Článek
Místo, které nemělo existovat
Když se mluví o zločinech druhé světové války, většina lidí si vybaví Evropu. Jen málokdo ale zná příběh jednotky 731.
Na severu Číny, nedaleko města Harbin, vznikl ve 30. letech rozsáhlý komplex, který měl sloužit výzkumu. Ve skutečnosti šlo o přísně tajnou základnu japonské armády zaměřenou na biologickou válku.
Komplex Jednotky 731
Navenek působil jako laboratoř. Uvnitř fungoval jako místo, kde lidský život neměl žádnou hodnotu.
Lidé jako „materiál“
Velitelem jednotky byl lékař Širó Išii, ambiciózní důstojník, který věřil, že biologické zbraně mohou rozhodnout budoucí války.
V jeho systému se lidé změnili v pouhý „materiál“.
Do areálu byli přiváženi civilisté, váleční zajatci i náhodně zatčení lidé z okupovaných území. Neměli jména. Neměli práva. Byli jen objektem experimentů.
Experimenty bez hranic
Uvnitř komplexu probíhaly experimenty, které dodnes působí neuvěřitelně.
Lidé byli záměrně infikováni nemocemi, jako byl mor, cholera nebo antrax. Lékaři pak sledovali průběh nemocí bez jakékoliv snahy o léčbu.
Prováděly se operace na živých lidech bez umrtvení. Orgány byly odebírány zaživa, aby vědci mohli sledovat reakce těla v reálném čase.
Jiné experimenty se zaměřovaly na extrémní podmínky. Vědci zkoumali, jak tělo reaguje na mráz, hlad, dehydrataci nebo tlak. Zmrzlé končetiny byly následně rozmrazovány a sledováno, jak tkáň odumírá.
Nešlo o jednotlivé excesy. Šlo o systematický výzkum.
Válka proti civilistům
Jednotka 731 nezůstala jen u laboratorních pokusů.
Biologické zbraně byly nasazeny i v praxi během Druhé čínsko-japonské války. Infikované blechy byly shazovány na města, voda byla kontaminována a nemoci se šířily mezi civilním obyvatelstvem.
Tyto útoky vedly k epidemiím, které si vyžádaly tisíce až statisíce obětí. Šlo o jednu z prvních moderních forem biologické války v praxi.
Konec války, ale ne konec příběhu
Po porážce Japonska v roce 1945 by se dalo očekávat, že viníci stanou před soudem. Realita byla jiná.
Spojené státy měly o výsledky výzkumu velký zájem. Informace o biologických zbraních byly v začínající studené válce mimořádně cenné.
Velitel jednotky 731 – Širó Išii
Velitel jednotky Širó Išii tak nikdy nebyl souzen. Stejně jako řada dalších lékařů a důstojníků.
Například:
- Masadži Kitano, jeden z hlavních představitelů jednotky, se po válce stal významnou postavou japonského farmaceutického průmyslu
- Rjóiči Naitó založil farmaceutickou společnost Green Cross
- další lékaři pokračovali ve vědecké kariéře nebo pracovali pro státní instituce
Mnozí z nich unikli spravedlnosti výměnou za data, která poskytli americké armádě.
Mlčení, které trvalo desetiletí
O jednotce 731 se po válce dlouho nemluvilo. Dokumenty byly utajeny, svědectví ignorována a téma zůstávalo na okraji zájmu.
Teprve postupem času se začaly objevovat důkazy o rozsahu celé operace.
Pro mnoho obětí ale spravedlnost nikdy nepřišla.
Temná kapitola, která varuje
Příběh jednotky 731 ukazuje, jak daleko může zajít člověk ve jménu vědy a vítězství.
Ukazuje, že technický pokrok bez etiky může vést k naprostému selhání humanity.
A připomíná, že některé kapitoly historie nejsou jen nepříjemné, ale varující.
Zdroje a literatura
Sheldon H. Harris: Factories of Death: Japanese Biological Warfare, 1932–1945 and the American Cover-Up, Routledge, 2002
Hal Gold: Unit 731 Testimony: Japan’s Wartime Human Experimentation Program, Tuttle Publishing, 1996
Daniel Barenblatt: A Plague Upon Humanity: The Secret Genocide of Axis Japan’s Germ Warfare Operation, HarperCollins, 2004
Peter Williams, David Wallace: Unit 731: The Japanese Army’s Secret of Secrets, Hodder & Stoughton, 1989
