Míla Myslíková se proslavila rolí svérázné vodnice. Na konci života podlehla sektě, která ji okradla

Bohumila Míla Myslíková se narodila 14. února 1933 v Třebíči. Její rodina nebyla nijak nadaná, ale vzhledem k tomu, že její maminka měla vlastní půjčovnu krojů, ve které měla k dispozici divadelní a filmové kostýmy, jako malá přicházela s tímto oborem pravidelně do styku. Herečkou však původně být nechtěla a vždy se chtěla stát slavnou spisovatelkou. Nakonec se přeci jen rozhodla pro herectví a začala studovat na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie v Brně. Právě toto studium jí otevřelo mnohem větší cestu na divadelní prkna. V roce 1955 získala svou první velkou inscenaci v Divadle bratří Mrštíků a ve Státním divadle v Brně. Zde působila sedm let a byla jednou z nejžádanějších hereček tehdejší doby. Následně se rozhodla svou kariéru posunout o něco dále a stala se aktivní členkou souboru Československého filmu a Filmového studia Barrandov.

Nejprve začínala jako divadelní herečka, ale později dostávala nabídky i do filmu. Původně hrávala jen vedlejší role, ale časem režie zjistila, že je herečka natolik nadaná, že je třeba ji více ukazovat. Spolupracovala s televizí, rozhlasem a několik let působila v dabingu. V roce 1982 se stala autorkou cestopisu s názvem Finský maraton. Napsala také několik knih. I tak se ale vždy plně věnovala herectví. Nejvíce se proslavila svou rolí maminky ve filmu Marečku, podejte mi pero. Dále se do srdcí televizních diváků zapsala jako maminka Štěpána Šafránka z Básníků. Snad nejvýznamnější rolí byla korpulentní vodnice v legendárních filmech o Vodnicích. Diváci si ji však pamatují jen díky její baculaté postavě, která ji pomohla k některým vydařeným rolím. Když však byla Míla mladá, byla štíhlá a neměla nouzi o nápadníky. V životě se však ve vztazích několikrát spálila.

Svou svatbu měla po ukončení studií na Divadelní fakultě. Za manžela si vzala tehdy vyhlášeného herce Štěpána Zemánka, který však nebyl tak milý, jak na první dojem působil. Později Míla pochopila, že se jedná o agresivního alkoholika, který měl sklony k násilí a žárlivosti. Později se v životě Míly Myslíkové objevilo několik mužů, ale ani s jedním z nich už nevstoupila do manželství. Přestože se v roce 1962 na festivalu v Karlových Varech hluboce zamilovala do jednoho muže, jejich vztah se nikdy výrazně neposunul.

Míla se zamilovala do finského novináře Heikkiho, který měl herečku skutečně rád. Kvůli své práci však musel většinu času trávit doma ve Finsku, kam za ním Míla několikrát přiletěla. Finsko si oblíbila, ale společný život zde budovat nechtěla. Svůj vztah následně zapsala do svého deníčku, který později vydala v knižní formě pod názvem Finský maraton. Velkou lásku poznala až na konci svého života. Když už profesně nehrála, seznámila se v kavárně s panem Václavem, do kterého se zamilovala. Svůj vztah udržovali pouze platonicky, ale oba byli velmi spokojení.

Ke konci života začala herečka trpět vážnými zdravotními problémy. Nejprve se u ní projevila cukrovka, později se začala rozvíjet i Parkinsonova choroba. Nikdy však neztratila chuť žít. Osudné se jí stalo setkání s členy sekty Hnutí Grálů. Ty poprvé spatřila v roce 2004. A protože se cítila osamělá, věřila, že zde najde své pravé přátele, ke kterým by mohla kdykoliv přijít a popovídat si. V dobré víře se rozhodla této sektě odevzdat veškerý svůj majetek.

Sekta ji však mezi sebe nikdy nepřijala a okradla herečku o vše, co měla. Jediné, co jí v životě zůstalo, byla její fenka Betynka. Ačkoliv i v pozdním věku dostávala několik pracovních nabídek, vše odmítala. Když však její fenka zemřela, herečka na svůj život zcela rezignovala. Míla Myslíková zemřela sama a opuštěná ve svém bytě 11. února 2005 na mozkovou mrtvici, tři dny před svými narozeninami. Herečka je pohřbena spolu se svými rodiči na hřbitově svaté Barbory v Polné u Jihlavy tak, jak si sama jednoho dne přála.

Zdroje: Lifee.cz, Wikipedia, město Polná, Encyklopedie města Brna, G.cz

Česká televize: Příběhy slavných: Samotářka Míla