Článek
Už dlouho sleduji tento fenomén u učitelů základních škol, který zrovna v systému našeho školství je stále častý jev a díky stále přetrvávajícím stereotypům vzdělávání na základních školách ve stylu 20. století je stále zdrojem stresu a nespravedlivého hodnocení pro naše děti.
Mnoho starých struktur stále učí tím to stylem a zejména na základních školách, a tím ničí budoucnost dětem napříč celým spektrem. Nejde totiž o konkrétní činnost, která by byla postihnutelná nějakými měřítky. Záleží na individuálním vztahu a sympatičnosti zúčastněných stran. Například technicky orientovaný učitel fyziky může být kladným vzorem pro některé chlapce, ale naopak odradit a znechutit fyziku všem dívkám ve třídě. Dá se označit zkušeným a schopným učitelem, ale dívky budou doživotně prožívat odpor k fyzice jen proto, že jeho styl výuky a jeho neschopnost jim předmět přiblížit je doživotně od fyziky odradilo. Totéž je možné u dalších předmětů jako chemie, přírodopis, zeměpis atd. Vždy je prostě individuální sympatie a schopnost učitele základní školy určující, protože děti na základní škole se právě poprvé s tím či oním předmětem setkávají a nakonec je na učiteli, aby je zaujal všechny a ne jen nadané oblíbence, kteří už možná ani k předmětu motivovat nepotřebují, protože už sami tento předmět studují a zajímají se o něj hlouběji než jim je učitel schopen v hodinách vysvětlit. Je, ale spáchána nenávratná škoda na ostatních, kteří už nikdy nezvolí další studium tohoto předmětu. Nejčastěji se, tak děje u předmětů jako fyzika , matematika, chemie a zeměpis. Učitelé začnou vykládat nezáživnou látku a někdo, kdo se prvotně o tento předmět nezajímá je jen zahlcený informacemi, které si může kdykoliv nalézt na internetu. Kdy už učitelé pochopí, že tím to způsobem jen odrazují děti od svých předmětů. Nesmyslné hodnocení znalostí v těchto oborech k tomu jen přilévá olej do ohně. Je potom otázkou: Proč hodnotit tyto předměty známkami, které později kazí dětem vysvědčení nutné k přijetí na střední školu nebo učební obor? Každý z učitelů z těchto „starých struktur“ je přesvědčený, že jeho předmět je to nejdůležitější, co musí dítě umět především. Je to zastaralý přístup, který nelze v jejich myslích změnit a systém školy to většinou podporuje. Kolik moudrých lidí už poukázalo na tuto praktiku, která snad dokonce patří do 19.století. Další nesmyl vychází potom z celkového hodnocení známkami za tyto předměty, které tvoří jen stres v 8. či 9. ročníku, kdy jde o průměr vysvědčení k přijímacímu řízení. Učitel místo, aby uznal, že je nesmysl zatěžovat dítě, které se především musí připravit k přijímací zkoušce, nesmyslným učením se faktů, které nikdy v životě nepoužije.
Další kapitolou je učitel, který se ohání rozdáváním 5 a 4 všem a nenapadne ho, že je chyba v jeho stylu učení, které zřejmě nepadá na úrodnou půdu. Smutné je, když je schopen ničit takto šance na přijetí i dětem ve vyšších ročnících a rozdávat špatné známky bez předchozí sebereflexe těsně před uzavřením klasifikace. Není pak ani nijak postižitelný, protože děti prostě nezvládli písemky a jejich průměr hodnocení odpovídá. Je snad možné si na to stěžovat? A kde, když jde o objektivní hodnocení tj. matematická písemka nemá správné výsledky, ale proč 3/4 žáků nejsou schopni jeho písemky splnit se nikdy nezamyslí. Tedy je vše v pořádku a on nemá výčitky, že zničí šance většině dětí, které hrají o každý bod při přijetí na střední školu či učební obor. Stále se to opakuje, ale jak dlouho ještě budou učit naše děti tito rádoby učitelé, kteří si odbydou své hodiny, rozdají písemky a špatné známky a klidně poberou své už docela vysoké platy a odejdou domů či do důchodu bez výčitek svědomí, že několika desítkám dětí zničili život či je připravili o radost se vzdělávání a poznání zajímavých oborů, které jim skoro na do smrti znechutili.
