Článek
V regionu jižní Afriky proběhly dvoje volby, které poukazují na pestrost politických režimů na kontinentu. Jejich porovnání je užitečné hned z několika důvodů. Za prvé jde o dva státy, kde od dekolonizace vládne jedna a ta samá strana. Za druhé jde o státy úzce navázané na regionálního hegemona, Jižní Afriku. Ta si dramatickými volbami letos prošla také. Schopnost Afrického národního kongresu uznat ztrátu absolutní většiny byla dobrým příkladem pro okolní státy. Je tak zajímavé sledovat, jak se toto propsalo do politik okolních zemí. Za třetí nám toto srovnání znovu ukáže, proč je důležité neházet všechny africké státy do jednoho pytle.
Prvním státem, kde proběhly v nedávné době volby je Botswana. Ta se dlouhodobě pyšní demokratickou tradicí a schopností pořádat svobodné a soutěživé volby. Přes tuto tradici v ní však nikdy nedošlo k výměně vládnoucí strany. Země si v současnosti prochází obdobím ekonomických potíží spojených s vysokou nezaměstnaností a nárůstem korupce. Ohrožení dominance vládní moci pak vedlo ke strachu, že se její zástupci pokusí ohnout politický systém své země ve prospěch svého udržení se u moci.
Volby však poukázaly na skutečný respekt botswanských elit k demokratickým institucím a procesům. Vládnoucí Botswanská demokratická strana nejenže poprvé od roku 1966 ve volbách prohrála, ale díky volebnímu systému, který kopíruje ten ve Spojeném království získala až čtvrtý nejvyšší počet mandátů při zisku druhého nejvyššího počtu odevzdaných hlasů. To vše při vysoké volební účasti, která překonala 80%. V návaznosti na předběžné výsledky nedošlo k jejich napadání, ale obhajující prezident, volený parlamentem, Mokgweetsi Masisi uznal porážku a poblahopřál lídrovi vítězné Umbrella for Democratic Change Duma Bokovi k výhře.
Opačný obrázek můžeme sledovat v nedalekém Mosambiku. Zde od ukončení občanské války dominuje politickému systému hnutí Frelimo. Kontrolu nad hlavním městem a status mezinárodně uznané vlády si pak udržuje již od zisku nezávislosti v roce 1975. Zatímco botswanské volby byly letos ve znamení změny mezi vládnoucími stranami, v Mosambiku došlo „pouze“ ke generační výměně uvnitř vládnoucího hnutí. Výsledky voleb jsou zde však na rozdíl od Botswany hromadně napadány.
Dle oficiálních výsledků získalo Frelimo přes 70% hlasů a 195 křesel v 250-členném parlamentu. Nejsilnější opoziční strana Podemos však tvrdí, že došlo k manipulaci a že to je právě ona, která získala přes 50% odevzdaných hlasů. To se snaží doložit stovkami stran dokumentů, které mají nesrovnalosti potvrzovat. Zatímco hlasování proběhlo v poklidu, vyhlášení výsledků a zvolení Daniela Chapo jako nástupce Filipa Nyusiho na pozici mosambického prezidenta vyhnalo mnoho lidí do ulic. Zde se setkali s násilnou reakcí ozbrojených složek, která dodnes vedla k několika úmrtím, což dále celou situaci eskaluje. Zemí, která čelí islamistickému povstání na svém úplném severu, tak zmítá další vlna politického násilí.
Botswanská politika si prošla zatěžkávací zkouškou demokratických institucí a uspěla. Nenásilná změna moci na základě svobodných voleb je vždy důležitým milníkem vývoje politických systémů na celém světě. Země ve znaku se zebrou, symbolem tolerance a mírumilovnosti, tak potvrdila svoji pověst jednoho z pozitivních příkladu vývoje afrických politických systémů. Naopak Mosambik se stále nedokáže vymanit ze spirály autoritářství, personalizace politiky a nerovnosti. Politická nestabilita, která je pro zemi dlouhodobě vlastní, tak zřejmě bude i nadále pokračovat. Pro jižní Afriku snad ještě více než jiné regiony platí, že nejsou volby jako volby. Další čekají region na konci měsíce v Namibii.
