Článek
Vždycky jsem si myslela, že moje tchyně je chladná, přísná a trochu hysterická. Ale že je to prolhaná ženská, která celý život vodí všechny kolem sebe za nos? To mě nenapadlo ani ve zlém snu. O to větší bylo moje překvapení, když moje šestiletá dcera při jedné nevinné návštěvě vytáhla z její skříně svazek dopisů. A tím spustila lavinu, která už nejde zastavit.
Našlo to dítě. Protože dospělí se bojí
„Mami, proč tady ten pán píše babičce, že ji miluje, když děda je doma?“ ptala se mě dcera s očima plnýma zvědavosti a nevinnosti. V ruce svírala zažloutlé obálky. Některé staré i přes třicet let. Všechny podepsané stejným jménem. Jménem muže, který rozhodně nebyl můj tchán. Tchyně, ta nepříjemná ženská, která mi celý vztah dává najevo, že pro jejího synáčka nejsem dost dobrá, si mezitím celý život udržovala paralelní realitu. Milence. Vztah. Lásku. Vášně. Za zády celé rodiny.
Královna morálky? Jen přetvářka a špína
Aby bylo jasno: to není nějaký jeden úlet z mládí. To byly roky. Možná dekády. V dopisech psala, jak ji manžel nikdy nedokázal pochopit. Jak s ním spí jen ze zvyku. Jak se těší, až se setkají potají u něj v kanceláři. A my? My jsme byli kulisy. Hloupí herci v jejím divadle dokonalé rodiny, kde ona hrála svatou. Tvářila se, že drží rodinu pohromadě. Že ví, co je správné. Přitom celou dobu lhala. Podváděla. A přitom se nestyděla mě moralizovat, když jsem šla do práce místo na mateřskou.
Manžel? Místo šoku přišla apatie
Čekala jsem, že se mnou bude otřesený. Že si sedne na zadek. Že bude chtít slyšet víc. Ale ne. „To je věc mámy. Starý příběhy. Nech to být,“ řekl a zmizel do obýváku jako by se nic nestalo. Promiň? Nech to být?! Kdybych to byla já, kdo má milence, už mě křižují před celou rodinou. Ale tady? Ticho. Mlčení. Hradba. Nechuť vidět pravdu. Protože když rodina stojí na lži, je pro ni pravda nebezpečná.
Už se nikdy nepodívám na tu ženu stejně
Já to ale v sobě nenechám. Tchyně mi od začátku dávala najevo, že nejsem „dost dobrá“ pro jejího syna. Že nevím, jak se starat o muže. Že neumím pořádně vychovat dítě. A teď? Právě moje dítě odhalilo, že tahle svatá žena je jen hezky zabalený podvod. Hnusný, starý podvod, který prosákl celou tuhle rodinu.
Ztratila jsem k ní poslední zbytek úcty. A k manželovi kus důvěry. Protože když někdo dokáže hájit zradu jen proto, že je stará, je to stejně odporné, jako ji spáchat.
Rodina, kde pravda pálí
Moje dcera má teprve šest. Ale už ví, že někdy lidé nejsou tím, čím se zdají. A ví to dřív než většina dospělých kolem. Mě z toho píchá u srdce. Ne kvůli tchyni. Ta mi za to nestojí. Ale kvůli tomu, že v tomhle domě se lži předávají jako rodinné stříbro. Ne, děkuji. Já si postavím jiný dům. Na pravdě. Na důstojnosti. A hlavně bez těch dopisů ve skříni.
