Článek
Taky už jste někdy zaslechli radu, že jedna z variant první pomoci při dušení (ať už z důvodu jídla, nebo alergické reakce) je zprůchodnit ucpanou dýchací trubici nožíkem a propiskou? Jestli ano a jeví se vám to jako ne zas tak špatný nápad, zbystřete. Níže se dočtete důvody, které vás (doufám) přesvědčí, že propiska má v životě šťastnější poslání než hrát si na improvizovanou průdušnici.
Koniotomie/koniopunkce
Vyrábění děr do krku odborně nazýváme těmito názvy (všimli jste si, že ani jeden název nezní jako propiskotomie?). Je dobré vědět, že:
- Umí je dělat jen hrstka doktorů, jako třeba ORL či ARO lékaři.
- Není to vždy nejsnazší chirurgický výkon.
- Může se to hodně zkomplikovat.
Tak se pojďme podívat na důvody, proč se tento výkon laikům na ulici nedoporučuje:
1) Tupým nožem díru do světa neuděláte
Prvním důvodem, proč tato metoda nemá šanci býti úspěšnou (pokud tedy nepovažujete za úspěch dostat pacienta rychle do márnice), jsou nástroje. Většinou se zrovna nenacházíte v sanitce, na operačním sále nebo v prodejně zdravotnických potřeb, pravděpodobně tedy nemáte po ruce ani to správné vybavení. Představa, že se na pacienta vrhnete s nožem od oběda nebo přirezlou rybičkou po pradědovi, je děsivá nejen pro chudáka dusícího se, ale i pro všechny přihlížející, co zrovna obědvají.
Na koniopunkci potřebujete (díky Bohu) speciální vybavení.
2) Jejda, ono to krvácí
A to jakože dost. Na krku se nachází několik (desítek) cév, které po říznutí vesele krvácí. Také jsou zde větší trubky, jako třeba karotidy, které dokážou stříkat krev i docela vysoko-ideální, pokud chcete z pacienta udělat fontánu. Takže pokud nejste Čachtická paní, upír či nestojíte o červenou pleťovou masku zdarma, nikoho do krku neřezejte.
3) Štítná žláza je tu paní domácí
Ano, v oblasti, kde by se měla koniotomie dělat, sídlí štítná žláza. A jak asi tušíte, nestojíte o to, aby vykoukla na svět. A i ona má kolem sebe cévy, které rády a hlavně v nevhodných chvílích krvácí.
4) I doktorovi se to dělat nechce
Tento výkon, tedy koniotomie/koniopunkce či dokonce tracheostomie, se v ideálním případě dělá na operačním sále po předchozí přípravě s připraveným pacientem. Méně často se to dělá na operačním sále neplánovaně a s nepřipraveným pacientem. A jen výjimečně se to dělá na ulici. Jde sice o výkon život zachraňující, avšak dýchací cesty pacienta se dají zajistit i bezpečnějšími způsoby, jako například intubací. Řezání do krku opravdu nemáme rádi a snažíme se mu všemožně i nemožně vyhnout.
5) Nervy jsou na nervy
V oblasti krku nalezneme i nervy – jako třeba n. laryngeus recurrens. Tenhle lišák ovládá hlasivky a jde mu to dobře. Docela dobře mu to jde i tehdy, když je funkční jen jeho půlka (protože tu druhou půlku pravděpodobně někdo chirurgicky přerušil). Při přerušení na obou stranách to není dobré. Sice z pacienta uděláte vcelku tichého společníka (protože s nefunkčními hlasivkami se špatně mluví), ale taky mu dost možná znesnadníte dýchání. A za takovouhle první pomoc samou radostí vískat nebude.
6) Dá se to řešit o dost elegantněji…
Stavy, u kterých by vás tato metoda záchrany mohla napadnout, se naštěstí dají vyřešit jednodušeji a bez zbytečných krvavých následků.
U dušení zkuste pořádné údery do zad střídané s pořádným stlačením nadbřišku. Střídejte to vždy po 5 pokusech do té doby, dokud sousto z nebožáka nevyletí. Pak už ho nebouchejte. (Pokud se z nebožáka stane ztrátou vědomí nebožtík, volejte záchranku a resuscitujte.)
U alergií, kdy se postiženému špatně dýchá, zavolejte záchranku. A pokud je opuchlý šťastlivec vlastníkem adrenalinového pera, tak neváhejte a bodněte mu jej. Do stehna, ne do krku.
Shrnutí:
Pokud nejste doktor nebo řezník, tak do krku nikoho neřežte. Pacient vám za to poděkuje.
Zdroje:
Praxe lékaře
- lékařská fakulta
ZDrSEM – první pomoc zážitkem
