Článek
Dnes v lese jsem slyšela rozhovor dvou kolemjdoucích párů.
Mluvili o tom, jak svým synům vybrali školy.
Zněli spokojeni, sebejistí, přesvědčení, že udělali to nejlepší.
Jenže přesně v tom okamžiku mi proběhlo hlavou, kolikrát my rodiče vybíráme podle sebe, ne podle dítěte.
Nechceme riskovat, že se spálí, že zabloudí. A tak ho pošleme po cestě, která se nám zdá bezpečná.
A pak se divíme, že ztrácí zájem, že se trápí, že zhasne.
Já sama jsem tu chybu udělala.
Až teď chápu, že vybrat dítěti školu je někdy totéž, jako mu vybrat život, který nebude jeho.
Jenže dítě bez vlastní volby nemůže nikdy najít radost.
A když ztratí radost, ztratí i směr.
💫 Závěr:
Rodič nemá být dirigent, ale průvodce.
Může dítěti ukázat všechny dveře — ale to, kterými projde, musí být jeho volba.
Jinak vyroste dospělý člověk, který sice splnil všechna očekávání, ale zapomněl, kdo je.
