Článek
Říkáte, že 21 tisíc čistého je málo? Zkuste si za to dřít deset hodin denně mezi regály, s pípákem v ruce a zákazníky, co na vás křičí kvůli prošlé šunce.
Je to zvláštní doba.
Lidé si stěžují víc než kdy dřív. I ti, co mají stabilní příjem, práci na smlouvu, volné víkendy a kafíčko na stole.
Berou 21 tisíc čistého – a tváří se, jako by jim stát poslal žebračenky.
„Za to se nedá žít.“
„To není důstojné.“
„Tohle je život v chudobě.“
Tak jo. Zastavte se. A dojděte si pro chleba.
Ale tentokrát se na tu pokladní pořádně podívejte.
Na tu ženskou, co má na krku dvanáctku, sedí na tvrdé židli a sotva má čas se napít.
Kolik si myslíte, že bere ona?
Protože hádejte co – není to 21 tisíc. Je to klidně o pár tisíc míň.
Ona si to nevyplakává na Facebooku
Nevysílá livestreamy, kde brečí nad inflací.
Nevytváří petice, že chce víc.
Nevydírá systém, že „už nemůže dál“.
Ona prostě ráno vstane. A maká.
Zvedá přepravky, běhá mezi regály, poslouchá nespokojené zákazníky a zvládá to všechno s minimem uznání.
Protože její práce není „in“. Není „odborná“. Ale bez ní byste byli ztracení u prvního rohlíku.
Zatímco vy si stěžujete, že za 21 tisíc nezvládnete žít, jiní se za méně nezastaví ani na chvilku
Zkuste si to představit.
Zima, rýma, únava, ale směna běží. Není kdo by vás vystřídal.
Doma děti, v práci pokladna.
A všichni si myslí, že to je „něco jednoduchého“.
Tak jo – zkuste to.
Zkuste stát osm hodin bez pohybu.
Zkuste poslouchat, jak vám každý třetí zákazník řekne, že „dneska nikdo neumí dělat“.
Zkuste uklízet rozlitý jogurt, hledat ztracené dítě, a do toho řešit, že vám nesedí kasa o tisícovku.
Pak se vraťte a zkuste znova říct, že 21 tisíc je „bída“.
Ano – je to málo
Nechci zlehčovat situaci. Ale chci vám připomenout, že za těmi penězi je vždy příběh.
A ten příběh prodavaček, skladníků, uklízeček a dalších „neviditelných“ profesí je často mnohem tvrdší.
Takže příště, až budete psát status, jak vás 21 tisíc dusí, zkuste se nejdřív zamyslet.
Možná vás to dusí, protože jste si zvykli mít víc, než na co makáte. Nebo co jste si svou prací zasloužili.
Neříkám: „Buďte vděční a mlčte.“
Říkám: „Neřvěte, když jiní mlčí a přitom mají reálný důvod k zoufalství.“
Až vám to dojde, možná zjistíte, že ne peníze, ale postoj vás drží v bídě.
