Někteří pracovníci nevydělají ani 20 000 Kč čistého a je to správně

Už mám alergii na tuhle moderní pózu: že každý musí mít automaticky v zaměstnání hezké peníze, i když jeho práce nemá skoro žádnou hodnotu pro trh. Ne pro společnost. Pro trh. A ano, vím, že to zní drsně. Jenže drsná je realita. Ne moje věta.

Když děláte práci, kde se za den nic zásadního nepokazí, když přijdete pozdě a svět se nezboří, když uděláte chybu a nikoho to skoro nebolí, tak prostě nemůžete chtít peníze jako člověk, který nese odpovědnost, rozhoduje, a když selže, stojí to firmu miliony.

Všichni to vlastně chápeme, jen se bojíme to říct nahlas.
Kdo skládá zboží do regálu, nepodepisuje smlouvy.
Kdo sedí na vrátnici, nenese riziko za chyby ve výrobě.
Kdo jen přeposílá e-maily, není mozek projektu.

Tady nejde o ponižování. Tady jde o přímou úměru: zodpovědnost, odbornost, nahraditelnost. Čím menší jedno i druhé, tím menší cena práce. Protože mzda není soucit. Mzda je cena.

A kdo chce víc, musí do hry přinést víc než „jsem unavený“.

Největší past není špatná práce. Je to zvyk. Ráno autobus, odkroutit osm hodin, domů, Netflix, pivo, další den znovu. A pak stížnosti, že „z toho se nedá žít“. Jenže otázka zní: co jste udělali pro to, aby se z toho žít dalo?

Ne každý má možnosti. Jasně. Někdo má děti, nemoc, dluhy, špatné startovní podmínky. To respektuju. Ale spousta lidí má hlavně jednu věc: nulovou chuť na změnu. A za to se výplata nezvedá.

Ano. Některé pozice jsou prostě jednoduché. Naučíte se je za pár dní. Trh je jich plný. A právě proto jsou špatně placené. Ne proto, že by si někdo „nevážil pracujících“. Ale proto, že když vás může zítra nahradit kdokoli, vaše vyjednávací síla je nula.

Je to kruté? Možná. Je to pravda? Ano.

Pokud někdo dře v provozu, kde se „nahoru“ nedá dostat, kde se přidává almužna, kde se lidé střídají jak ponožky, a firma jen ždíme, tak to není fér. To je vykořisťování.

Fér je to tehdy, když plat odpovídá práci a zároveň existuje cesta, jak si vydělat víc: školení, posun, specializace, lepší pozice, jiná firma, řemeslo, kvalifikace.

Tohle je nejjednodušší a nejkrutější rada zároveň: když chcete víc peněz, musíte být pro někoho užitečnější než ostatní.

Naučte se něco, co má cenu.
Přijměte zodpovědnost.
Zvyšte si odbornost.
Buďte ti, bez kterých se to zhroutí.

Protože svět je krutě logický. A plat je v první řadě odměna za to, co umíte, co zvládnete a co si dokážete vyjednat. Ne za to, že existujete.

A jestli to zní necitlivě? Možná. Ale přetvářka nikoho z chudoby nevytáhla.