Hlavní obsah

Kamarádce jsem dovolila použít mou adresu. Brzy mi začaly chodit dopisy od exekutora

Foto: Bára Divá / Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Po rozchodu neměla kamarádka adresu pro úřady, a tak jsem jí dovolila přihlásit se u mě. Tvrdila, že jde jen o formalitu na několik měsíců. O svých dluzích se nezmínila. Pravdu mi začaly odhalovat až obálky ve schránce.

Článek

S Lenkou jsme se znaly téměř patnáct let. Když se rozešla s partnerem a musela odejít z jeho bytu, několik týdnů přespávala u sestry. Ta jí ale nechtěla dovolit, aby si u ní nahlásila trvalý pobyt.

Lenka mě proto požádala, zda by mohla dočasně použít moji adresu. Ujišťovala mě, že u mě bydlet nebude a že potřebuje jen místo pro komunikaci s úřady, než si najde vlastní byt.

„Nebudeš s tím mít žádné starosti,“ slibovala.

Věřila jsem jí. Podepsala jsem souhlas a ani mě nenapadlo zjišťovat, proč její vlastní sestra stejnou pomoc odmítla.

Obálky postupně měnily barvu

První týdny chodily běžné dopisy. Lenka si je jednou za čas vyzvedla a já je neřešila. Potom přišla doporučená zásilka od společnosti, kterou jsem neznala. Následovala další.

Za dva měsíce se ve schránce objevila obálka s názvem exekutorského úřadu.

Neotevřela jsem ji, ale okamžitě jsem Lence volala. Tvrdila, že jde o starou záležitost, která je dávno vyřešená. Dopis si však nevyzvedla. Za týden přišel další a potom oznámení o uložené zásilce.

Začala jsem být nervózní. Lenka moje hovory odmítala a na zprávy odpovídala jen tím, že všechno řeší.

Jednoho rána někdo zazvonil

Ve středu dopoledne stál před domem pracovník exekutorského úřadu. Hledal Lenku a tvrdil, že má na mé adrese vedené bydliště.

Vysvětlila jsem mu, že u mě nikdy skutečně nebydlela a nemá tu žádné věci. Položil mi několik otázek, poznamenal si moje údaje a odešel. Byl slušný, přesto se mi ještě dlouho třásly ruce.

Najednou jsem se dívala na vlastní nábytek, elektroniku a vybavení domácnosti úplně jinak. Cizí dluh se sice nestal mým, ale jeho následky dorazily až k mým dveřím.

Lenka mi telefon zvedla teprve večer.

„Kdybych ti to řekla, nesouhlasila bys“

Přiznala, že má několik nesplacených půjček a exekuce se táhnou už delší dobu. Adresu potřebovala právě proto, že jí ji nikdo z rodiny nechtěl poskytnout.

Když jsem se zeptala, proč mi to zatajila, odpověděla: „Protože kdybych ti to řekla, nikdy bys nesouhlasila.“

Právě v tu chvíli naše přátelství skončilo. Ne kvůli jejím dluhům. Lidé se mohou dostat do problémů a zaslouží si pomoc. Skončilo proto, že vědomě přenesla svůj problém ke mně a nechala mě rozhodnout se bez nejdůležitější informace.

Začala jsem řešit zrušení jejího trvalého pobytu na své adrese a shromáždila doklady ke svému majetku. Několik měsíců ještě chodila cizí pošta, než se situace uklidnila.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz