Článek
V idealistických představách tvůrců dnešního systému přijímacího řízení na střední školy existují děti, které jsou schopné se zodpovědně připravit na přijímací zkoušky a systematicky počítat mnoho příkladů z matematiky a cvičit si diktáty a pročítat nezáživné texty z literatury. Bohužel nepředpokládám, že takto se chová většina deváťáků. Navíc v době, kdy umělá inteligence spočítá jakýkoliv příklad a napíše gramaticky a slohově správné práce během několika sekund. Není už opravdu zastaralé neustále nutit děti do pro ně nezáživného studia? Místo hledání a rozvíjení jejich talentu k určitému oboru, který je bude v budoucnu živit.
Dnešní uchazeči o studium musí prostě splnit určitou úroveň v matematice a českém jazyku, protože za čtyři roky je bude čekat maturita z těchto předmětů. Škola technicky zaměřená musí celé čtyři roky probírat český jazyk na vysoké úrovni pro splnění maturitních kritérií. Je to možná přínosné v případě, že absolventi by chtěli studovat na humanitně zaměřené vysoké škole, ale obávám se, že tato varianta je o hodně méně častá než, když se studenti obchodních akademií hlásí na čistě technické vysoké školy. V opačném případě zase více humanitně zaměřené školy musí poskytovat vzdělávání v matematice, i když studenti ve velké většině volí maturitu z českého a anglického jazyka. Tato nesrovnalost je, ale patrná už i u přijímacích zkoušek na střední školu a domnívám se, že to společnost stojí i spoustu zmařených talentů.
Například chlapec, který od deseti let programuje a věnuje se elektrotechnice, se díky slabým výsledkům v Českém jazyce se nedostane na čistě technicky zaměřenou školu, kde by mohl rozvinout svůj potenciál. Je to evidentní mrhání tímto talentem, který musí všichni zúčastnění respektovat. Naopak je to sice méně časté, protože mnoho humanitních oborů nebývá žádáno uchazeči se silnými znalostmi matematiky, ale může to hrát roli v případě bodových zisků a dívka s talentem na psaní slohů a dopisů nebude přijata, protože jí bodový zisk zkazila špatná známka z matematiky a nízké body z matematického testu.
Samostatnou kapitolou jsou v tomto ohledu gymnázia, která jsou snad jediným typem škol, pro které přijímačky z obou předmětů dávají smysl. V poslední době je sice trend, kdy jsou gymnázia nejvíce žádaným typem středních škol, ale pokud se dítě už vyprofilovalo na základní škole je škoda ho nechat čtyři roky studovat na gymnáziu a nesměrovat ho již po základní škole na jeho vysněný obor. Jednotná přijímací zkouška je podle mého implantát z některého jiného školského systému např. systému z Anglie, ale nezohledňuj, že naše školství bylo po léta orientované na zvolení si oboru již po základní škole a od těch dob se nezměnilo. Proto máme teď systém, který třídí podle neprofilových předmětů. Jednotlivé školy mohou přistoupit k dodatečnému obodování dětí se zájmem o obor a většinou to i dělají, ale ne všichni jsou účastníci soutěží a matematických olympiád. Je spousta dětí, co jen doma pro zábavu tvoří či vzdělávají se na internetu, protože základní škola všeobecně také nepodporuje rozvoj jejich talentu ba naopak může dále uškodit těmto dětem, pokud dostávají na vysvědčení špatné známky z pro ně nedůležitých předmětů, které ještě zhoršují výše zmíněnou šanci na přijetí na střední školu. V případě učebních oborů se situace také opakuje jen se nekoná jednotná přijímací zkouška, ale talentovaný žák může ztratit šanci pracovat, tam kde by se rád uplatnil už jen na základě hodnocení v předmětech, které nikdy nebude na učebním oboru potřebovat a nejsou jeho silnou stránkou.
Je těžké nalézt řešení této situace snad to vyřeší demografický vývoj a míst ve středním školství bude zase dostatek a pak už nebude mít tak fatální dopad jakou známku, kdo od toho různě hodnotícího učitele obdržel, či nebude vadit, pokud na technické škole nedosáhne žadatel plný počet bodů z českého jazyka, ale v dnešní době velkého převisu žadatelů, kdy záleží na každém bodu u přijímací zkoušky, je nutné si přiznat, že ztrácíme zbytečně mnoho talentů.
