Ze života anesteziologa: Komplikace na operačním sále- když se pacient před operací nasnídá

Před operací je potřeba mít žaludek prázdný. Docílí se toho tak, že nejíte alespoň 6 hodin před výkonem.
Takže ano – vejce Benedikt před operací je sice gurmánský, ne však geniální nápad.

Pokud má pacient plný (nebo částečně plný) žaludek, může dojít při úvodu do anestezie k výletu snídaňového croissantu opačným směrem – tedy nahoru – a k jeho následnému výletu do dýchacích cest.
A s croissantem v plíci se, jak jistě tušíte, nedýchá zcela snadně.

Během úvodu do anestezie se podávají léky, které vedou k uvolnění ochranných bariér – zejména jícnového svěrače. A v tu chvíli se může snídaně rozhodnout, že chce ještě vidět kousek světa (a ne jen střevo).

Situace, kterou nechce nikdo na operačním sále zažít. Když už se ale stane, jsme připraveni ji řešit:

Když už se stane, že se před operací přeci jen trochu najíte, řekněte nám to.
Ano, radost mít nebudeme, možná se i zatváříme škaredě, ale vše se dá řešit.
Nikdo si nechce plánovanou operaci obohatit o neplánovaný pobyt na JIP/ARU nebo patologii.

Jsou situace, kdy čekat na vyprázdnění žaludku prostě nejde.
Ať už jde o vážné úrazy, těhotenství (žaludek se vyprázdňuje pomaleji), nebo o neodkladné život zachraňující operace.

Vše se dopředu připraví, personál seznámí s aktuálním postupem a plánem.
Když nastane čas akce, je vše rychlé.

V rámci přípravy je potřeba, abychom do pacientova těla dostali co největší zásobu kyslíku.
Takže masku na obličej a pěkně dýchat. V ideálním případě několik minut.

Na uspání se volí takové léky, které nastoupí rychle a aplikují se v krátkém sledu po sobě. Rychlost je základ- jakmile začnou léky působit, stávají se dýchací cesty nechráněné a je potřeba je co nejdříve zabezpečit intubací.

I když je anestezie krásná pro svou rozmanitost (každý anesteziolog uspává trochu jinak – kombinace léků, dávkování, osobní magie), v těchto případech je zajištění dýchacích cest intubací zlatým standardem a nejbezpečnější volbou.

Odsávačka je spuštěná a připravená jít do akce odsávat všechny nezbedné žaludeční záškodníky.

V minulosti se doporučovalo stlačit krk v oblasti „ohryzku“ s cílem zabránit jídlu vystoupat vzhůru. Tento hmat však zhoršoval vizuální podmínky a poté i náladu anesteziologa, který v krku nic neviděl. Navíc nikdo pořádně nevěděl, jestli tlačí dostatečně silně, nebo se jen pokouší pacienta tak trochu přidusit. Proto se od něj postupně upouští.

Při rychlém úvodu do anestezie se vyplatí pacienta lehce připosadit. Dokud je jídlo v žaludku, je v této poloze pravděpodobnější, že tam taky zůstane.

Dokud všechny svaly nevyřadíme z funkce myorelaxancii (=léky uvolňující svaly v těle), je výhodné držet obsah žaludku co nejvíc pod zámkem. A k tomu nám pomohou některé léky.

Když je čas a žaludek plný, je možné zavést nasogastrickou sondu. Tato hadička se zavádí přes nos až do žaludku. Je to nepříjemné, ale s lokálními anestetiky podanými na místa dráždění se to dá vydržet. Ze sondy totiž dokážeme vcelku nenásilně odsát alespoň část obsahu žaludku a snížit tak riziko aspirace (=snídaně v plíci).

Anesteziolog je jediný člověk na operačním sále, který upřímně doufá, že se nic nestane. Úvod do anestezie se dělá nejlépe, když má anesteziolog žaludek plný a pacient žaludek prázdný. A pokud to nejde, dokážeme s tím pracovat — jsme totiž v těchto případech rychlejší než gravitace. Jen tu informaci o snídani potřebujeme vědět dřív, než se nám při intubaci požene maková buchta naproti.

Zdroje: