Hlavní obsah
Cestování

Ukrajinský zábavní park: Černobylská zóna

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Batuzkar

Blok č. 4 jaderné elektrárny V.I.Lenina pod novým sarkofágem

Černobylská zóna se postupem času stala turistickou atrakcí. Jak vypadala těsně před vpádem ruských vojsk?

Článek

Zní to zvláštně, ale je to tak. Nebo alespoň ještě před rokem bylo. Místo největší jaderné havárie v historii lidstva (nebo jedné z největších dle toho, kam řadíte Fukušimu) se postupem let proměnilo v turistickou atrakci, kterou ročně navštívily stovky tisíc lidí.

Černobylskou zónu jsem navštívil v roce 2021, tedy 35 let po výbuchu reaktoru a jen pár měsíců před ruskou invazí. Jak vypadala a jak bezpečná, nebo nebezpečná byla se dozvíte na následujících řádcích a fotografiích.

Jak vypadala Ukrajina před válkou na můžete vidět zde.

Foto: Batuzkar

Příjezd do města Pripjať

Černobyl je uzavřená oblast a pro vstup do ní bylo potřeba povolení. Získat ho nebylo nic těžkého, dalo by se říct, že základním předpokladem bylo zaplatit poplatek a mít platný pas. Dalším předpokladem bylo stáří 18 let a více. Vstup i dopravu do do zóny včetně průvodce zajišťovaly specializované agentury, např. docernobylu.cz, chernobylwel.com, chernobyl-tour.com a další. Před vjezdem do zóny se nacházel obchod se suvenýry a v zóně obchod a restaurace. Ne, že by v zóně nebyly k nalezení zdraví nebezpečná místa, ale těm se prohlídkové trasy samozřejmě vyhýbaly.

Foto: Batuzkar

Hotel Polissya na Leninově náměstí

Daly se najít místa, kde byste půjčeným dozimetrem naměřili zvýšenou radiaci, obvykle se jednalo o zbytky kovových konstrukcí, nebo třeba víko kanálu, ale mnohem větším nebezpečím byl technický stav budov. Do nich se ale většinou nesmělo.

Foto: Batuzkar

Palác kultury Energetik na Leninově náměstí v Pripjati

Sídliště města Pripjať postupem času pohltil les. Přes vysoké stromy a husté kuře nebyly vidět domy, dokud jste k nim nepřišli na pár metrů. Za pěkného slunečného počasí byl pobyt v zalesněné zóně spíše příjemnou procházkou lesem než návštěvou místa s temnou minulostí.

Foto: Batuzkar

Pripjať

Foto: Batuzkar

Symbol zábavního parku v Pripjati

Foto: Batuzkar

Obytný dům v Pripjati

V zóně se dobře daří zvěři. Žijí tam divoká prasata, rysi, vlci, losi a pozorován byl i výskyt medvěda. Během exkurzí nebylo ničím neobvyklým, potkat toulavé psy. Ti byli na lidi už tak zvyklí, že se k výpravám často připojovali a doprovázeli během procházek po Pripjati.

Foto: Batuzkar

Pes hlídá vstup do „svého“ domu

Foto: Batuzkar

A tady čeká, než si návštěvníci jeho domu vše prohlédnou, aby se s nimi vydal dál.

Na likvidaci havárie se podílelo přes půl milionu lidí, dalších 350 tisíc jich v důsledku zamoření oblasti bylo přesídleno. V zóně jsou k vidění „hřbitovy“ použité techniky. Některé kusy techniky jsou i po letech docela zachované.

Foto: Batuzkar

Technika, která likvidovala následky havárie

Foto: Batuzkar

Technika, která likvidovala následky havárie

Foto: Batuzkar

Technika, která likvidovala následky havárie.

Foto: Batuzkar

Technika, která likvidovala následky havárie

Foto: Batuzkar

Pohled na nový sarkofág od příjezdové cesty

Foto: Batuzkar

Nedostavěné bloky jaderné elektrárny. Celkem jich mělo být 6.

Foto: Batuzkar

Snad uvnitř není radioaktivní odpad.

Ruský datel, nebo Oko Moskvy

Radar Duga je ze dvou částí složený radarový systém, který byl namířen na západ a měl odhalit start raket letících na SSSR. Nízkofrekvenční anténa měří na výšku 150 m a na délku přes 500 m. Vysokofrekvenční měří „jen“ 100 m na výšku a 250 m na délku. Systém měl dopřát Sovětskému svazu až 30 minut navíc na obranu a následný protiútok.

Radar odebíral celou třetinu výkonu celé elektrárny, jeho výstavba byla údajně 2× dražší, než výstavba celé elektrárny a přesto nikdy pořádně nefungoval. Po spuštění rušil vojenské i civilní systémy západních i východních zemí. Pro typický zvuk na radiopřijímačích se anténě začalo přezdívat ruský datel.

Foto: Batuzkar

Duga – zahorizontální radar včasného varování

Foto: Batuzkar

Systém byl prý naposledy spuštěn v roce 1989.

Foto: Batuzkar

Stavba systému spotřebovala tisíce tun oceli.

Foto: Batuzkar

Příjezd do města Černobyl. Samotné elektrárna se nachází až 12 km za městem.

Foto: Batuzkar

Věčný Vladimír Iljič v zóně zůstal.

Foto: Batuzkar

Řada budov pomalu prohrává svůj boj s přírodou.

Foto: Batuzkar

Vzpomínka na opuštěné a zaniklé obce

Foto: Batuzkar
Foto: Batuzkar

Památník hasičům, kteří likvidovali následky havárie.

Záběry ze zóny jsou k vidění zde:

Zdroj faktografických informací:

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cernobylsk%C3%A1_hav%C3%A1rie

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz