Článek
„Ženy dneska moc řeší peníze.“ Kdykoli to řekne, mám chuť mu místo odpovědi podat účet za energie. Pronáší to totiž s výrazem morálního vítěze, jako by právě odhalil úpadek světa. A pak se rozhlédnu po svém bytě, své lednici, své koupelně… a dojde mi ta absurdita: tenhle muž bydlí u mě na mé náklady.
Ne „občas“. Ne „na víkend“. U mě. A ještě mi naznačuje, že jsem materialistka, když se ptám, jak si představuje společné fungování.
Nejvíc o penězích mluví ti, kteří je nechtějí dávat
Tohle je klasika. „Ty to moc řešíš.“ „Proč to sem taháš?“ „Já nejsem na peníze.“
Jasně. Když se má platit, najednou je to „o lásce“. Když se má přispět, začnou filozofické přednášky o tom, že „skutečné hodnoty jsou jinde“.
Jenže skutečné hodnoty mi nezaplatí plyn. A romantika mi nezaplatí fond oprav, internet ani nákup. Zvláštní je, že proti penězům není. On je proti tomu, abych je řešila já. Protože jakmile je řeším já, znamená to, že po něm něco chci. A to je pro něj nepříjemné.
„Bydlím u tebe“ není status. Je to závazek.
Když s někým sdílíte domácnost, sdílíte náklady. To není radikální ideologie, to je matematika. Jenže existuje typ chlapa, který z vlastního pohodlí udělá filozofii. Bydlí u vás, ale chová se jako host: teplá sprcha, čisté ručníky, plná lednice, zázemí, klid. A když se ozvete, vytáhne kartu: „Ženy řeší jen peníze.“
Ne. Ženy dneska řeší hlavně to, že nechtějí sponzorovat dospělého muže.
Morální převaha jako zástěrka pro pohodlnost
Ta taktika je průhledná. On se postaví do role „moralisty“, který je nad penězi. A mě hodí do role „hamižné“. V tu chvíli už nejsem partnerka, co chce férovost. Jsem ta, co „kazí vztah“.
Tohle je manipulace: otočit situaci tak, abych se styděla za to, že nechci platit všechno sama. Abych měla pocit, že jsem „málo ženská“, protože místo trpělivosti mám nastavené hranice.
Když jsou peníze tak odporné, ať si platí svůj život
Já nemám problém s mužem, který vydělává méně nebo má horší období. Mám problém s mužem, který z horšího období udělá životní styl a ještě mi káže o tom, že „ženy řeší jen peníze“.
Pokud je téma financí tak odpudivé, má jednoduché řešení: ať si platí vlastní bydlení. Vlastní energie. Vlastní jídlo. Ať žije podle svých čistých hodnot. Jenže to by nesl důsledky. A o to nejde.
Já nechci být hodná. Chci být fér.
Vztah zničí jedna věc naprosto spolehlivě: když jeden jen bere a druhý jen platí. A pak se ještě tváří, že ten platící je problém.
Takže jsem mu to řekla jednoduše: buď se domluvíme na férovém příspěvku, nebo se domluvíme na tom, kdy se stěhuje. Protože férovost není chamtivost.
