Článek
Do Pripjati se Ljudmila přistěhovala v roce 1979, a to jen několik měsíců poté, co v 16 letech dokončila základní školu. V tehdejší době si jako dívka bez peněz nemohla moc vybírat, a proto dostala ubytování v jednom z nejhorších dělnických hotelů ve městě. Ona však byla skromná a věděla, že aby mohla žít v něčem jiném, musí začít chodit do práce a vydělávat peníze. Proto také nastoupila do jaderné elektrárny v Černobylu, kde začala pracovat jako pomocná uklízečka a později jako cukrářka. Právě zde se seznámila se svým budoucím manželem Vasilijem.
Ten na ní mohl oči nechat, a proto se rozhodl svou vyvolenou požádat o ruku. Tehdy se v elektrárně všichni znali a svatbu jim přáli. Dvojice měla svatbu 24. září 1983. V té době se dokonce i Ljudmila dočkala lepšího ubytování, protože její manžel byl významný hasič a elektrárna jim nabídla v prvním patře dělnického hotelu pro členy hasičského sboru, který se nacházel vedle hasičské stanice. Měli svůj vlastní pokoj a sdíleli kuchyň s ostatními obyvateli. Krátce po svatbě otěhotněla a čekala dvojčata, jenže těhotenství bylo zanedlouho označeno jako rizikové a ona o své vytoužená děťátka přišla.
Sobota, která změnila všem život
25. dubna 1986 byl den jako každý jiný. Svítilo sluníčko a lidé si užívali volna, které mohli trávit se svou rodinou. Ve městě byla pouť a velké ruské kolo, na které se stály i několika kilometrové fronty. Sama Ljudmila ve své knize uvedla, že den byl ale něčím jiný. Ona sama ve vzduchu cítila napětí, strach a něco, co dodnes neumí slovy vyjádřit. Večer probíhal jako každý jiný a Ljudmila svému milovanému připravovala večeři. Šli spát a těšil se na volný víkend.
Černobyl 1986
26. dubna však nastal den, který všem změnil život, a to navždy. Během technické zkoušky v elektrárně došlo ke zvýšení výkonu a nárůstu tlaku páry v reaktoru. V 01:23:46 moskevského času došlo k mohutnému výronu páry, který vyrazil víko reaktoru a způsobil požár, několik dalších explozí a tavení reaktoru. Aktivní zóna reaktoru spolu s přidruženými bezpečnostními systémy byla ihned zničena nebo vážně poškozena. Vasilijovi zazvonil telefon a byl povolán do práce. Jeho těhotná manželka Ljudmila nevěděla, co se děje. „Je tady požár. Jdi si lehnout, odpočívej, brzy se vrátím,“ řekl jí manžel a odjel.
Hasič, který nevěděl, co se děje
Vasilij byl mladý a nadaný mladý hasič, který svou práci dělal od srdce. Když přijel k elektrárně, okamžitě věděl, že je zle. Plameny, které z ní šlehaly, byly neskutečné a nikdo nevěděl, jak s nimi bojovat. „Snažili se uhasit plameny, kopali nohama do hořícího grafitu. Neměli na sobě profesionální vybavení. Odešli hasit oheň v tom, co měli. Nikdo jim neřekl o riziku ozáření,“ vzpomíná ve své knize Modlitba Ljudmila. Kolem sedmé hodiny ranní se Ljudmila dozvěděla, že je manžel v nemocnici a jeho stav je velmi vážný. Při práci byl zasažen smrtící dávkou radiace.
Vstal a dal mi tři karafiáty schované pod polštářem. Byly to poslední květiny, které mi přinesl. Do konce života si budu pamatovat, jak jsme spolu stáli u okna. Nevěděli jsme, jestli to nebude naše poslední společná romantická chvíle.
Společně s dalšími kolegy byli přepraveni do nemocnice v Moskvě. Ljudmila okamžitě nastoupila do posledního vlaku a odjela za svým manželem. Manžela směla vidět pouze půl hodiny a nebyl dovolen žádný kontakt. „Jestli začneš brečet, okamžitě tě vyhodím. Žádné objímání ani líbání. Ani se k němu nepřiblížíš. Máte na to půl hodiny,“ pamatuje si dodnes na slova lékařky, které věděla, že je Ljudmila těhotná. Ta jí však dokázala oklamat a tvrdila, že těhotná není.
Nenarozené dítě ji zachránilo život
I když Ljudmila věděla, že je její manžel vysoce radioaktivní a nebezpečný, stejně se o něho starala a pravidelně ho omývala. Seděla u něho ve dne i v noci. Vasilij nakonec zemřel 13. května 1986, jen pár dnů poté, co došlo k výbuchu v elektrárně. Z bezpečnostních důvodů byl uložen do plechové rakve. O pár měsíců později se narodila jejich společná dcera Nataša, která však měla vrozenou vadu srdce, která byla způsobena radiací. Malá Nataša zemřela jen pár hodin po porodu.
Po několika letech se Ljudmila znovu zamilovala a otěhotněla. Všichni jí tehdy doporučovali, aby šla na interrupci, protože dítě se nemůže narodit zdravé. Ona však neposlechla, a nakonec na svět přivedla zdravého a krásného syna Andreje. Dodnes Ljudmila pomáhá zraněným hasičům vrátit se zpět do běžného života.
Zdroje: BBC, Mirror, Daily Mail, archive.org, vesmír.cz
