Článek
Nevím, jak vy, ale já lži vycítím na kilometr. A když se můj manžel začal chovat „divně“, něco se ve mně okamžitě seplo. Najednou měl mobil pořád u sebe. Usmíval se do displeje. Odcházel z pokoje, když mu někdo volal. A doma byl duchem úplně jinde.
Nejsem paranoidní. Jsem pozorná. A když se chlap chová jako někdo, kdo něco skrývá, tak taky většinou něco skrývá.
Stopa po stopě
Začala jsem sbírat střípky. Zmeškané hovory od „neznámého čísla“, papírek s adresou cizí restaurace v kapse bundy, neoznámená schůzka uprostřed týdne. Všechno mi to začalo zapadat. Jako kdyby si už připravoval půdu. Pro nový život. Bez mě.
A pak přišla ta zpráva. Krátká, záhadná, srdíčko na konci. Ne, nebylo tam jméno. Jen „Díky za pomoc. “ A to už mi stačilo.
Výbuch
Ten večer jsme spolu měli „romanticky“ večeřet. On byl nervózní, já naježená. Seděli jsme u stolu a já to prostě nevydržela. „S kým si píšeš? Co mi tajíš? Kdo je ta ženská?“ Prásk.
On ztuhl. A pak to z něj vypadlo. Kolegyně mu pomáhala vybrat dort. Kolegyně, kterou jsem neznala, protože změnil tým. Hledal večeři, která by mě překvapila. Chtěl mi po letech připomenout, že mu na mně záleží. A já mu to celé rozmetala dřív, než mi stihl popřát.
Ne, necítím se provinile
A teď pozor: ne, necítím se jako nána. Necítím se ani jako hysterka. Cítím se jako někdo, kdo si zvykl, že se mu neříká pravda. Kdo už tolikrát slyšel „nic se neděje“ a pak se všechno dělo za zády, že když konečně přišlo něco hezkého, prostě tomu nemohl uvěřit.
Můj muž mi možná chtěl udělat překvapení. Ale já chtěla klid a důvěru. A on mi místo toho dával hádanky, náznaky a mlžení. Co čekal? Že si složím ruce a budu se usmívat, zatímco on říkal polopravdy?
Chlap, který „překvapuje“, ale mlží
Jestli muži chtějí dělat ženám radost, pak by měli pochopit, že tajnosti už dávno nejsou sexy. V době, kdy každá druhá ženská má za sebou zkušenost s lhářem nebo podvodníkem, je mlčení jako benzin na oheň. A „překvapení“ se může snadno změnit v třaskavinu.
Takže ne, miláčku, tentokrát ses netrefil. Místo romantiky jsi mi připomněl všechno, co jsem se snažila zapomenout. A jestli si myslíš, že tohle byla moje chyba, pak jsi vážně nepochopil, co ve mně tvoje chování vyvolalo.
Chceš mě překvapit? Fajn. Ale příště to udělej tak, že mě přitom nezničíš zevnitř. Protože tentokrát sis místo radosti zasel pochybnost, kterou už nezažene ani ten nejhezčí dort.
