Mýty první pomoci: Dej ho na bok, tam bude stabilizovaný! Aneb jak je to s tou slavnou stabilkou

Stabilizovaná poloha.

Dříve na kurzech první pomoci hodně akcentovaná a hlavně nacvičovaná věc. Mnohdy, spolu s tlakovým a klasovým obvazem, jediná praktická část na kurzu. A co si člověk vyzkouší, spíš si zapamatuje, než jen to, co si někde přečte. (Takže pokud toto čtete, přemýšleli jste už o praktickém nácviku?)

Co bylo bylo a co platilo již zcela neplatí. Jak to tedy aktuálně s tou stabilkou je si vysvětlíme v tomto článku.

Lépe nazývaná jako zotavovací poloha-myslí se tím poloha na boku, do které se snažíme dostat nereagujícího/špatně reagujícího člověka.

Patří tam ale všichni postižení?

Rozhodně ne.

Koho tedy do stabilky budete lámat? Některé postižené je s velkou výhodou nechat na boku.

Než ale kohokoliv budeme polohovat, musí být vždy splněno jedno důležité pravidlo: postižený normálně dýchá. Kdo nedýchá normálně/nedýchá vůbec/nejste si jisti kvalitou jeho dechu patří do polohy na zádech se zakloněnou hlavou-pokud ani po záklonu hlavy nedýchá normálně, zahajujeme resuscitaci.

Pro jakého normálně dýchajícího nebožáka je tedy poloha na boku vhodná?

1) Pokud nebožák zvrací nebo by zvracet mohl.

Na zádech se zvrací vcelku neprakticky. Navíc v poloze na zádech se můžeme zvratky tak trochu přidusit, obzvlášť v případě, že nejsme úplně při vědomí. Takže zvracející spoluobčany překulte na bok.

2) Když od něj potřebuji (utéct) odejít.

Pokud od postiženého potřebujete na delší čas odejít, ať už z jakéhokoliv důležitého důvodu, otočte ho na bok.

V poloze na boku nezapadá kořen jazyka, v poloze na zádech bez záklonu hlavy ano.

A teď si trochu kopnu do vlastního hnízda…

Zotavovací polohu nalezneme jako preferovanou polohu v doporučených evropských resuscitačních postupech. Je to právě z důvodu zablokování dýchacích cest relaxovaným kořenem jazyka v poloze na zádech, pokud není postiženému udělán záklon hlavy.

Realita je ale bohužel taková, že zachránci mnohdy zapomínají na nepřetržitou kontrolu dechu. A v tom případě se z polohy, která má zachránit život, stává poloha životu nebezpečná.

Poloha na boku není samospásná

Přesně tak. Ano, jazyk vám na boku nezapadne. Ale i tak postižený nemusí dobře nebo dokonce vůbec dýchat. A zde je právě to velké riziko. Pokud se necháme ukolébat myšlenkou, že na boku je člověku dobře a je v ní hezky „stabilizovaný“, přestáváme být ostražití a polevíme v kontrole dechu. Pak se může stát, že nezareagujeme včas na změnu kvality jeho dechu, což je časným projevem srdeční zástavy.

Druhým problémem je, že pokud si změny dechu v poloze na boku všimneme, měli bychom postiženého odkulit na záda a zkontrolovat kvalitu dechu po záklonu hlavy. Než se vůbec dostaneme k případné resuscitaci, je to ztráta vzácných vteřin. Až desítek vteřin. A při statistice, že každou minutu bez resuscitace se snižuje šance na přežití o 10%, chceme bojovat o každou vteřinu (zdroj: ERC guidelines 2015).

I dispečer chce pacienta na lopatkách

Ono se to dýchání prostě a jednoduše nejlépe kontroluje na zádech. Takže i dispečer na záchrance bude chtít vědět, jak pacient dýchá po záklonu hlavy v poloze na znak.

Suma sumárum-člověku v bezvědomí bude lépe na zádech se zakloněnou hlavou.

- Člověka v bezvědomí dostaňte na záda a zakloňte mu hlavu.

- Na bok patří lidé zvracející a takoví, od kterých musíte na delší dobu odejít.

Zdroje:

ERC Guidelines 2021

Kurzy první pomoci ZDrSEM

Konzultace s dispečerem záchranné služby