Článek
V současnosti je již téměř jisté, že v blížících se jihoafrických volbách Africký národní kongres (ANC) ztratí poprvé od roku 1994 nadpoloviční většinu hlasů a mandátů. Přesto je však téměř stejně jisté, že se na vládě bude i nadále podílet, a to hlavně s ohledem na stav jihoafrické opozice. Ta je totiž silně polarizovaná a neschopná společně proti ANC postupovat. Důvodů je pro to více, ale hlavním zůstává, že se jednotlivé strany často vnímají navzájem jako větší problém než ANC. Pojďme se na hlavní konkurenty pro stranu Cyrila Ramaphosy podívat postupně.
Hlavním vyzyvatelem je dlouhodobě Demokratická aliance (DA) a to již od svého vzniku v roce 2000. Středopravicová strana se zázemím převážně u bělošské populace a regionálně v oblasti Západního Kapska, kde je i regionální vládou, je logickou protiváhou levicové ANC. Ve své podpoře těží z pověsti strany, která je kompetentnější vládnout než je tomu u současné vládní strany. To se projevuje i v předvolební kampani cílené na neschopnost dalších alternativ spravovat zemi.
Naopak jí ubližuje stále existující silné rasové dělení uvnitř jihoafrické společnosti. Je často vnímána jako strana bílých – jejím jediným černošským předsedou byl historicky mezi lety 2015-19 Mmusi Maimane, který ale od té doby již stranu opustil. Přesto však strana dokázala získat důležité posty hlavně na regionální úrovni, a to jak v Západním Kapsku včetně Kapského města, tak i v tradičních baštách ANC jako je Pretoria. Její možné spojení s ANC ve vládní koalici však rozhodně není po volbách vyloučené.
Zatímco DA v budování své image zdůrazňuje efektivitu vládnutí, druhá významná opoziční síla je naopak vybudována na extrémně ideologickém základě. Ekonomičtí bojovníci za svobodu (EFF) v čele s Juliusem Malemou jsou extrémně levicovou stranou, která se v roce 2013 po vnitřním rozkolu oddělila od ANC. Malema propaguje radikální politiky ne nepodobné sousednímu Zimbabwe včetně násilného vyvlastňování půdy a zavádění marxisticko-leninistických principů. Poslanci za EFF jsou proslulí svými rudými stejnokroji, stejně tak jako protestními akcemi uvnitř parlamentu, kterými narušují jeho jednání. Právě vzrůstající popularita EFF je pak vnímána jako jeden z důvodů posunu ANC směrem doleva se snahou zabránit odlivu svých voličů. EFF by byl pro ANC velmi problematický koaliční partner i díky své nevyzpytatelnosti.
Třetí významnou opoziční silou je nově objevivší se uMkhonto we Sizwe (Kopí národa; MK), která je pojmenovaná podle vojenské odnože ANC v období boje proti apartheidu. Strana je taktéž levicovou, avšak na rozdíl od EFF nejde nutně o radikální ideologickou alternativu k ANC, ale o projekt směřující k udržení bývalého prezidenta Jacoba Zumy v politických funkcích. Zuma totiž ještě stále nesmí kandidovat na prezidenta (o což stále oficiálně usiluje a o čemž rozhoduje ústavní soud) a je navíc v nejlepší tradici ANC obviněn z korupce. Zuma se i přes svou podporu MK nevzdal svého členství v ANC, což dále ukazuje na utilitární základ celé strany, jejíž podpora roste a padá právě s osobou bývalého prezidenta. Ta je pak geograficky lokalizovaná primárně do provincie KwaZulu-Natal.
Z této provincie pak pochází i poslední relevantní opoziční strana - Strana svobody Inkatha (IFP). Ta je v podstatě etnickou stranou Zulů, se silně lokalizovanou volební podporou. Strana se na rozdíl od ANC hlásí ke konzervativním hodnotám, což jí několikrát vedlo k ozbrojeným střetům s předáky nejsilnější strany v JAR, a to již za doby boje proti apartheidu. Po úmrtí předáka IFP Mangosuthu Butheleziho v loňském roce však i v rámci předvolební kampaně šla rivalita stranou a předáci ANC tak i Jacob Zuma (pocházející z regionu) hromadně Zulům ke ztrátě jejich prince kondolovali. IFP má sice limitovaný, ale stabilní volební potenciál, který může být pro budoucí vládu klíčový. U ostatních kandidujících uskupení je jejich vliv na budoucí podobu vlády nepravděpodobný.
Jak je z tohoto stručného výčtu patrné, oslabování ANC se nutně nesetkává s formováním funkční alternativy. I přes postupné posilování pozice DA tato nemá šanci samostatně složit vládu. Spolupráce s EFF a nejspíše i MK je v podstatě vyloučená. EFF a MK poté budou cílit na vytvoření aliance s ANC, jelikož jejich samostatný zisk může dosáhnout maximálně hranice okolo 10-12 %. Obě uskupení jsou však pro ANC problematické. Spojení s EFF pak může vést k dalšímu posunu jihoafrické politiky doleva s rizikem katastrofálních změn, kterých jsme byli na přelomu tisíciletí svědky v Zimbabwe. Předvolební situace, kterou dlouhodobě mapuje například projekt Africa Elects, je však značně nestabilní a konečné výsledky mohou vést k možnost tvorby v tuto chvíli nečekaných koalic.
