Článek
Tento týden si připomínáme rok od vypuknutí občanské války v Súdánu. Po dvou občanských válkách proti dnešnímu Jižnímu Súdánu, které vedly k vytvoření v tuto dobu nejmladšího státu na mapě světa a masakrech v Dárfúru, které jsou stíhány Mezinárodním trestním tribunálem jde o další mimořádně brutální období súdánských dějin. Boje, které byly započaty sporem mezi generálem al-Burhánem, velitelem súdánské armády, a gen. Dagalem známým jako Hemedti, vůdcem milic RSF, vedly k vytvoření jedné z nejhorších humanitárních katastrof současnosti.
Obě v současnosti nejvýznamnější tváře bojů původně převzaly společně moc v rámci puče proti civilní vládě, která nastoupila k moci po sesazení Omara Bašíra v roce 2019. V loňském roce byl Súdán zdánlivě na cestě k návratu k civilní moci, avšak jako zásadní překážka na ní zůstala reforma ozbrojených složek. V rámci ní měly být autonomní milice RSF nechvalně známé z jejich působení v Dárfúru podřazeny armádnímu velení. To však bylo Hemedtim odmítnuto a v Súdánu propukly boje. V nich sice má v posledních měsících mírně navrch právě Hemedti, avšak zdaleka ne dostatečně na to, aby byl schopen armádu porazit vojenskou silou. A to přesto, že se RSF podařilo obsadit většinu zdevastovaného Chartúmu nebo, v prosinci, Wad Medani, hlavní město státu Gezira důležitého pro potravinovou bezpečnost Súdánu. To bylo překvapení, jelikož se oblast nachází mimo oblast, kde RSF tradičně působila. Očekávané ofenziva dále na východ se však nekonala, jelikož na ní milice neměly síly.
Vojenský pat významně dopadá na civilní obyvatelstvo. Dle odhadů může být buď vnitřně, nebo do zahraničí v důsledku bojů vysídleno až 11 milionů civilistů. V zemi je až 18 milionů osob ohroženo kvůli nedostatku potravin. Odhaduje se, že 5 milionů osob je na hranici akutního hladomoru. Dle dostupných dat bylo zabito okolo 15-16 tisíc osob, avšak tato čísla jsou pravděpodobně silně podhodnocena. Zaprvé je v oblasti těžké sbírat potvrzená data a zadruhé existují informace o obřích masakrech, které však nejdou nezávisle ověřit, a tak se do oficiálních statistik nepropisují. Milice RSF pokračují v tradici brutálních systematických etnicky motivovaných masakrů v Dárfúru i jinde. Navíc hlavně v oblasti Dárfúru probíhají násilné rekrutace nových bojovníků. To dále oslabuje legitimitu RSF jako možné vládní alternativy. O něco lépe organizovaná armáda pak spoléhá i na mnohé spojence, což může také vést k rozpadu kontroly i nad východem země.
Rozmach násilí má také vliv na širší region. Egypt, Čad, Jižní Súdán nebo Etiopie jsou oblastmi, ve kterých se usazují utečenci ze Súdánu, což vede k přeplněnosti táborů. V případě Čadu může dojít i k přímému přelivu konfliktu, tak jako se tomu stalo již v minulosti. Jižní Súdán poté exportuje svoji ropu primárně skrze infrastrukturu vedoucí skrze území jeho severního souseda. Hlavní potrubí bylo kvůli zanedbání údržby poničeno tak, že nejde dále využívat.
I přes nízké mediální pokrytí konfliktu došlo k určitému posunu, co se externí pomoci týká. V oblasti humanitární pomoci se skupina států pod patronátem Francie dohodla věnovat na potřeby Súdánu dvě miliardy euro. V regionu také probíhají mnohé diplomatické snahy o urovnání konfliktu, které jsou však problematizovány neochotou obou hlavních představitelů znesvářených stran spolu jednat. Burhání takto například oficiálně vystoupil z regionálního uskupení IGAD, které přijalo na svém zasedání jeho rivala. V procesu hledání řešení diplomatického řešení je pak důležitá i role Saúdské Arábie. Dvě významné konference již proběhly ve městě Džidda, avšak zatím bez významného posunu.
Občanská válka v Súdánu vede k masivním obětem, humanitární katastrofě a největšímu množství vysídlených osob v rámci současných konfliktů. Situace se navíc může výrazně zhoršit v důsledku předpokládaného vypuknutí hladomoru. Mezinárodní pozornost je však upřena ke konfliktům, které mají větší dopad na globální bezpečnost (ruská agrese vůči Ukrajině), vzbuzují více emocí (konflikt v Gaze), či obsahují islamistický element (buňky Islámského státu). I to pak limituje ochotu externích aktérů zasadit se o jednání mezi znesvářenými stranami, které spolu neválčí primárně z náboženských, etnických či národnostních důvodu, ale pouze z touhy po moci. A v rámci tohoto boje si berou za rukojmí téměř padesátimilionový, třetí nejrozlehlejší africký stát.
