Stařenky lovící na jeden nádech: Korejské potápěčky živí rodiny i po osmdesátce, tradice ale mizí.

Na hladině se pohupují bójky se sítěmi na úlovek. Vedle nich se vynořují ženy v neoprenech, nabírají vzduch a znovu mizí pod vodou. Nejsou tu na dovolené ani kvůli sportovnímu výkonu. Sbírají mořské živočichy, jejichž prodej je živí.

Říká se jim haenyeo, tedy mořské ženy. Bez dýchacího přístroje sestupují i do desetimetrové hloubky, kde sbírají mořské plže, ježovky nebo řasy. Ponor může trvat kolem minuty. Po vynoření je slyšet charakteristický zvuk při vydechování a nabírání vzduchu.

Tento pohyb opakují po celé hodiny. Nestačí dlouho zadržet dech. Musí vědět, kde hledat úlovek, jak se chová moře a kdy už další sestup nestojí za riziko.

Na Čedžu ženy tradičně výrazně přispívaly do rodinného rozpočtu, některé byly hlavními živitelkami. Peníze z úlovků pomáhaly vychovat děti a zaplatit jim vzdělání, na které jejich matky samy často nedosáhly.

Dovednosti přecházely z matek na dcery. Dívky se učily znát pobřeží, zacházet s nástroji a pohybovat se pod vodou. S výdělkem získávaly také větší samostatnost a respekt.

Právě vzdělání však další generaci otevřelo cestu k jiným zaměstnáním. Některé dcery věděly až příliš dobře, jak těžce jejich matky peníze vydělávají.

Osmdesátnice mezi haenyeo nejsou jen kuriozitou pro návštěvníky ostrova. UNESCO výslovně uvádí ženy, které se v tomto věku stále potápějí pro obživu.

Moře ale jejich zkušenosti nemusí respektovat. Silná vlna může potápěčku vrhnout proti ostrým sopečným kamenům. Nebezpečné je také přecenit síly a zůstat pod hladinou příliš dlouho.

Proto nejde pouze o jednotlivé odvážné ženy. Pracují ve společenstvích, kde zkušenější předávají znalosti ostatním. Pro mnohé je to vedle výdělku také zdroj hrdosti a vztahů, které vznikaly desítky let.

Podle údajů provincie klesl počet lidí provozujících toto řemeslo na Čedžu ze 4 377 v roce 2015 na 2 371 koncem roku 2025. Téměř dvě třetiny už dosáhly sedmdesáti let. Mladší zájemkyně navíc odrazuje namáhavá práce, nebezpečí i nejistý příjem.

K tomu se přidává proměna moře. Oteplování a znečištění poškozují prostředí, z něhož potápěčky získávají obživu.

Jejich kultura je od roku 2016 zapsána na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Fungují také školy pro nové zájemce. Ženy, které z moře zaplatily dětem lepší budoucnost, dnes potřebují někoho, kdo bude ochoten do stejného moře vstoupit po nich. A také moře, v němž ještě bude co sbírat.