Článek
V komedii popisuje příběh společnosti zcela zhrouceného intelektu. Okolnosti tomu chtěly, že se hlavní hrdina nedopatřením dostane do doby, kdy ten nejprůměrnější člověk dneška je v budoucnosti považován za mimořádně inteligentního a spisovně mluvícího (tedy homosexuála). Tato sci-fi komedie vychází z myšlenky, že se děti rodí a je jich dost, ale jsou generaci od generace hloupější. Proč k tomu dochází, je názorně demonstrováno v roztomilé úvodní pasáži.
V našich reálných podmínkách je tomu ale jinak. Dnes chrlí státní i soukromé vysoké školy formálně vysokoškolsky vzdělané „dospělé“ třikrát častěji, než tomu bylo na konci 90. let. Zastoupení vysokoškolsky vzdělaných jedinců se dnes blíží k jedné třetině v generaci mileniálů. Jedná se o skutečné vzdělání, nebo spíše o nástavbové úzce zaměřené kurzy?
Velkou oblibu si dnes v západním světě našlo genderové studium, různé formy studia o životním prostředí a další humanitní obory. Vzhledem k tomu, že byla celá západní společnost v růstovém laufu, kdy tito dnes čerství vysokoškoláci začali studovat, mohli si dovolit studium s velmi specifickým zaměřením. Nabyli jsme všichni dojmu, že se vždy nějakým způsobem uživíme, tedy i naše děti. Ty nám na oplátku za blahobyt začaly po takovém studiu často vytýkat naše chování a stereotypy a vysvětlovat, že neumíme žít s přírodou.
Tyto dny nyní končí.
Mohou za to mnohokrát opakované fráze o nutnosti globalizovat svět, jak nebýt závislí na růstu a jak ubrat na spotřebě. S tím posledním snad lze i souhlasit. Ty první dvě osvojené představy o budoucím světě jsou ale zcela mylné. Covidismus ukázal, že v případě krize je západem zavedený „Just in Time“ neschopen přežití. Ukázal, jak je velmi nebezpečné spoléhat na globalizovaný svět, ve kterém jsou státy vrcholné demokracie závislé odběrem zdrojů od nedemokratických režimů. A co se týče hospodářského růstu, ať se vám to líbí, nebo ne, tak na tom je dnešní svět s rychle rostoucí populací zcela závislý.
Rozvoj osobností mladých absolventů je zcela neposkvrněn nezdarem, nadhledem a zkušenostmi, které nasbíráte pouze v případě odluky od společenského blahobytu nebo blahobytu rodiny. Píli u této generace určitě nelze zpochybňovat, ale jak by řekl inspektor Trachta z filmu Rozpuštěný a vypuštěný rodičům praktikanta Hlaváčka: „V úsudku je to poněkud slabší.“ Když se člověk rozvíjí a vzdělává, nabírá informace nejlépe z knížek nebo z mluveného slova. Pak teprve může dojít k poznání. To ještě však nezaručuje moudrost.
V dnešní přetížené informační době je příjemce informací z celého spektra informačních technologií vystaven takovému množství naprosto zbytečných informací, že nedokáže filtrovat ty podstatné a důležité. Tím se celá cesta k poznání zadrhává a stává se samoúčelnou. Nedojdete tedy pochopitelně ani k rozvoji moudrosti. Vstřebávání velkého množství naprosto zbytečných informací je důvodem, proč jsou dnes lidé málo empatičtí, stále bez nálady, bez energie a naprosto nespolehliví.
Ve společnosti o všem rozhodují algoritmy a pravidla, která jsou nejen nepochopitelná, ale naprosto jdou ve výsledku proti tomu, oč se snaží.
Uvedu konkrétní příklad, a abych také řekl něco o autech, začnu příkladem násilně protlačované elektromobility a jednou z dalších jejích forem. Nejprve uvedu základní předpoklad (axiom), na základě kterého tento proces začal.
Elektromobil měl být původně lékem na emise CO2 z dopravy. Pokud si tento primární důvod nepamatujete, raději dál nečtěte. Nikdo ze zúčastněných, ani ze strany politiků, ani ze strany korporátů (výrobců samotných aut), nebyl v úvodu schopen propočítat, jaký je skutečný dopad elektromobilů na klima a životní prostředí. Ale všichni se utvrzovali v tom, že to je čistý přínos. Paralela s filmem Absurdistán, kdy se zdegenerovaní představitelé shodli, že nejlepší pro zavlažování bude iontová limonáda.
Naši politici, stále ještě v době blahobytu většiny, potřebují pro získání volebního hlasu vysvětlovat veřejnosti, jak se o nás postarají, i když to ve skutečnosti ani zdaleka není potřeba. Jedna domnělá krize střídá druhou a jejich řešení bývá často neúměrně drahé.
Evropské automobilky snad z „vyjančení“ po aféře „Dieselgate“ nasypaly prostředky v řádech stovek miliard euro do vývoje elektromobility, takže nyní jsme v patové situaci jako v hádance: Co bylo dříve? Slepice, nebo vejce?
Vlastně dnes už není zcela zřejmé, koho budoucí elektromobilita rajcuje více. Zda politiky, nebo automobilky. I přes zcela zřejmou nefunkčnost tohoto směru ve vztahu k původním předpokladům se elektromobil stal politicko-korporátní mantrou.
Co dnes ale víme zcela jistě je, že elektromobil je horší zátěží pro životní prostředí a klima než moderní auto se spalovacím motorem. (článek: Skutečný vliv elektromobilů na klimatické cíle).
Nikdo z vrcholných politiků a vrcholných manažerů to ale veřejně nepřizná. Dnes už je to takový průšvih, co se týče vynaložených prostředků, že je potřeba to dotáhnout do konce… Otázkou ale zůstává, jak moc hořký konec to bude.
Jedna zásadní chyba na startu vždy kupí další chyby.
Při poslední návštěvě tyrolského Rakouska jsem poprvé zažil realitu nově zřízených IG-L zón. Že nevíte, o co se jedná? Jedná se o zóny s omezením rychlosti na dálnicích. Na rakouských dálnicích je povolená rychlost 130 km/h, ale v těchto zónách je rychlost pro auta se spalovacím motorem omezena na 100, mnohdy pak na 80 km/h. Pokud překročíte rychlost a pojedete například 130 km/h, hrozí vám pokuta dva až tři tisíce euro.
IG-L Rakousko (Immissionsschutzgesetz-Luft, čili zákon na ochranu ovzduší)
Jedná se o ekologickou pokutu za zbytečně překročenou rychlost. S elektromobilem však klidně můžete, ten je přeci čistý.
A teď se dostáváme k nesmyslu, který rozhodně není o ekologii.
Právě v Rakousku dopravně-ekologičtí experti tvrdí, že snížením rychlosti na dálnici na 100 km/h přinese 10% úsporu v emisích CO2 (psali jsem v článku: Argumentační faul zelených „dopravních expertů"). V praxi to znamená, že auto se spotřebou 6,7 l má zátěž emisemi CO2 z provozu 153 g/km. (Audi A4 Avant 35 TFSi – 110 kW) Pokud rychlost 130 km zvýší spotřebu o 0,67 litrů na 100 km (ve skutečnosti to nebude tolik), pak automobil s benzínovým spalovacím motorem vyprodukuje navíc 15,3 gramů CO2 na 1 ujetý kilometr (oněch 10%).
Co udělá elektromobil v rychlosti 130 km/h? Běžně udávaná spotřeba výrobcem v kWh na 100 ujetých kilometrů = 16 kWh. Toho ale docílíte, pokud pojedete po dálnici maximálně do 100 km/h. Dálniční provoz, kde elektromobil rekuperuje minimálně, je pro elektromobil drastický a spotřeba se zvýší na cca 24,5 kWh/100km (dle testu f-drive). Připočítejte ke zvýšené spotřebě ještě ztráty z dobíjení pro nutně vyrobenou elektrickou energii (cca 40% ztráty ) – účinnost zdroje, energetická přenosová soustava, tepelné ztráty z dobíjení). Nebudeme si říkat, že je automobil dobíjen ze solárů. Přijměme prosím skutečnost běžné praxe a počítejme tedy s dobíjením z přenosové energetické soustavy. A z pravidla přes noc.
Byť je Rakousko vrcholem obnovitelné energetiky, pod 100 g CO2/ kWh se ani naši rakouští sousedé nedostanou. Průměr mají dle EEA je na hranici 114 g CO2/ kWh. Dle aplikace „Elektricity maps“, kterou často zmiňuje i europoslanec Luděk Niedermayer, je to ale více. V noci, tedy v době nejčastějšího dobíjení, můžeme očekávat díky výpadku solárních elektráren zátěž na úrovni 150 g CO2/ kWh. Zkusme nebýt tak zlí a počítejme tedy se 125g CO2/ kWh. Při zvýšení spotřeby o 11,9 kWh/100 km nutně vyrobené elektrické energie dělá navýšení zátěže emisemi CO2 z provozu elektromobilu 14,9 g CO2/km (rozdíl v rychlosti 100 a 130 km/h). Což je tedy dokonce o 0,4 g CO2/km více, než u auta se „spalovákem“. Vůbec nemluvíme o tom, že Rakousko je často tranzitní zemí pro okolní státy, kde energetický mix je mnohonásobně vyšší. Takže kdo nabijí například v Německu, Česku je na tom 3× – 4× hůře (47g CO2/km díky rozdílu rychlostí 100 vs 130km/h). Maďrsko, Itálie 2× hůře, jediné Slovensko je na tom stejně. V okamžiku nabití BEV na území Německa bude mít při rozdílu rychlostí Mercedes G 63 AMG příznivější vliv na emise CO2, než například Enyaq.
Už se vám toto nařízení zdá dostatečně absurdní?
V případě pokuty 2000 – 3000 Euro se tak jedná o nonsens. A prosím neohánějme se nulovými lokálními emisemi. Plyn žádné státní ani regionální hranice nerespektuje.
Jedná se o bezdůvodné, zcela chybné a lživé zvýhodňování elektromobilů založené na víře.
Jediný smysl to dává, pokud nás řidiče někdo plánuje z aut tzv. vysadit. Na elektromobily bude mít pouze hrstka řidičů. A nejistota, jak budou spolehlivé „ojetiny BEV“, které si na průměrné stáří vozového parku v Evropě (12 let) asi nesáhnou, je velkým otazníkem nad fungováním takového trhu. Nemluvě o 16 letech v ČR. Předpokládáme, že v brzké době bude, formou zákona, napříč státy EU zákonem, daný daňový odpočet pouze pro elektromobily. Takže moc jiných „ojetin“ nebude. Další nesmysl.
Vídeňské a Innsbrucké university, ze kterých pochází tito dopravně-ekologičtí experti, tedy pokud používají stejnou logiku při výuce, musejí být takovými „Brainwashing Universitami“ pro nadané děti bohatých rodičů toužících po formálním titulu pro svého potomka. Jedná se pouze o formální vzdělání dobré maximálně pro statistiky. U těchto absolventů nedojdete ani k pravdivému poznání, a už vůbec ne k rozvoji moudrosti.
Ze stejných míst, tedy ne přímo v Rakousku, pochází i aktivity 30 pro Prahu, Brno bez pneu a polévka pro van Gogha. Svět se zbláznil, ale protože zdravý rozum je neustále otupován špatnými zprávami o klimatu a beznadějí budoucí generace, nezbývá již energie na adekvátní reakci. Politici nechávají, aby pár samozvanců zablokovalo dopravu, a úředníci vydávají jedno povolení za druhým na blokování páteřních komunikací.
Z našeho pohledu se jedná o narušení plynulosti dopravy, což je přestupek, a ne happening. Tak by měla policie rázně přistoupit k přerušení takových aktivit zadržením těchto aktivistů a nedělat soukromou ochranku „zombie“ průvodu deseti samozvanců za peníze daňových poplatníků.
Hledá se tedy odvážný politik, který jim takzvaně zatne tipec. Z logiky věci – bude hájit většinové zájmy.
Má však zcela oprávněné obavy, co na to koaliční partner, zda mu to voliči nespočítají při volbách a pro to vše se nacházíme v marasmu, kdy každodenní absurdita mění svět do podoby, ve které se nacházel hrdina z filmu Absurdistán (v originále Idiokracy).
