Článek
Zní to zvláštně, ale je to tak. Nebo alespoň ještě před rokem bylo. Místo největší jaderné havárie v historii lidstva (nebo jedné z největších dle toho, kam řadíte Fukušimu) se postupem let proměnilo v turistickou atrakci, kterou ročně navštívily stovky tisíc lidí.
Černobylskou zónu jsem navštívil v roce 2021, tedy 35 let po výbuchu reaktoru a jen pár měsíců před ruskou invazí. Jak vypadala a jak bezpečná, nebo nebezpečná byla se dozvíte na následujících řádcích a fotografiích.
Jak vypadala Ukrajina před válkou na můžete vidět zde.
Příjezd do města Pripjať
Černobyl je uzavřená oblast a pro vstup do ní bylo potřeba povolení. Získat ho nebylo nic těžkého, dalo by se říct, že základním předpokladem bylo zaplatit poplatek a mít platný pas. Dalším předpokladem bylo stáří 18 let a více. Vstup i dopravu do do zóny včetně průvodce zajišťovaly specializované agentury, např. docernobylu.cz, chernobylwel.com, chernobyl-tour.com a další. Před vjezdem do zóny se nacházel obchod se suvenýry a v zóně obchod a restaurace. Ne, že by v zóně nebyly k nalezení zdraví nebezpečná místa, ale těm se prohlídkové trasy samozřejmě vyhýbaly.
Hotel Polissya na Leninově náměstí
Daly se najít místa, kde byste půjčeným dozimetrem naměřili zvýšenou radiaci, obvykle se jednalo o zbytky kovových konstrukcí, nebo třeba víko kanálu, ale mnohem větším nebezpečím byl technický stav budov. Do nich se ale většinou nesmělo.
Palác kultury Energetik na Leninově náměstí v Pripjati
Sídliště města Pripjať postupem času pohltil les. Přes vysoké stromy a husté kuře nebyly vidět domy, dokud jste k nim nepřišli na pár metrů. Za pěkného slunečného počasí byl pobyt v zalesněné zóně spíše příjemnou procházkou lesem než návštěvou místa s temnou minulostí.
Pripjať
Symbol zábavního parku v Pripjati
Obytný dům v Pripjati
V zóně se dobře daří zvěři. Žijí tam divoká prasata, rysi, vlci, losi a pozorován byl i výskyt medvěda. Během exkurzí nebylo ničím neobvyklým, potkat toulavé psy. Ti byli na lidi už tak zvyklí, že se k výpravám často připojovali a doprovázeli během procházek po Pripjati.
Pes hlídá vstup do „svého“ domu
A tady čeká, než si návštěvníci jeho domu vše prohlédnou, aby se s nimi vydal dál.
Na likvidaci havárie se podílelo přes půl milionu lidí, dalších 350 tisíc jich v důsledku zamoření oblasti bylo přesídleno. V zóně jsou k vidění „hřbitovy“ použité techniky. Některé kusy techniky jsou i po letech docela zachované.
Technika, která likvidovala následky havárie
Technika, která likvidovala následky havárie
Technika, která likvidovala následky havárie.
Technika, která likvidovala následky havárie
Pohled na nový sarkofág od příjezdové cesty
Nedostavěné bloky jaderné elektrárny. Celkem jich mělo být 6.
Snad uvnitř není radioaktivní odpad.
Ruský datel, nebo Oko Moskvy
Radar Duga je ze dvou částí složený radarový systém, který byl namířen na západ a měl odhalit start raket letících na SSSR. Nízkofrekvenční anténa měří na výšku 150 m a na délku přes 500 m. Vysokofrekvenční měří „jen“ 100 m na výšku a 250 m na délku. Systém měl dopřát Sovětskému svazu až 30 minut navíc na obranu a následný protiútok.
Radar odebíral celou třetinu výkonu celé elektrárny, jeho výstavba byla údajně 2× dražší, než výstavba celé elektrárny a přesto nikdy pořádně nefungoval. Po spuštění rušil vojenské i civilní systémy západních i východních zemí. Pro typický zvuk na radiopřijímačích se anténě začalo přezdívat ruský datel.
Duga – zahorizontální radar včasného varování
Systém byl prý naposledy spuštěn v roce 1989.
Stavba systému spotřebovala tisíce tun oceli.
Příjezd do města Černobyl. Samotné elektrárna se nachází až 12 km za městem.
Věčný Vladimír Iljič v zóně zůstal.
Řada budov pomalu prohrává svůj boj s přírodou.
Vzpomínka na opuštěné a zaniklé obce
Památník hasičům, kteří likvidovali následky havárie.
Záběry ze zóny jsou k vidění zde:
Zdroj faktografických informací:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cernobylsk%C3%A1_hav%C3%A1rie
