Článek
Včera jsem stála ve frontě na úřadě a měla jsem chuť zmizet do zdi. Vedle mě parta lidí s výřečností komentátorů a morálkou kapesního zlodějíčka. Nadávali na stát, na ceny, na „zloděje nahoře“… a zároveň řešili, kdy jim přijde podpora. S takovou samozřejmostí, jako by to byla výplata za existenci.
Nejsem bezcitná. Lidi se dostanou do průšvihu – nemoc, rozvod, vyhoření, péče o děti. Jenže tady nešlo o nouzi. Tady šlo o životní styl.
„Práce? To se nevyplatí.“
Znáte tu větu? „Já půjdu dělat za minimálku? Abych měl o pár tisíc víc než na podpoře? Nejsem blázen.“ A k tomu to sladké alibi: „Stát se o mě musí postarat.“
Nejde jen o matematiku. Jde o postoj. O pohodlí převlečené za princip. O lidi, kteří dokážou vymyslet tisíc důvodů, proč práce nejde, ale ani jeden, proč to aspoň zkusit.
Nadávají na stát… ale žijí z něj
Tohle je nejpikantnější paradox: nejhlasitější odpůrci systému jsou často jeho nejvěrnější konzumenti. „Stát je zloděj.“ „Všichni kradou.“ „Všechno je na nic.“ A pak čekají, až jim ten „zlodějský stát“ pošle peníze na účet. Bez studu. Bez vnitřního konfliktu.
Jenže ty peníze nejsou z kouzla. Jsou z práce a daní lidí, co vstávají. Z daní lidí, co nesedí doma a neříkají tomu „odpor proti systému“.
Nejhorší není lenost. Nejhorší je pohrdání
Lenost je lidská. Ale tady je to pohrdání. Pohrdání prací, lidmi, kteří ji dělají, i systémem, který je živí. A pak ještě ta arogantní věta: „Ty se dřeš? Tak jsi hloupej. Já to mám chytře vymyšlený.“
Tohle není jen osobní volba. Je to jed, který rozkládá důvěru. Protože solidarita funguje jen tehdy, když není zneužívaná.
Ano, systém má díry. Ale díry nejsou omluvenka
Jasně, že systém je často demotivující a práce se někdy vyplácí zoufale málo. To je problém. Jenže „systém je špatný“ není omluvenka pro rezignaci. Je rozdíl mezi člověkem, který se topí, a člověkem, který si z vody udělal lehátko a ještě kolem sebe plive.
Pomoc patří lidem, kteří ji potřebují – ne lidem, kteří si z ní udělali byznys plán. A největší lež, kterou si tihle věční „na podpoře“ říkají, je, že jsou oběti. Nejsou. Oběť je člověk, který chce fungovat, ale něco mu brání.
