Článek
Václav Lohniský se narodil 5. listopadu 1920 v Holicích. Část svého dětství však strávil v Úpici, kde vystudoval místní gymnázium a kde také úspěšně odmaturoval. V té době ještě netušil, čím by se chtěl živit. Václav Lohniský se původně vydal na duchovní dráhu, a to krátce poté, co začal studovat na bohosloveckém semináři v Hradci Králové. Rodiče totiž chtěli, aby se stal knězem, k čemuž se i sám Václav jednu dobu přikláněl. Po dvou letech však tohoto studia zanechal a rozhodl se směřovat svou kariéru k herectví.
Václav Lohniský svou uměleckou kariéru rozvíjel studiem na Pražské konzervatoři, kde úspěšně zakončil obor herectví a následně obor režie. Během let 1944–1946 byl součástí souboru avantgardní scény Větrník, což byla v té době velmi významná část jeho rané umělecké dráhy. Od roku 1945 se také objevoval na jevištích školního divadla DISK a v pražském Divadle mladých pionýrů. Tyto zkušenosti mu poskytly pevný základ pro jeho další profesní rozvoj v divadelním a filmovém umění, čímž mohl postupně začal rozvíjet svůj herecký talent. A toho si začalo všímat mnoho úspěšných režisérů.
Památeční třída z filmu Marečku, podejte mi pero. Václav Lohniský v roli Hujera.
Vždy uměl bavit lidi kolem sebe
Václav Lohniský byl známý především svým smyslem pro humor a také úsměvem na tváři. Pozitivní náladu dokázal přenést na všechny své kolegy. Když něco vyprávěl, historiky stály za to. Václav Lohniský měl jedinečný talent na vyprávění, dokázal skvěle vypointovat každou historku, což diváky bavilo a fascinovalo zároveň. Přesto byl v soukromí velmi uzavřenou osobností. Nebyl zvyklý sdílet své problémy ani osobní pocity. To byl možná kámen úrazu, protože nikdo o něm nevěděl téměř nic.
První manželství Václava Lohniského bylo s úspěšnou divadelní a filmovou herečkou Zorou Jirákovou. V roce 1946 se jim narodila dcera Michaela. Po šesti letech společného života, když bylo Michaele šest let, se manželé rozhodli, že už nechtějí pokračovat ve společné cestě životem. Toto životní období velmi ovlivnilo jeho budoucí život. Jejich dcera tímto rozvodem dlouhou dobu trpěla a pociťovala, jak těžké je přijít o klidný a společný rodinný život.
Komunisté ho ze strany vyloučili, ale stále jim pomáhal
Václav Lohniský se stal členem Komunistické strany v roce 1948, když jeho politické přesvědčení směřovalo především levici. On sám v tomto směru neplánoval žádné radikální změny. Přesto měl výhrady k socialistickému realismu a oficiálně podporované umělecké koncepci vládnoucího režimu. Ačkoliv se hlásil ke komunismu, jeho umělecká duše toužila po odlišných uměleckých formách, žánrech a větší svobodě v uměleckém světě. Proto také začal vyhledávat nová dramata a životní příležitosti. Jeho působení v komunistické straně však nebylo takové, jaké si zřejmě představoval. Proto ho také po 22 letech ze strany vyloučili. A opět za to mohly jeho životní názory.
Důvodem jeho vyloučení byl odpor proti invazi vojsk Varšavské smlouvy, což vedlo jeho stranické kolegy k rozhodnutí, že je pro ně krajně nebezpečný. Domnívali se, že má silně nepřátelské názory a sklání se k pravicovému oportunismu. Jeho postoj však pro komunisty nebyl jediným bodem zájmu. Václav Lohniský patřil mezi výrazné osobnosti, které se ničeho nebály. Byl neústupný, stál si za svým, a především dokázal obstát v každé zkoušce, kterou dostal za úkol. Nebylo tak možné ho vyhodit z divadla a zbavit ho jeho povolání. Nakonec se na něj zaměřili pracovníci socialistického ministerstva vnitra, kteří se z něho pokusili vymámit jména těch, kteří jdou proti režimu. Ačkoliv se jim nakonec podařilo některá jména získat, Lohniský obvykle prozradil pouze ty, kterými hluboce opovrhoval. Nikdy nepodrazil své kamarády ani blízké přátele.
Hrob Václava Lohniského.
Spolupráce s StB a smrt v Troškově v náručí
I přesto, že jim poskytoval všechny možné informace, komunisté mu nevěřili. Proto také bezpečnostní orgány vyslaly své agenty, aby ověřily pravdivost jeho tvrzení. Později se totiž ukázalo, že některé informace byly smyšlené, druhé zase už dávno tajné služby věděli. Proto si následně vysloužil přezdívku teoretik, a to právě proto, že informace, které poskytoval, buď již byly bezpečnostní službě známy, nebo byly takové povahy, že nikomu nezpůsobily škodu. Nikdo na základě těchto informací nebyl uvězněn ani fyzicky napaden, což agentům velmi vadilo. V posledních letech jeho života ho navíc začaly trápit velké zdravotní problémy. Prodělal dva infarkty a lékaři mu doporučili, aby svůj životní styl zvolnil.
Tempo, kterého se herec držel, bylo velké a obdivuhodné. Pro Václava Lohniského se stal třetí infarkt nakonec osudným. Potkal ho tam, kde to nikdo nečekal a kde on sám to miloval. Na filmovém place. Během krásného zimního dne natáčel dětskou komedii Krakonoš a lyžníci. V jedné z klíčových scén měl Lohniský sjet na lyžích do údolí, ale trval na tom, že si lyže na kopec odnese sám. „Říkal jsem mu, ať na mne počká, že mu s tím pomůžu. Najednou vidím, že si lehl do sněhu. Řekl jsem, že to není vhodné místo na odpočinek, ale hned jsem poznal, že něco není v pořádku. Protočila se mu bělma. Lékaři nám pak řekli, že mu již nebylo pomoci, zemřel mi v náručí a já jsem vděčný za to, že jsem ho poznal,“ prozradil smutně Zdeněk Troška detaily jeho úmrtí.
Václav Lohniský zemřel 18. února 1980 ve věku 59 let.
Zdroje: Wikipedia.org: Václav Lohniský, Dvojka.rozhlas.cz: Smrt si pro Smrťáka přišla přímo na plac. Příběhy slavných: Václav Lohniský, Blesk, lifee.cz, www.zeny.iprima.cz, www.ahaonline.cz, www.csfd.cz, www.cs.org
