Článek
Zaměstnanci Úřadu vlády ČR a Ministerstva vnitra vytvořili plán pro boj s dezinformacemi. Těm, kdo by informace tohoto typu šířili, by hrozilo stíhání. Webům, které by je otiskovaly, konec zadávání reklamy placené státními institucemi. S informací jako první přišel Deník N.
Třešničkou na dortu je pak podpora médií, která se snaží dezinformace potírat. Dosáhnout by měla výše desítek milionů korun. Na vše by měl dohlédnout z pozice gestora Michal Klíma, který v minulosti působil mimo jiné jako výkonný ředitel a předseda představenstva nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny, výkonný ředitel vydavatelství Economia, předseda představenstva a generální ředitel vydavatelství VLTAVA LABE MEDIA nebo místopředseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Od března 2022 zastává post vládního zmocněnce pro oblast médií.
Vládní plány počítají s tím, že v první polovině roku 2023 má být k dispozici zákon, který stanoví podmínky, při jejichž naplnění budou moci být stránky šířící nepravdy, lži a propagandu ohrožující zájmy státu zablokovány.
Ale nejen to. Počítá se také s tím, že zákon Policii ČR umožní stíhat záměrné šíření dezinformací. Elon Musk by se svou představou absolutní svobody slova sice koukal, ale žijeme ve středu Evropy, Rusko od nás až tak vzdáleno není (ostatně počet rezidentur jejich agentů v Česku by dost z nás asi překvapil), takže určitá korekce a ochrana je racionální.
Horší už je to s představou padesáti milionů korun, jimiž by stát podporoval neziskové organizace bojující s dezinformacemi. Už desetiletí tu pozorujeme eufemisticky řečeno neumětelství státu, který prostřednictvím Poslanecké sněmovny není schopen své zájmy hájit tím, aby do kontrolních orgánů veřejnoprávních médií (Česká televize, Český rozhlas, Česká tisková kancelář) vysílal odborníky nebo alespoň lidi, kteří by problematice rozuměli více než tím, že patří mezi 10,5 milionu zdejších občanů a splňují zákonem stanovená pravidla pro zvolení.
Vyhráli jste olympiádu, zasedali v bankovní radě ČNB, sdílíte informace konspiračních webů, případně na nich dokonce publikujete? Nebo jste spřátelený novinář, případně známý někoho, kdo má na volbu nějaký vliv? Pak jste to podle dosavadních zvyklostí právě vy, kdo má šanci v těchto kontrolních orgánech usednout.
Pro některé zvolené je odměna za kontrolní činnost, která není častější než jednou týdně, vyšší než příjem z jejich hlavní pracovní činnosti. Proto je o členství v radách takový zájem.
Zajímavé by bylo zjistit, jak by se změnil, kdyby práce v těchto dozorčích orgánech nebyla honorována, případně jen zcela symbolicky. Ale protože tomu tak zatím není, tak tu máme i takové radní, kteří se s institucí, která jim ze svého rozpočtu vyplácí státem stanovenou odměnu, soudí, protože k odměně navrch nedostávají ještě proplacený cesťák.
Ještě více ve stínu je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, tzv. velká rada. Jde o správní orgán, který má své odborné zaměstnance. Ti vykonají potřebnou práci a na třinácti Poslaneckou sněmovnou zvolených členech RRTV je rozhodovat. Odměna je jim stanovena ze zákona a č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a odpovídá platové základně platné pro daný rok vynásobené příslušným platovým koeficientem.
V případě předsedy RRTV jde o o koeficient 1,3 a v roce 2021 pobíral měsíční odměnu 109 300 Kč. Místopředseda RRTV se musel spokojit se 100 100 Kč (koeficient 1,19) a členové rady s 90 800 Kč měsíčně (koeficient 1,08). Rozpočet RRTV za rok 2021 dosáhl více než 40,5 milionu korun.
A koho mezi třinácti zvolenými členy RRTV aktuálně najdeme? Bývalého ministra, bývalé poslance, dřívějšího mluvčího politické strany, případně ministerstva. Inu, není nad odbornost.
Ale zpátky k tomu, co se chystá. Když Google kvůli aktivitě poslance za STAN při novelizaci autorského zákona zrušil svůj program, z nějž pro vydavatele plynuly příjmy v milionových částkách, tak stát zastoupený vládním zmocněncem pro oblast médií považuje za správné přispěchat na pomoc. A pomoci vybraným médiím. (Zatím nevíme, podle jakého klíče vybrána budou.)
Stát musí dle slov premiéra Petra Fialy čelit nepřátelské hybridní válce vedené i prostřednictvím dezinformací. Stejně tak se vládní kabinet dohodl na tom, že učitelé budou pobírat 1,3 násobek průměrné mzdy v zemi. Proč místo umělého vytváření funkcí, orgánů a posílání peněz tyto dvě potřeby nespojit?
Proč stát místo toho, aby se zaměřil na potřeby a problémy, které vyvolává současnost a budou tu s námi i do budoucna, opět místo příčiny řeší až následky? Proč se v rámci výuky nezaměřuje na to, co děti, žáci, studenti do budoucna skutečně využijí, ale trvá na memorování v některých případech až historické veteše?
Dva reálné příklady z nedávné doby a diskuse, co aktuálně probírají studenti víceletých gymnázií. V rámci informatiky v ročníku, který odpovídá prvnímu ročníku čtyřletého gymnázia se neučí programovat, ale co je to hard disk. V sekundě osmiletého gymnázia se zase pečlivě zaobírají Mezopotámií. Člověk může jen doufat, že se ke konci studia doberou třeba k tomu, jak fungoval Úřad pro tisk a informace.
Máme tu veřejnoprávní média, které stát zřídil dokonce zákonem. Na nich by měla být tíže toho přinášet pravdivé, ověřené a relevantní informace. To si stát může ohlídat, k čemu by měly být ony dozorující rady.
Pak tu jsou komerční média, která vždy budou reprezentovat něčí parciální zájmy. Ze své podstaty. Není na tom nic špatného. Zároveň budou vždy usilovat o finance. Ať už je poskytne vlastník, čtenář, inzerent nebo stát. Koho chleba jíš …
A pak jsou tu občané, jimž by stát měl dát takové vzdělání, aby byli dostatečně mediálně gramotní. Aby za ně nemusel řešit problémy s dezinformacemi. Přemýšlející a pochybující občan je totiž nejlepší investicí jakou stát může udělat. (Stát, nikoli politici, nejde o synonymum.)
Protože jinak to po přijetí plánu pro boj s dezinformacemi bude tak, jak tajný zdroj říkal novinářům Bobu Woodwardovi a Carlu Bernsteinovi při odhalování aféry Watergate: Follow the money. Opravdu právě tohle chceme?
