Článek
Den, který změnil dějiny Uher
29. srpna 1526 se na jihu dnešního Maďarska odehrála bitva, která změnila dějiny střední Evropy. Mladý král Ludvík II. Jagellonský padl, uherské vojsko bylo rozdrceno a Osmanská říše otevřela cestu k dalšímu postupu do nitra kontinentu. Podrobněji o průběhu bitvy píšu v jednom z přechozích článků. Samotná bitva je však jen část příběhu. Neméně zajímavé je, jak se zpráva o katastrofě šířila Evropou a jak se z jedné vojenské porážky stala událost, o níž se mluvilo ještě po staletích.
Když dnes chceme zjistit, co se stalo na druhém konci světa, stačí několik vteřin a otevřeme zpravodajský server. V roce 1526 nic takového neexistovalo. Přesto se zpráva o Moháči rozšířila překvapivě rychle.
Evropa hladová po zprávách
Ačkoli ještě neexistovaly noviny v dnešním slova smyslu, Evropa šestnáctého století nebyla informačně odříznutým světem. Byla propojena sítí diplomatů, obchodníků, církevních hodnostářů, studentů a humanistů. Mezi velkými městy proudily dopisy, relace a tištěné letáky, které se staly předchůdci moderního zpravodajství. Benátky, Vídeň, Krakov, Norimberk nebo Řím byly uzly informační sítě, která fungovala mnohem efektivněji, než si často představujeme.
A do této sítě náhle pronikla zpráva o katastrofě u Moháče.
Smrt krále byla šokem. Ludvíku II. bylo pouhých dvacet let. Padl během ústupu z bojiště a spolu s ním zahynula značná část uherské politické a vojenské elity. Náhle se zhroutil stát, který po staletí představoval jednu z hlavních hrází proti osmanské expanzi.
Pro evropské současníky nešlo jen o další porážku někde na vzdálené hranici. Mnozí vnímali Uhry jako přední obrannou linii křesťanské Evropy. Už od patnáctého století se v evropské literatuře objevoval obraz Uher jako propugnaculum christianitatis – bašty či štítu křesťanstva. Když tato bašta utrpěla zdrcující porážku, vyvolalo to obavy daleko za Dunajem.
První informace se šířily prostřednictvím dopisů očitých svědků, diplomatických zpráv a úřední korespondence. Zprávy však byly často zmatené a rozporuplné. Ne vždy bylo jasné, kdo přežil, kdo padl a jak velká katastrofa vlastně nastala.
Očitý svědek jménem Brodarič
V takové situaci se objevil muž, jehož jméno dnes zná hlavně odborná veřejnost, ale který sehrál zásadní roli při utváření obrazu Moháče.
Jmenoval se Štěpán Brodarič (v odborné literatuře často uváděný jako István Brodarics).
Humanista, diplomat a uherský kancléř patřil k těm, kteří bitvu přežili. Krátce po katastrofě sepsal latinské dílo De conflictu Hungarorum cum Turcis ad Mohacz („Pravdivý popis střetnutí Uhrů s Turky u Moháče“). Vzniklo kolem roku 1527 a stalo se základním vyprávěním o bitvě pro celé následující generace. Podle moderních badatelů šlo o mimořádně úspěšný text, který se šířil tiskem i rukopisnými opisy po celé Evropě.
Právě zde začíná druhá část příběhu.
Brodarič nepsal pouze kroniku. Psal také obhajobu. Již krátce po porážce se totiž objevovala obvinění, že uherská šlechta poslala mladého krále na jistou smrt a katastrofu sama zavinila. Brodarič se snažil vysvětlit okolnosti bitvy a zároveň bránit čest země i jejích představitelů. Jeho vyprávění proto není jen prostým záznamem událostí. Je pečlivě vystavěným textem vzdělaného humanisty, který dobře znal antické autory a jejich rétorické postupy.
Stránka z rukopisu Štěpána Brodariče, uherského diplomata a očitého svědka bitvy u Moháče. Jeho zpráva o katastrofě z roku 1526 se stala jedním z nejvlivnějších vyprávění o této události.
Od bitevního pole k legendě
Právě díky tomuto dílu získala Evropa relativně souvislý obraz toho, co se u Moháče odehrálo.
Klíčovou úlohu zde sehrál knihtisk. Od Gutenbergova vynálezu neuplynulo ještě ani století, ale tisk už zásadně proměnil šíření informací. Moháč patřil mezi první velké středoevropské katastrofy, o nichž se dozvídaly tisíce lidí prostřednictvím tištěných textů. Zpráva už nebyla odkázána jen na ústní vyprávění nebo opisované rukopisy.
Jakmile se jednou dostala do tisku, začala žít vlastním životem.
Brodaričovo dílo bylo později připojováno k vydáním dějin Uher, které na konci 15. století sepsal italský humanista Antonio Bonfini, dvorní historik krále Matyáše Korvína.
Čtenáři, kteří se seznamovali s minulostí uherského království od jeho počátků až po vládu Matyáše Korvína, tak na závěr dostávali i dramatické vyprávění o jeho největší katastrofě. Moháč se tím stal součástí širšího historického příběhu země.
Současně vznikaly další texty.
O událostech v Uhrách informovali italští diplomaté, vojáci, obchodníci i církevní hodnostáři. Zvláště v italském prostředí byl vývoj na uhersko-osmanské hranici sledován s velkou pozorností. Obavy z osmanské expanze byly živé a války v Uhrách byly vnímány jako součást širšího zápasu o budoucnost Evropy.
Z dnešního pohledu je možná ještě zajímavější něco jiného.
Moháč se postupně proměnil z události v symbol.
Moderní historici upozorňují, že různé skupiny si katastrofu vykládaly různě. Katolíci, protestanti, obyvatelé habsburských Uher i Sedmihradska zdůrazňovali odlišné aspekty téhož příběhu. Z jedné bitvy tak vzniklo několik různých interpretací. Každá odpovídala potřebám své doby a svého prostředí.
Pro jedny byl Moháč důkazem božího trestu.
Pro druhé symbolem hrdinské oběti.
Pro další počátkem nové politické éry.
A právě díky tomu přežil v paměti mnohem déle než mnohá jiná, vojensky možná i významnější střetnutí.
V kolektivní paměti Maďarů se Moháč stal synonymem národní tragédie. Dodnes se v maďarštině používá výraz „Více se ztratilo u Moháče“ (Több is veszett Mohácsnál) jako připomínka toho, že i velké neštěstí lze překonat. Moderní badatelé dokonce upozorňují, že historická paměť Moháče někdy zastínila samotnou historickou událost. Bitva se stala jedním z ústředních symbolů maďarských dějin.
Když se tedy ptáme, jak se Evropa dozvěděla o katastrofě u Moháče, odpověď není jen „prostřednictvím poslů a dopisů“.
Evropa se o ní dozvěděla prostřednictvím jedné z prvních moderních informačních sítí. Díky diplomatům, humanistům, tiskařům a kronikářům se zpráva o porážce rozšířila od Krakova po Řím. A právě jejich texty způsobily, že bitva, která trvala několik hodin, přežila ve vzpomínkách celých staletí.
Moháč tak nebyl jen vojenskou katastrofou. Byl také jednou z prvních velkých mediálních událostí střední Evropy.
Pokud Vás toto období zajímá, můžete si přečíst také mé další články:
Další články z období raného novověku budou následovat.
Zdroje
KASZA, Péter. Stephanus Brodericus - Epistulae. Vol. Bibliotheca Scriptorum Medii Recentisque Aevorum, Series Nova XIV. Budapest: Argumentum, 2012, s. 20.
KRUPPA, Tamás. Hungary and the Hungarians in Italian Public Opinion during and after the Long Turkish War. In: TESZELSZKY, Kees, ed. A Divided Hungary in Europe: Exchanges, Networks and Representations, 1541–1699. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2014, s. 143–160.
SZABARI, Antal. The Making of Mohács: History, Memory and Regional Narratives. [studie].
TESZELSZKY, Kees, ed. A Divided Hungary in Europe: Exchanges, Networks and Representations, 1541–1699. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2014. ISBN 978-1-4438-6432-4.
