Článek
Už jste někdy stáli uprostřed nad postýlkou svého řvoucího dítěte, zatímco venku svítil měsíc jako o halogen a vy jste se ptali sami sebe „za co“? Spánková deprivace přichází v podstatě ihned s narozením dítěte, nikdo vás na to ale kvalitně nepřipraví. Jedná se o novou fyzicky extrémně náročnou výzvu, která bohužel neodchází po prvním roce života dítěte, ani po druhém a někdy… Můžeme tuto spánkovou krizi použít příležitost k odemčení dalších dveří našeho rodičovství a hlubšímu zamyšlení?
Co s lidmi dělá nedostatek spánku? Zdánlivě banální otázka, ale když je spánková deprivace jedním ze způsobů mučení, asi to nebude legrace. Vědecké poznatky ukazují, že nedostatek spánku má komplexní dopad na naše tělo a mysl, snižuje schopnost koncentrace, způsobuje emoční nestabilitu a může dlouhodobě vést k závažnějším zdravotním problémům. Můžeme se tak zamýšlet nad tím, jak se v těchto okamžicích mění naše vnímání světa a sebe sama. Jsme skutečně ti samí, když jsme unaveni, nebo přichází zvíře, co normálně necháváme raději spát?
I přes to, že historie a různé kultury nabízejí všemožné pohledy na spánek a rodičovství, moderní doba si žádá řád a individuální spánkové návyky – spaní v oddělené postýlce, ideálně v jiné místnosti, než spíš rodiče a jiné libůstky. Když pomineme umění vlastní dítě uspat, jaká je potom noční praxe? Dítě se vzbudí, protože třeba neumí přecházet plynule mezi jednotlivými fázemi spánku a nikde nikdo. Přichází panika a volání pečovatele. Ten k němu dojde (pokud už dítě není tak šikovné, že dojde samo) a nastává uspávání číslo dva. Jsou ovšem „období“, když k buzení dochází extrémně často, a to se potom nevyspí ani sousedé. Řešením může být společné spaní, ale „co když to dítě zalehnu“ a nebo ještě líp „co když už beze mě dítě nebude spát“? Možná, pokud není rodič pod vlivem (čehokoli), tak dítě prostě nezalehne a stejně tak věřím, že do věčně se mnou dítě v posteli spát nebude.
Hledání rovnováhy mezi potřebami rodiče a dítěte je výzvou. Nedostatek spánku může být testem naší schopnosti nalézt smysl i v náročných obdobích a posilovat vztah s našimi dětmi i přes únavu a frustraci. Představte si potom to ráno, když jsou všichni jak po šichtě, všichni jsou nervózní, všichni mají sníženou schopnost seberegulace, nikdo v tomto období není schopen reagovat nějakým způsobem ideálně a nastává peklo. Dá se potom zvládnout třeba to, že dítě rozbrečí sebemenší nezdar, není schopné se nechat obléknout a venku nedojde dál, než k první louži?
Jakou cestou jít? Všichni jsme jiní, každé dítě je jiné, tak kdo mi pomůže? Hledejme praktické způsoby, jak zlepšit kvalitu našeho spánku. Od jednoduchých změn v noční rutině po hledání podpory a porozumění v našem okolí, existují způsoby, jak si ulehčit tuto cestu. Jak přijmout nedostatek spánku jako součást rodičovství a najít v něm smysl, to je výzva, která stojí za to.
Nedostatek spánku dělá z rodičovství fakt těžké období, ale nejste na to sami. Nemyslím tím žádné spánkové trenéry, ale empatické projekty, jako jsou Mimi spánek, Spánek miminek, Wellbabing a další, které pomáhají hledat cesty, jak zvládnout spánek dětí. Společně můžete najít sílu a inspiraci i v nejtemnějších hodinách noční bdělosti a být aspoň trochu snesitelnější (rodič).
Taky unavený rodič
