Článek
Ten den jsme stáli u šatny a řeč se stočila k úplně obyčejným věcem. Co bylo k obědu, jak se děti chovaly a tak podobně. Najednou se ale zmínila o nákupech a řekla mi jednu větu, která mi od té doby pořád zní v hlavě: „Když něco není v akci, tak to prostě nepotřebuju.“ V první chvíli jsem se nad tím pousmál, bral jsem to jako poznámku, která jen tak vyletěla mezi řečí. Jenže pak jsem o tom začal přemýšlet. A došlo mi, že je v ní vlastně obrovská pravda.
Doma jsem si představil, jak to u nás probíhá. Jedeme do supermarketu, máme seznam, ale stejně pokaždé skončím s košíkem plným věcí, které jsem si původně koupit neplánoval. Pár sladkostí navíc, nějaký jogurt, který tam na mě svítil z regálu, nebo šunka, co byla vystavená v chladícím boxu. Jenže když se na to podívám zpětně, hodně věcí se mi doma pak povaluje, některé ani nesníme a část z toho klidně mohla počkat. Kolik peněz takhle člověk vyhodí, to raději ani nepočítat. Jenže když jsem si v hlavě přehrál tu učitelčinu větu, uvědomil jsem si, že kdybych se jí držel, spoustě zbytečných výdajů se vyhnu.
Začal jsem to tedy zkoušet v praxi. Šel jsem do obchodu a řekl si: dobře, podívám se jen po věcech, které jsou v akci, a zbytek nechám být. Zní to jednoduše, ale popravdě to vyžadovalo docela silnou vůli. Člověk je zvyklý hodit do košíku to, co má rád, aniž by řešil, že to zrovna stojí o dvacet korun víc než minulý týden. První pokus dopadl tak, že jsem odešel jen s polovinou věcí, co jsem plánoval, a měl jsem pocit, že doma nic neuvařím. Ale nakonec jsem to zvládl. Místo kuřecího masa, které bylo drahé, jsem koupil vepřové v akci. Namísto drahé mozzarelly jsem vzal sýr, který byl zrovna zlevněný. A víte co? Rodina si ani nevšimla rozdílu. Večeře chutnala skvěle a já měl radost, že jsem u pokladny nechal o dvě stě korun méně.
Čím víc jsem to praktikoval, tím víc jsem si všímal, kolik obchodníci hrají na naše emoce. Barevné obaly, vystavené produkty ve výšce očí, akční cedule, které vypadají jako výhodná nabídka, i když je to často jen trik. Když ale člověk přijde do obchodu s tím, že se dívá hlavně na slevy a nic dalšího ho nezajímá, je najednou imunní vůči těmhle hrám. A ještě jedna věc. Naučil jsem se chodit nakupovat najedený. Když totiž člověk přijde hladový, hází do košíku nesmysly a pak se diví, co všechno si domů přinesl. Tohle je další drobný trik, který mi v kombinaci s tou jednoduchou větou ušetřil už spoustu peněz.
Samozřejmě, ne vždy to jde dodržet stoprocentně. Jsou věci, které člověk prostě potřebuje hned. Třeba mléko nebo pečivo. Ale u většiny produktů to opravdu funguje. Když něco není v akci, dá se to koupit jindy. A hlavně, akce se točí pořád dokola. To, co dnes stojí víc, bude za týden o třetinu levnější. Najednou jsem si začal dělat menší zásoby, když byla nějaká opravdu dobrá sleva. Těstoviny, mouka, konzervy, prací prášek to všechno se dá koupit dopředu. A výsledek? Účet v obchodě se začal tenčit, a to znatelně. Místo tří tisíc týdně jsme najednou nechávali dva a půl. Za měsíc to dělá rozdíl několika stovek, které dřív mizely úplně zbytečně.
Ještě zajímavější bylo, že když jsme začali nakupovat tímhle způsobem, doma se vyhodilo méně jídla. Už jsem nebral věci jen proto, že jsem měl na ně zrovna chuť. Místo toho jsem uvažoval prakticky: co je zrovna výhodné a jak to využiju. Najednou jsme měli doma víc systém, víc promyšlená jídla a méně zbytků. Přestal jsem mít výčitky, že vyhazuju prošlé potraviny, protože jsem je vlastně ani nekoupil, když nebyly potřeba.
Občas se nad tím pousměju, protože ta věta byla opravdu jednoduchá a slyšel jsem ji mezi řečí, aniž by jí učitelka přikládala nějakou váhu. Ale mně se stala jakýmsi pravidlem. Když teď stojím v obchodě, vybavím si ji a většinou mě odradí od toho, abych si přihodil do košíku další zbytečnost. Když něco není v akci, nepotřebuju to. A víte co? Funguje to překvapivě dobře. Neříkám, že je to lék na všechny problémy s rozpočtem, ale mně osobně to otevřelo oči. A i když si čas od času dopřeju něco mimo, tenhle způsob myšlení mi ušetřil stovky korun na každém nákupu. Stačila k tomu jediná věta, která možná měla být jen žertem. Pro mě se ale stala receptem na to, jak se z obchodu vracet s lehčí peněženkou a lepším pocitem.
