Vláda v Mogadišu pod palbou z vlastních řad

Somálská vláda se v roce 2024 po přechodném období mírné stabilizace potácí od jedné krize ke druhé. Na začátku roku došlo k diplomatické roztržce se sousední Etiopií kvůli podepsání memoranda o porozumění s mezinárodně neuznaným Somalilandem potenciálně umožňujícím mezinárodní uznání této entity. Na etiopské přítomnosti však do velké míry závisí bezpečnostní situace na jihu Somálska. Následoval neúspěch ofenzívy vůči militantním hnutí al-Šabáb, které i přes významné ztráty území v loňském roce zdá se znovu nabírá na síle. Na konci března pak došlo k další významné krizi, tentokrát navázané na změnu somálské ústavy.

O potřebě upravit provizorní ústavu se hovoří již přes deset let, avšak je to až současné prezidentství Hassana Šejka Mohamúda, které alespoň některé změny dokázalo prosadit. Nový text prošel 30. března jednomyslně oběma komorami parlamentu. I když nebylo hlasováno o navržených změnách v oblasti náboženství, nová ustanovení v politické a sociální oblasti vedla k masivní kritice a vnitropolitické roztržce, která dále ohrožuje vládu v Mogadišu.

Pokud začneme u sociálních změn, ty vzbudily negativní ohlas spíše u externích pozorovatelů. Zaprvé byla snížena věková hranice, pod kterou je osoba vnímána za dítě, a to z 18 na 15 let. Human Rights Watch toto kritizuje z toho důvodu, že taková změna jen více posílí tradici konání dětských sňatků, a fakticky tak povede k dalšímu ohrožení mladých somálských dívek. Navíc je jako nedostatečná hodnocena i právní úprava, která má postavit mimo zákon hojně rozšířenou praxi takzvané ženské obřízky.

V rámci vnitřní debaty však silně rezonovaly hlavně zásahy do politického systému země. Nové znění ústavy zakomponovalo úpravu pravomocí směrem k prezidentské republice. Somálský prezident bude nově moci jmenovat a odvolat premiéra bez souhlasu parlamentu, což doteď nebylo možné. Zatímco podporovatelé reformy v této změně vidí šanci na zajištění větší efektivity vládnutí, její protivníci v tomto kroku spíše identifikují snahu o větší zisk moci ze strany současné exekutivy.

Druhá změna poté mění volební systém z klanového na univerzální. Místo nepřímých voleb skrze klanové starší by tak měli Somálci volit přímo. Zatímco o tuto změnu usilovaly již předchozí somálské vlády, je nepravděpodobné, že bezpečnostní situace konání takových voleb prakticky umožňuje – problémy s jejich organizací má i nejstabilnější federální stát Puntland. Ústavní změny navíc zavádí multipartajní systém tří stran, který zdá se do velké míry kopíruje relativně úspěšné stranické uspořádání v Somalilandu.

Proti změnám se ozvali jak předchozí prezidenti (samozřejmě kromě Mohamúda, který na pozici somálského prezidenta sloužil již v letech 2012-17), tak hlavně autonomní provincie Puntland. Zatímco na rozdíl od Somalilandu tento region neusiluje o mezinárodní uznání, drží si na Mogadišu značně nezávislé postavení. Puntland kritizuje změny jako nedostatečně konzultované, a hlavně entitou neodsouhlasené. Kvůli tomu regionální vláda prohlásila současnou vládu za nelegitimní a oznámila, že se v současné situaci necítí být součástí federální struktury. Provinční vláda v Garowe tak sice neusiluje o mezinárodní uznání, avšak tímto silným gestem v podstatě v politické rovině zpřetrhala vazby s centrem.

To vytváří pro Mogadišu další nepříjemnou krizi. Puntland je totiž nejstabilnější oficiální federativní součástí Somálska, která doposud přijímala autoritu Mogadišu (tedy mimo Somaliland). Dlouhotrvající rozpor mezi Garowe a Mogadišu by dále oslabil pozici centra, které by tak bylo uznáváno jako legitimní centrum moci pouze v oblasti se silně decentralizovanou politicko-sociální strukturou, silně rozdrobenou mezi místní klany a významně ovlivněnou přítomností milicí al-Šabáb. V případě kombinace dalšího zhoršení vztahů s Puntlandem a případného stažení etiopských jednotek, kvůli sporu ohledně uznání Somalilandu, se somálská federální vláda dostane do svízelné situace nejen s ohledem na své nároky na vládu nad státem jako takovým, ale i v boji proti islamistům, kteří neustále ohrožují hlavní populační centra na jihu Somálska a to včetně hlavního města. Pokud se nepodaří rozpor vyřešit, můžeme sledovat další krok k nejen faktickému, ale dost možná i mezinárodně přijatelnému rozpadu státní fikce, která je na mapách označena jako Somálsko.