Článek
Seděla jsem doma, plánovala dovolenou, konečně jsem chtěla někam vypadnout. Vybrala jsem hotel, zaplatila přes platební bránu – všechno vypadalo seriózně. Potvrzení, faktura, e-maily. Jenže po týdnu web zmizel. Kontakty neexistovaly. A banka? „Bohužel, platba již proběhla a není možné ji stornovat.“ Zmizelo 200 000 Kč. Hotovo. Vyřízeno.
„Jak jsi mohla být tak hloupá?“
To byla první reakce okolí. Ne „to je strašný“. Ne „pojď to řešit“. Ale: „To se přece dneska už nestává.“ Fakt? To si jako myslíte, že oběti podvodů jsou úplní hlupáci? Že si za to můžou? Že když se někdo chová jako lidská hyena, je to vina těch, co to nepoznali?
Jasně. Všichni jste chytří, dokud vám někdo nepošle fakturu, která vypadá jako každá jiná. Dokud někdo neudělá web, který vypadá jak z katalogu. Dokud neplatíte kartou s tím, že věříte, že žijeme v civilizaci a ne v digitálním středověku.
Podvody už nejsou o špatné češtině a blikajícím tlačítku „ZDE KLIKNĚTE“
Ty doby jsou pryč. Teď jde o profíky. O dokonale zkopírované stránky, o přesně načasované reakce, o smsky, které vypadají jako z vaší banky. Věci, které by vám ještě před rokem přišly nemožné, jsou teď realita. A to, že vás někdo nachytá, není ostuda. Ostuda je, že ten někdo je pořád o krok napřed. A že se tím nikdo seriózně nezabývá. Hlavně ne banky.
Největší podvod? Reakce společnosti
Nejde o to, že jsem přišla o peníze. Jde o to, že jsem přišla o pocit bezpečí. O to, že když se něco takového stane, všichni se na vás dívají jak na blbce. A přitom dneska můžeš přijít o všechny úspory během tří minut – a jediný, kdo se tě zastane, je tvoje banka… až ti pošle nový PIN. Díky moc.
Důvěřovat dnes znamená hazardovat
Je to krutý, ale pravdivý. Jestli jsem se něco naučila, tak tohle: Nejde o to, že bych byla neopatrná. Jde o to, že někdo jiný byl velmi cíleně šmejd. A to, že tomu říkáme „internetový podvod“, to jen zlehčuje realitu. Tohle nejsou omyly. Tohle je systematický lov na lidi, kteří chtějí jen žít normální život.
