. Na severní polokouli došlo k oteplení o 2,5-3 °C).
K tomu si připočtěte ztrátu albeda, skleníkový efekt, Milankovičovy cykly, atmosférické cykly a máte mix znamenající globální klimatickou změnu. A tímto se dostávám k dalším třem událostem. První je pro veřejnost nudná, tak ji číst nemusíte. Obsahuje data a výpočty se kterými klimaalarmisté souhlasit nebudou a těm ostatním je to jedno. Události dvě a tři jsou zábavnější a aktuální.
První událost
5.února 2025 vyšel na serveru idnes.cz článek, který oznamuje, že vědci z vrtu v hloubce 2800 metrů vyzvedli vzorek ve stáří 0,8-1,2 milionů let. Je to důležitá informace, protože do teď jsme měli informace získané z ledových vrstev staré 420 tisíc let, ne zcela referenční pro vysledování pravidelnosti změny hladin oceánu a oteplování planety. Kupodivu se tak dělo pravidelně bez pomoci lidí v rozpětí 110-120 tisíc let, jak dokazuje studie a graf italských vědců (střídání hladiny Středozemního moře).
kolísání hladiny Středozemního moře
Mimochodem ještě nám chybí k dosažení historického maxima navýšení o 6 metrů hladiny moří a 3° C oproti aktuálním hodnotám.
Komentář
V tomto ohledu jen doufám, že výsledky nebudou „dolaďovány“ v souladu se snahou IPCC nyní prokazovat jako hlavní příčinu globálního oteplování lidskou činnost (tak jak jsme se mohli dozvědět z aféry Climategate, nebo jak se o tom dočítáme v komentářích při „dolaďování“ klimatických matematických modelů - popisujících fyzikální chování klimatu). Ne že by antropogenní vliv byl nulový, ale dalo by se říct, že náš vliv na vývoj klimatu bude, pokud se budeme soustředit jen na omezování výroby skleníkových plynů, zanedbatelný až žalostný.
Ti, co razí narativ naučený na přírodovědeckých fakultách jako například ve svém článku „Odsouzeni k záhubě: Proč si lžeme o největší hrozbě naší civilizace?“ pan Milan Čech jsou neochotni připustit jiné vysvětlení a argumentují tím, že se nám podařilo navýšit hladinu CO2 v atmosféře o 50 % od doby předindustriální. Komentáře k „hlouposti“ zastánců jiného než klimaalarmistického názoru zcela ponechám stranou. Teorie (tedy narativ „většina vědců se shodla“)vyčísluje kolik fosilních paliv se spálilo a kolik to přineslo zátěže v podobě CO2. Ok, naučili vás to, věříte tomu. Teorie je to pěkná, ale hlavním jejím problémem je, že se týmy vědců mimo jiné shodnou i na podílu oxidu uhličitého na skleníkovém efektu 9 - 26% (9% je přisuzováno případu vysoké vlhkosti a 26% zase druhému extrému, tedy když je nebe vymetené a bez mráčku).
Zároveň autor článku uvádí vypouštění CO2 člověkem na úrovni 36 miliard tun ročně (to je mimochodem údaj dostupný na wikipedii a v knize Gréty Thunberg „Kniha o klimatu“ a je to údaj z roku 2019). Nyní můžeme počítat s navýšením zhruba na 40 miliard tun CO2 ročně. Autor se ale zcela vyhnul informaci o celkové roční produkci CO2, tedy co máme na svědomí dohromady s přírodou. Věnuje se pouze teorii, že lidská činnost nakopla oteplování. Nebavme se o tom co možná bylo, ale jak jsme nyní tento stav schopni ovlivnit.
Celkové produkce emisí „ďábelského plynu“ mnohonásobně překračují ty antropogenní. Jedná se o 550 miliard tun CO2 ročně (informace z wikipedie, a vězte, tu mají „zbačovanou“ excelentně). Lidský „přínos“ CO2 efektu vyjádřeno v procentech je nyní snadno spočitatelný: 40 Gt/550 Gt = 7,27 %.
A nyní ten hlavní lidský podíl na skleníkovém efektu přestane vědcům fungovat. Máte-li totiž informaci o antropogenních emisích, celkových emisích a informaci o skleníkovém efektu (podílu) CO2, nemusíte být Einstein abyste vzali kalkulačku a užitím malé násobilky se dobrali závěru, že současný lidský podíl na skleníkového efektuje v rozmezí 0,65 – 1,89 %. Jsou to procenta podílu, tak je nemůžete v čase sčítat.
K podobnému závěru došel i jeden z nejuznávanějších amerických vědců a člen Národní akademie věd USA, bývalý náměstek ministra pro vědu na ministerstvu energetiky za prezidenta Obamy, kde odpovídal za výzkum klimatu a energetických technologií, Steven Elliot Koonin. Metodu, kterou ve své knize „Nejistá věda…“ k tomu zvolil, bylo srovnání energetické bilance mezi energií slunečního záření pohlcovanou Zemí (239 W/m2) a čistý vlivem člověka (strana 77), který se dnes pohybuje v rozmezí 1,1-3,3 W/m2. Procentuálně můžeme opět vyjádřit podíl člověka na skleníkovém efektu 0,46 – 1,38 %. Jedná se o přibližně stejný výsledek jako v předchozím výpočtu.
Z toho vyplývá, že pokud bychom byli my tím spouštěčem globálních změn klimatu, tak by dosažení „nuly“ v rámci antropogenních emisí CO2 mělo na udržení změny teploty pod 1,5° C vliv asi jako mravenci na migraci slonů. Snižujme emise, ale nebavme se o „nule“, bavme se o reálných možnostech. Připustíme-li, i z důvodu nepochopení všech procesů a jejich souvislostí současnou úrovní klimatologů, že spouštěčem globálního oteplování je člověk, musíme si přiznat, že pouhým soustředěním se na omezování emisí CO2 nic nezmůžeme.
Druhá událost
Ta navazuje na předchozí informace a metodě výpočtu profesora Koonina, neb podobně hovořili v diskuzním pořadu (Události komentáře 2.2.2025) na ČT 24 Václav Marhoul a bývalý premiér Mirek Toplolánek.
Václav Marhoul argumentoval (podobně jako ve své knize S.E. Koonin) bilancí záření a Mirek Topolánek zase z fyzikálního hlediska správně stejně jako IPCC ještě v roce 2010, korelací mezi změnou hladiny CO2 v atmosféře a teplotou. Je opačná, než se dnes tvrdí. Dokonce bychom mohli hovořit o kauzalitě. Vysvětlovalo by to jev, proč příroda je schopna přidávat stále více na svém podílu v průběhu dob dávno před výskytem člověka. Způsob argumentace Rozárky Haškovcové je stejný jako v článku Milana Čecha. Jedná se o naučenou floskuli a k dokonalosti vybroušenou teorii (zájmovými organizacemi participujících na posilování vlivu jejich moci) blížící se „klimatické katastrofy“. Způsob, jak podrážděně dnešní generace reaguje na své oponenty, když se jako nepochopení věrozvěsti ocitnou v prostředí nepřátelském k jejich naučené teorii pak snadno vyústí v přeslechnutí Vy a ty, a zdrobnělina v oslovení pak u mladé generace dílo dokoná. Skoro to vypadá, že díky hmotné dostatečnosti a ochranářské výchově jejich rodin, nemohou překonat pubertální období posilující mnohdy neoprávněný pocit své geniality. Zároveň ale již došli do věku, kdy vyžadují úctu a respekt.
Třetí událost
Nyní vyšlo na veřejnou známost, o čem se v zákulisí hovoří již delší dobu, tedy o socio-inženýringu v rámci prosazování zelených politik. „Aféra“ startuje osobou strůjce balíčku „Fit for 55“ Franze Timmermanze. Bez von der Leyen by to však nešlo. Zatím se píše jen o ovlivňování členů Evropského parlamentu a Evropské rady, ale způsob, jakým fungují instituce, naše média a happeningy podporované některými poslanci Evropského parlamentu (například Luděk Niedermayer, který byl podporovatelem slavných klimatických hodin na Letné), nasvědčují spíše tomu, že peníze daňových poplatníků jsou s velkým gustem použity proti nim samotným.
Závěr
Není možné popírat vliv člověka na měnící se klima, není však možné na základě závěrů velmi neexaktní vědy, která si říká klimatologie a která svou legitimitu získala nátlakem zájmových skupin a ne výsledky, přijímat sebevražedné politiky, které nás odzbrojují před našimi nepřáteli. Není možné vsadit vše na jednu kartu, která se v budoucnu nejspíše stane slepou uličkou našeho přežití v měnícím se klimatu. Potřebujeme být na to připraveni, potřebujeme být technologicky vyspělí, potřebujeme zdroje a potřebujeme silné ekonomiky. Jedině tak si můžeme vrátit alespoň část naší evropské historické důstojnosti a legitimity.
Jsme schopni již nyní využívat technologie, které mohou pomoci se záchytem CO2 a využít jej například s vodíkem k výrobě syntetického paliva (CCU). Jsme schopni zachytávat a skladovat CO2 v podzemí (CCS). Jsme schopni pokusů o geoinženýring a i když některým vědcům z tohoto vstávají vlasy hrůzou na hlavách, může to být naše záchranná brzda v nouzi nejvyšší. Minimálně musíme v tomto ohledu pracovat na právním rámci, registraci, vyhodnocování a vědeckém výzkumu včetně rozvoji samotné klimatologie.
Zároveň je naší povinností se změnám přizpůsobit. A to je to, co nám sdělil Donald Trump odchodem od Pařížské dohody. Dnes je tato dohoda jen cárem papíru. Přijetí ještě tvrdších limitů a cílů je v tomto ohledu šlápnutí do autu, a to hodně daleko přes čáru. Spoléhají naši politici, že přečkají Trumpovu administrativu a že pak následně dojde ke změně? A jak ostatní svět chceme donutit k našemu následování? V ničení mladých životů, které mají klimatickou katastrofu jako příčinu své demotivace? Budeme si stále sebevražedně hrát na svědomí světa?
Souhrn pro tvůrce politik
Přestaňte za naše peníze vytvářet ztracené generace, přestaňte decimovat naše společné rozpočty a přestaňte využívat vykonstruovaný konsenzus „přes který nejede vlak“ proti nám samotným, přestaňte nám nesmyslně prodražovat naše životy a začněte se starat o skutečné obecné blaho. Pokud nevíte o čem mluvím, jste na svých pozicích naprosto zbyteční…..
