Článek
Ráno kafe, notebook, plný kalendář. Normální den. Jenže místo porady: „Můžeš na chvíli do zasedačky?“ Šéf, HRistka, papír na stole a ten výraz „už je rozhodnuto“.
„Rozhodli jsme se s vámi ukončit pracovní poměr. Opakované narušování vztahů, špatná atmosféra, stížnosti kolegů.“
V jedné větě ze mě udělali toxickou hysterku. Žádný konkrétní průšvih. Jen to, „co se říká“.
Jedna ublížená kolegyně, jeden podpis pod výpovědí
Okamžitě jsem věděla, odkud to jde. Kolegyně, která přede mnou hrála hodnou dušinku a za rohem mě porcovala v kuchyňce. Dvakrát jsem odmítla dodělat její práci, jednou jsem ji slušně srovnala, když si ze mě udělala služku.
Najednou prý „se mnou nikdo nechce spolupracovat“, „šířím negativitu“ a „pomlouvám“. Realita? Řekla jsem nahlas, že nebudu krýt její chyby a lhát klientům. V české firmě se tomu říká „nevhodná komunikace“. Přeloženo: neohýbám záda dostatečně.
„Máme stížnosti, ale chráníme zaměstnance“
Chtěla jsem konkrétní příklady. „Kdy? Co? Komu?“
HRistka spustila naučené: „Nemůžeme jít do detailů, abychom chránili ostatní.“ Jasně. Anonymní žalobníčci jsou dnes chráněný druh.
„Máme víc stížností,“ opakovala. Nulové důkazy, nulová konfrontace. Prostě víc. Stačí tři zakyslé duše v kuchyňce a z drbu je „širší zpětná vazba“.
Když jsem vytáhla čísla – výsledky, obrat, fakt, že jsem nikdy neměla oficiální vytýkací dopis, přišla věta, která to zabila: „Vaše výsledky nikdo nezpochybňuje, ale mezilidské vztahy jsou klíčové.“ Přeloženo: tvoje práce je super, ale neumíš držet pusu.
Firemní hodnoty jen na plakátu
Ta samá firma, co mi vyrazila zuby kvůli drbům, má na stěnách plakáty o „otevřené komunikaci“ a „zpětné vazbě“. V praxi to znamená: mlč, nedělej vlny a když máš problém, spolykáš ho s obědem. Kdo řekne pravdu nahlas, je „negativní“ a „rozbíjí tým“.
Nechtějí lidi s páteří. Chtějí ovce. Kdo leze šéfovi do zadku, je „loajální“. Kdo odmítne přikrývat bordel, je „toxický“. Vyhodit člověka kvůli klevetám a nazvat to „ochranou týmu“, to je vrchol českého pokrytectví.
Právník? Jo. Válka na roky? Ne.
„Máte právo obrátit se na právního zástupce,“ zaznělo samozřejmě taky. Oni moc dobře ví, že většina lidí to neudělá. Papírově to zamázli frázemi o „porušování povinností“, „nevhodné komunikaci“ a mají klid. Na papíře sterilně čisto, ve skutečnosti špína jak v kanále.
Právník mi potvrdil, že je to na hraně. Taky ale dodal: „Můžeme jít do boje, ale bude to na dlouho.“ Kašlu na to, já nejsem povinná obětovat roky života jen proto, abych někomu dokázala, že nejsem hysterka, ale jen jsem odmítla držet basu s někým, kdo lže.
Kabát z ostudy nepatří mně
Výpověď jsem podepsala. Ne proto, že bych se cítila vinna, ale protože nechci pracovat někde, kde mi kariéru zničí jedna pomstychtivá kolegyně a tři věty u kafe.
Když se to rozkřiklo, ozvalo se pár lidí, samozřejmě potichu, do zpráv: „Víme, jak to tady chodí.“ „Taky jsem měl problémy, když jsem si dovolil nesouhlasit.“ Všichni to vědí, nikdo nic neřekne. Firma postavená na strachu a drbech.
