Hlavní obsah

Učitelka mému dítěti řekla, že je hloupé. Tak jsem jí připomněla její plat a kdo ho platí

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Učitelka mému dítěti řekla, že je hloupé. Ne, že udělalo chybu, že je hloupé. A přesně tam končí moje slušnost v režimu „mlč a respektuj autoritu“. Připomněla jsem jí, že je placená z našich daní, tak ať se podle toho chová.

Článek

Nejhorší nebylo to slovo samotné. Nejhorší byla ta lehkost, s jakou ho vypustila z pusy. „Ty jsi hloupý.“ Jako by šlo o běžnou pedagogickou pomůcku. Stála jsem ve dveřích a v tu chvíli mi došlo, že tady nejde o školu, ale o zneužití autority. Dospělý člověk si dovolil nalepit dítěti nálepku, která se nelepí na sešit, ale na duši.

Dítě se může splést. Může něco nechápat. Může mít špatný den, pomalejší tempo, poruchu učení nebo prostě jen nervy. Učitel je od toho, aby hledal cestu. Ne aby hodnotil dítě jako celek jedním ponižujícím slovem. „Hloupé“ není hodnocení výkonu. To je rozsudek.

Starý školní model: shodit a tvářit se, že je to výchova

Viděla jsem v tom všechno, co si s sebou taháme ze školních lavic celé roky. Ztrapnit. Srazit. Říct „pravdu“ a schovat se za autoritu. Jenže tohle není pravda. To je lenost. Když neumíte učit, začnete nálepkovat. Když vám dojde trpělivost, sáhnete po urážce.

A dítě si to odnese domů. Ne jako špatnou známku, ale jako vnitřní hlas, který mu začne šeptat pokaždé, když mu něco nepůjde. Takhle se nerodí znalosti. Takhle se rodí stud a strach.

Slušnost neznamená mlčet

Když jsem se ozvala, přišel ten typický výraz: „Co si to dovolujete.“ Jako by učitel měl imunitu a rodič byl vetřelec. Řekla jsem jí jasně, že může hodnotit práci, ne dítě. Že „tohle je špatně“ je v pořádku, ale „ty jsi hloupé“ je nepřijatelné.

A ano, připomněla jsem jí i to, že její práce neznamená, že má patent na rozum. Je to zaměstnání. Placeno z veřejných peněz. Z našich daní. Z peněz rodičů, kteří věří, že jejich dítě bude ve škole v bezpečí, ne terčem něčí frustrace.

Děti nejsou boxovací pytel

Nechci válku se školou. Vím, že učitelé jsou přetížení. Ale to není omluva pro ponižování. Kdo pracuje s dětmi, pracuje s tím nejkřehčím, co existuje. Tam není prostor pro vlastní ego a uraženou ješitnost.

Možná si o mně řekla, že jsem „ta problematická matka“. Fajn. Radši budu nepohodlná matka než tichá, která pak doma slepuje dítěti sebevědomí.

Jedna věta od autority může dítě zlomit. A jeden rodič, který se ozve, mu může zachránit celou budoucnost. A jestli je tohle provokativní, pak jen proto, že jsme si příliš zvykli mlčet.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz