Článek
Minulý týden došlo k prvnímu rozsáhlejšímu útoku na hlavní město Mali Bamako od roku 2015. Při něm povstalecká skupina JNIM napojená na al-Káidu nejenže zabila desítky lidí, ale také úspěšně napadla mezinárodní letiště. Na něm došlo i ke zničení prezidentského speciálu. To jen zvýraznilo úspěšný útok na vojenskou základnu, ke které v rámci incidentu také došlo.
Na konci srpna zaútočila tatáž skupina u města Barsalogho v sousední Burkině Faso. Tento útok byl jedním z nejhorších v probíhajícím konfliktu v regionu a zabil okolo dvou set osob. I přes určitý strategický význam města, které leží nedaleko jedné z burkinabských vojenských základen byl tento naopak veden primárně proti civilnímu obyvatelstvu.
Na konci července došlo u malijského města Tinzaouaten poblíž alžírských hranic k přepadu konvoje ruských paramilitárních sil a malijské armády. Během tohoto útoku tuarežští separatisté a jednotky JNIM dokázali zabít desítky ruských a malijských jednotek. Toto byl nejrozsáhlejší útok vůči zahraničním silám v rámci probíhající občanské války.
Sahel hoří. Státy, které se chtěly vymanit ze spirály násilí pomocí puče, ukončení působení západních vojsk a spojení své budoucnosti s ruskou přítomností ztrácejí půdu pod nohama. Za poslední dva roky došlo k několikanásobnému zvýšení počtu ozbrojených incidentů i jejich obětí. Region se tak stal místem, kde dochází k největšímu počtu útoků způsobených islamistickými skupinami v Africe, a dokonce předskočil i Somálsko a Nigérii. Burkina Faso v počtu teroristických útoků předběhla v roce 2023 i státy notoricky sužované násilím, jako je Irák, Sýrie, či Afghánistán.
Povstalecké skupiny získávají na síle a začínají kontrolovat stále rozsáhlejší území. To se týká jak sekulárních milic a domobran, tak i islamistických hnutí. Zatímco u JNIM jde o výsledek cílené strategie a schopnosti mírnit svůj ideologický zápal za účelem rozšíření základny svých podporovatelů, u Islámského státu jde o znamení, že státy Aliance sahelských států jsou v obřích problémech. Jak totiž víme z jiných oblastí, Islámský stát kvůli své brutalitě běžně takový potenciál kontrolovat území nemá a jeho úspěch je znamením totálního selhání protipovstalecké strategie.
Ta sama prošla pod ruským dohledem změnou, která dále přilévá do hořícího ohně olej. Ruský přístup je postaven na snaze eskalovat konflikt, zastrašit civilní obyvatelstvo a využitím masívního násilí rozdrtit povstalecké skupiny. K úspěchu této strategie však musí mít dostatečnou sílu na bojišti, což se neděje. Útoky proti civilnímu obyvatelstvu tak nadále zvyšují podporu povstaleckým skupinám. I obyvatelstvo, které nutně nesympatizuje s ideologií al-Káidy, se tak staví na stranu JNIM, jako menšího zla. Ruské působení navíc napomohlo obnovení konfliktu i s dalšími milicemi, jako jsou ty sekulárně tuarežské.
Centrální vlády pak zpřetrhaly vazby na okolní státy, což dále limituje jejich schopnost získat pro své snahy další podporu. Snaha rozbít hnutí ECOWAS, nájezdy do sousední Mauritánie či spory se státy Guinejského zálivu nikterak nepomáhají situaci stabilizovat. Jejich schopnost navázat spojenectví na významné hráče mezinárodního společenství je pak také limitovaná. Ruská schopnost vojensky působit je relativně slabá. To ještě víc platí například o Íránu. Čína pak obecně vojensky na kontinentu příliš nezasahuje. Trend vývoje je značně alarmující.
Je jasné, že ruská podpora Mali, Burkině Faso a Nigeru neumožňuje stabilizovat situaci na jejich území a už vůbec ne zvrátit postup rebelů, ať už z jakékoliv skupiny. Riziko rozšíření násilí do dalších států je vysoké. Útoky byly zaznamenány jak v již zmíněné Mauritánii, tak i na severu Ghany, Toga či Beninu. Dokud budou v Bamaku, Ouagadougou a Niamey vládnout proruské junty, není spolupráce s nimi pro Západ realistická. Co je tak dalším krokem? Jde o posílení schopnosti okolních států potlačit hrozbu, která se na ně valí. Kolaps dalších států v regionu by byl totiž i pro Evropu více než problematický. Je tak nutné státy Guinejského zálivu, či Mauritánii a Senegal nadále podporovat a zajistit, že se Evropou nedohašený a následně Ruskem rozdmýchaný požár nerozšíří i dále do regionu. Jde o zájem jak místních obyvatel, tak i ten náš.
