Článek
Zatímco Spojené státy se ke svým volbám teprve postupně blíží, v Africe proběhly v poslední době dvoje silně soutěživé volby s nepříznivým výsledkem pro do té doby dominantní kandidáty. A způsob, jakým se tito s výsledky vyrovnali, jsou lekcí z demokracie nejen pro Republikány Donalda Trumpa. Poukazují také na fakt, že mnoho afrických institucí funguje efektivně a transparentně a můžeme se od nich v době zvýšené politické polarizace leccos přiučit.
Prvními takovými volbami byly senegalské prezidentské volby, které hrozily eskalací násilí, byly negativně ovlivněny pokusy dosluhujícího prezidenta Mackyho Salla o ilegální prodloužení mandátu a sporným uvězněním předáků opozice. I přesto však instituce v zemi zafungovaly jako efektivní pojistka, a i s ohledem na nátlak občanské společnosti došlo v ústavou daném termínu k svobodným a soutěživým volbám, které opoziční předáci jednoznačně vyhráli. Tento výsledek byl do té doby vládními představiteli přijat. Ani prezident Sall, ani kandidát vládní strany výsledky nerozporovali, což vedlo k uklidnění situace v zemi.
Právě proběhlé parlamentní volby v Jihoafrické republice pak také vedly k masivnímu úpadku podpory vládního ANC. Strana, která od roku 1994 dominovala politický systém získala jen něco málo přes čtyřicet procent hlasů, což se v čtyřsetčlenném parlamentu rovná pouhým 159 mandátům. Strana tak musí poprvé v jihoafrické historii skládat vládní koalici. ANC stejně jako dosluhující prezident Ramaphosa však výsledky uznali a vyzvali k diskuzi ohledně budoucí podobě vládní koalice.
Výsledky pak nebyly napadeny ani radikálně levicovou opoziční EFF, která získala méně hlasů, než se očekávalo. Mnohými obávaná koalice ANC a EFF tak nemůže být bez dalších stran složena, na což sice podporovatelé EFF v místních médiích často reagují podrážděně, avšak ne napadáním výsledků voleb. Výsledky nenapadla ani Demokratická aliance, která i přes mnohé problémy ANC nedokázala získat v podstatě žádné nové voliče a posílit tak svou pozici v jihoafrickém politickém systému. Její výsledek je tak do jisté míry také zklamáním. Rozpory ohledně výsledků voleb ze strany černého koně voleb MK jsou pak způsobeny politickými ambicemi Jacoba Zumy primárně v provincii KwaZulu-Natal a vnitřními rozpory ve straně. Zuma však hraje v těchto volbách obecně značně destruktivní roli.
Postavme tento výsledek do kontrastu se situací v „kolébce demokracie“. I přes jednoznačně potvrzené výsledky posledních prezidentských voleb prosazuje Donald Trump konspiraci ohledně ukradených výsledků. Té se drží i významná část Republikánské strany. Trumpem a jeho příznivci jsou opakovaně napadány volební procesy i soudní systém. Odsouzený kandidát (i v tomto můžeme vidět paralelu s Jacobem Zumou) pak vede silně polarizační kampaň a podkopává důvěru v demokratický proces.
Trump by se v rámci jihoafrického systému nestal jedním z vážených politických předáků, ale velmi toxickou postavou, jakou je právě bývalý prezident Zuma. Ten je problematicky vnímán nejen externě, ale je vůči němu veden i spor v rámci jeho nově vzniklé strany. Paralelu jen dokresluje, že Zuma po vzoru Donalda Trumpa v soudní síni usnul. Zatímco v rámci jihoafrického systému takto destruktivní postava bývalého prezidenta získala velmi polarizační kampaní přes 14% a to hlavně díky geograficky silně lokalizované podpoře ve svém domovském regionu KwaZulu-Natal, američtí voliči si možná svého Zumu do Bílého domu znovu zvolí.
Masivní napadání výsledků voleb ani v případě Senegalu, ani JAR nesledujeme. Povolebnímu vývoji zde i přes významné politické spory a (relativní) prohru vládnoucích elit dominuje přihlášení se k demokratickým principům. Volební systém je respektován a povolební vyjednávání probíhají ve standardních politický kolejích. Jak se situace v JAR vyvine je otázkou dalšího týdne, ale velmi pozitivní je sledovat téměř univerzální podporu pro dodržení demokratického procesu. To je, jak v současnosti v JAR přímo pozoruji, velmi pozitivně vnímáno i v rámci místní populace. Ta si navíc dle předvolebních průzkumů přeje širokou koalici ANC a DA, která by dále stabilizovala společnost a posunula politiku dále k širokému konsenzu a směrem do středu politického spektra, a ne další polarizaci.
I přesto, že na Západě obecně často panuje skepse vůči africkým demokraciím, jsme se letos už dvakrát přesvědčili, že alespoň některé státy dokázaly vybudovat robustní demokratický systém. Obzvlášť Donald Trump, který specificky Afrikou velmi ostentativně pohrdá, by se mohl na kontinentu mnohému přiučit. Tam, kde v Evropě a Severní Americe dochází k silné polarizaci politiky, nám jinak silně rozdělená Jihoafrická republika ukazuje možnou cestu kupředu.
