Hlavní obsah

Radši jsem si najala na hlídání chůvu než dávat syna k tchyni, aby ho manipulovala

Foto: Open AI / DALL-E

Najala jsem chůvu. A ne, ne proto, že bych byla líná máma nebo frigidní kariéristka. Ale proto, že představa, že moje tchyně tráví celé dny se synem a pomalu ho převychovává ke svému obrazu, mě děsila víc než jakákoli faktura.

Článek

„Já už jsem přece děti vychovala!“ rozčilovala se tchyně, když jsem oznámila, že pro syna raději najdu na hlídání chůvu.

Výsledek její výchovy mám totiž doma.
Manžela, co roky neuměl říct vlastní názor, protože mu ho maminka vždycky rozmluvila.
Muže, který si ve třiceti letech pořád není jistý, jestli může mít na něco jiný pohled než jeho matka.
A já nechci, aby takhle dopadl i můj syn.

Vítejte u babičky – místo, kde se city nepočítají a kluci nebrečí

Už při první „hlídací“ návštěvě jsem věděla, že tohle nebude fungovat.
Syn plakal, ona mu řekla: „Už toho nech, chlapi přece neřvou.“
Chtěl si hrát s panenkou? „Tohle není hračka pro kluky.“
Chtěl obejmout? „Už jsi dost starej na to, aby ses pořád mazlil.“

A mně se vařila krev.

Protože tohle není výchova. To je programování.
Výchova bez emocí, bez empatie, zato s jasnými pravidly, kdo co smí a kdo má držet pusu.

„Ty utrácíš za cizí ženskou, místo abys dala malého mně?!“

Ano. A budu to dělat dál.
Ne, babi, nedám ti dítě jen proto, že máš stejnou krevní skupinu.
Láska není biologie. A důvěra se nedědí, ta se buduje.
Chůva sice není rodina, ale nikdy mého syna neshodila. Nepotlačila. Neponížila.

A já? Já jsem klidná. Poprvé za dlouhou dobu.

Tchyně se tváří jako oběť

„Já jsem ti chtěla pomoct.“
„Myslela jsem to dobře.“
„To si jako myslíš, že nějaká cizí ženská ví líp, co potřebuje tvůj syn?“

Ano, myslím. Protože ona poslouchá. A nesoudí.
A hlavně – nehraje mocenské hry ve stylu „buď podle mě, nebo nic“.

Nejsem nevděčná. Jen už se nenechám manipulovat.

Tohle není rebelie proti tradici.
Tohle je ochrana. Prevence. Sebezáchrana.
Protože já vím, co dokáže výchova postavená na strachu, vině a studu. Vidím to doma každý den.

A jestli mě za to má okolí za chladnou matku? Ať klidně.
Já totiž nechci být matka, která se celý život omlouvá, že chránila vlastní dítě.

Chůva mě stojí peníze. Ale tchyně by mě stála zdravé dítě.

Takže ano. Zaplatila jsem. A budu platit klidně dál.
Protože synův klid, bezpečí a psychická stabilita nejsou bonus. Jsou základ.
A jestli tohle moje rozhodnutí rozvrátilo „rodinné vztahy“?
Tak fajn, je mi to jedno. Možná jsem si pokazila vztah s tchyní, ale zachránila jsem vztah se svým synem.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz