Článek
Herečka Irena Kačírková se narodila 24. března 1925 v Ostravě. Narodila se do rodiny bohatého podnikatele. Její tatínek prodával kožešiny, ale ona o prodej neměla zájem. O její mamince se dokonce říkalo, že je nejkrásnější ženou v Ostravě. Vždy se chtěla stát herečkou. Jako malá předváděla dětské kostýmy. Poté, co nastoupila na gymnázium, byla její herecká průprava jednodušší. Rodiče svou dceru vychovávali tak, aby se měla co nejlépe. Stala se z ní pravá dáma.
Dostala se do Národního divadla moravskoslezského a následně se dostala i na Státní konzervatoř v Praze. Poté, co dokončila svá vysokoškolská studia, získala příležitost zahrát si v Realistickém divadle. Poté přešla do Městských divadel pražských, kde získala angažmá do konce svého života. Byla krásná jako obrázek, a dokonce lze říci, že si svůj osud uměla vybrat. Život měla zpočátku své kariéry veselý, a dokonce si jí pod své vedení vzal nemilosrdný režisér Jiří Krejčík, který Irenu naučil, co to znamená být herečkou.
Předtím se svěřila s celoživotním vyznáním: „Spisovatel, malíř, skladatel, mohou odložit svou práci na jinou, šťastnější chvíli, kdy nebudou právě trýzněni fyzickou nebo duševní bolestí. Herec tu možnost nemá. A je-li zchvácen k smrti, těžce nemocen, je ochoten umřít na jevišti, protože tam je jeho život! Tam jsou všechna jeho zrození, jeho prohry i vrcholy, i jeho konec.
Po krátkém úspěchu nastalo životní peklo
Po roce 1948 však začali vyšší lidé kritizovat měšťácký film. Tato kritika se dotkla i Ireny Kačírkové. To ale není vše. Její rodiče přišli o kožešnictví, a proto se přestěhovali za dcerou do Prahy. Neměli žádné finanční prostředky ani nárok na důchod. Byli to podnikatelé, kteří nebyli pro tehdejší režim přínosní. Dívce nezbylo nic jiného než své rodiče živit. Sehnala si práci v divadle, ale tam to nebylo dle jejích představ. Vládly tam strašné poměry, scházeli se brzy ráno, zpívali od rána do večera.
A kdo nestíhal, toho bez milosti vyhodili. Na jeviště se pochodovalo za zpěvu písní oslavující Sovětský svaz, teprve poté se zkoušelo divadlo. Irena se však tomuto duchu odmítla podřídit. Nechtěla chodit na ulici, dokud nebyla perfektně upravená, ale to se soudruhům nelíbilo. V Realistickém divadle pracovala jeden rok. Nezapadla ani do konceptu tehdejších filmů a filmaři se jí vysmívali.
Dobové foto Ireny Kačírkové ze zachované pohlednice z roku 1955
Soukromý život nebyl jednoduchý, pravého muže nepotkala
Irena Kačírková neměla štěstí ani na soukromé vztahy. Pravého muže hledala, ale nenašla. Jak sama říkávala, normální muž se neodváží Kačírkovou ani oslovit. I tak ale jednoho nápadníka potkala a vzala si ho za muže. Se scenáristou Josefem Aloisem Novotným měla dceru Kristinu. Vztah se však po třech letech rozpadl. Následovalo několik milostných románků, ale pravého muže už nikdy nepotkala. Traduje se, že byla milenkou Gérarda Philipa i Jiřího Šlitra, což přiznala i ve svých pamětech. Nikdy nepodepsala ani spolupráci se Státní bezpečností, a tím jasně ohrozila svou hereckou kariéru. Bylo jí jedno, že jí vyhrožují vším možným. Ona se zlomit nenechala.
Měla svou hlavu a svůj rozum. Nikdy nebyla šťastná, protože cokoliv hezkého v jejím životě nastalo, zkazil to strach. Kouřila šedesát cigaret denně, zapálila si i po infarktu na jednotce intenzivní péče. Smrt si dokonce sama předpověděla, protože byla silná kuřačka a věděla, jak to bude. V roce 1981 jí lékaři diagnostikovali rakovinu. S rakovinou žaludku čtyři roky hrála zajímavou hru, ale svůj boj stejně nezvládla. Irena Kačírková zemřela 26. října 1985 ve věku 60 let.
Zdroje: Wikipedia.com, lidovky.cz, lifee.cz
