Článek
V dnešní době není pochyb o rovnosti pohlaví a proto si dívky mohou svobodně volit obor svého studia, bohužel pokud nemají dostatečné schopnosti či sebevědomí je tato volba stále v říši snů. Není to jen o tom, zda jsou dívky schopné či neschopné pochopit technickou podstatu práce, i když to hraje velmi významnou roli v jejich výběru povolání.
Podle mé zkušenosti prostě svět mužů stále existuje a žena v technické profesi nemá rovné příležitosti. Už z tohoto důvodu není vhodné pro dívku jít na technický učební obor, protože v tomto případě je zde velký podíl praxe. Uznávám, že dívky na středních průmyslových školách či vysokých školách mohou být v průběhu studia privilegované z důvodu vzácnosti, ale nejsem si jistá zda jejich privilegované postavení bude pokračovat v pracovní realitě. Záleží to nejspíše na schopnostech této ženy se prosadit, ale jde pouze o zlomek těchto úspěšných žen. V realitě je uplatnění v oboru velmi složité určitě více než u mužů v obdobném postavení.
Pokud si dívka zvolí technický učební obor či studium, bude většinou úspěšná a studium dokončí, ale později přijde problém, protože bude od prvního pohledu podceňovaná v práci a tak ji čeká další boj o uznání jejích schopností. Často se také ukáže, že opravdu dívky nemají schopnost v praxi se osvědčit na vzdory jejich absolvování oboru s dobrými výsledky, které jsou často důsledkem jejich privilegovanosti v průběhu studia.
Chci se dále věnovat životnímu rozhodnutí, které jsou nucené naše děti udělat už ve velmi ranném věku čtrnácti let. Pro chlapce dle mého názoru existuje mnoho oborů pokud nejsou přímo orientováni na pokračování na gymnáziu či průmyslové škole, ale dívka má v tomto ohledu zúžený výběr pokud přihlédneme k výše zmíněnému problému, že si většinou nemůže zvolit čistě technický a chlapecký učební obor.
Pro dívky jsou typické obory jako kadeřnice, kosmetička, cukrářka, kuchařka, číšnice atd. Jde o dobrou nabídku stejně jako v případě chlapců automechanik, elektrikář, truhlář, zedník, instalatér atd. Ale pokud by výčet pokračoval, co se týká učebních oborů zdá se, že nabídka např. v regionu Vysočina je více orientovaná na na chlapce než na dívky.
Je samozřejmě deklarováno, že dívka i chlapec se mohou hlásit na jakýkoliv obor a pokud splní kritéria budou bez ohledu na pohlaví přijati. Existují určitě dívky, které se nebojí přihlásit na čistě „chlapecký“ obor a na opar i chlapci, co se přihlásí se zájmem na „holčičí“ obor.
Dalším paradoxem je, že i některé učební obory jsou velmi žádané a ani žáci základních škol s vyznamenáním nemají velké šance na úspěšné přijetí. Neplatí to jen pro lukrativní gymnázia, jak bývá prezentováno v médiích. Také tyto žádané učební obory v době silných ročníků nejsou široce dostupné.
Je velmi těžké rozhodnou se správné ohledně budoucnosti ve věku čtrnácti let, ale je zjevné, že většina dívek bude i nadále volit povolání ve svém spektru např. kadeřnice, i když v jejím okolí se nabízí lukrativní a dostupný obor např. instalatér, zedník či elektrikář. Stejně chlapec raději zvolí dojíždění či internát v případě, že v jeho okolí je nabídka oborů orientovaná na kadeřnice či kosmetičky. Je to přirozené a správné jen z mého pohledu existuje nepoměr mezi šířkou nabídky oborů pro chlapce a pro dívky. Dívky, ale většinou mají výhodu, že jejich studijní výsledky na základní škole je předurčují spíše ke studiu na střední škole, kde je přeci jenom větší diverzita mezi žáky. Jen pokud je dívka nestudijní typ je velmi těžké se rozhodnout pro nějaký jiný učební obor než kadeřnici, kosmetičku či cukrářku atd.
Bude to někdy v budoucnu jiné? Všichni věříme, že to lze, a dnešní dívky určitě mají odvahu to změnit, ale jen pozdější praxe ukáže zda je opravdu možné si bez předsudků pozvat do bytu opravářku či instalatérku. Nevím zda se to mladým dívkám podaří, ale musíme v ně věřit, i když jim systém moc nepřeje.
