Mariánský sloup: památník obrany Prahy, který byl v roce 1918 zničen kvůli omylu

Když byl 3. listopadu 1918 stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, mnozí lidé věřili, že ničí symbol habsburské nadvlády a pobělohorského útlaku. Ve skutečnosti však šlo o památník obrany Prahy proti švédskému vojsku na konci třicetileté války. Památka, která více než dvě a půl století připomínala jednu z posledních vojenských epizod tohoto ničivého konfliktu, se tak stala obětí zjednodušeného a mylného historického výkladu.

Mariánský sloup vznikl roku 1650 jako poděkování za úspěšnou obranu Prahy před Švédy. Přesto byl po vzniku Československa interpretován zcela jinak a právě tato změna pohledu vedla k jeho zničení.

Třicetiletá válka a švédský postup českými zeměmi

Třicetiletá válka (1618–1648) patřila k nejničivějším konfliktům evropských dějin. České země byly jejím dějištěm od samého počátku a během války opakovaně čelily průchodům cizích armád, rabování, hladomorům a epidemiím. Země byla hospodářsky i demograficky vyčerpána.

V závěrečné fázi války pronikla do Čech švédská vojska, která postupovala především za účelem válečné kořisti. Roku 1648 obsadili Švédové Malou Stranu a Pražský hrad, odkud odvezli mimo jiné cenné umělecké sbírky Rudolfa II. Přes opakované útoky se jim však nepodařilo dobýt Staré a Nové Město Pražské.

Obrana města byla výsledkem společného úsilí císařských jednotek, měšťanů, studentů i obyčejných Pražanů. Úspěšná obrana Starého Města se stala jednou z posledních vojenských událostí třicetileté války a významným momentem pražských dějin.

Vznik Mariánského sloupu

Na památku této události nechal císař Ferdinand III. v roce 1650 vztyčit na Staroměstském náměstí Mariánský sloup. Sloup byl postaven jako poděkování Panně Marii za ochranu Prahy před dobytím a jako připomínka záchrany města v samém závěru války.

Autorem sochařské výzdoby byl Jan Jiří Bendl. Na vrcholu sloupu stála socha Panny Marie Neposkvrněné, u paty pak sousoší andělů bojujících s démony, symbolizující vítězství dobra nad zlem. Mariánský sloup byl zároveň prvním barokním mariánským sloupem v českých zemích a po více než dvě a půl století patřil k dominantám Staroměstského náměstí.

Důležité je zdůraznit, že Mariánský sloup nevznikl jako politický symbol habsburské moci ani jako připomínka pobělohorských událostí, ale jako náboženský památník konkrétní historické události. Obrany Prahy proti švédskému vojsku v roce 1648.

Mylná interpretace a stržení v roce 1918

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se Mariánský sloup stal terčem silných emocí. V atmosféře euforie z pádu habsburské monarchie byl zpětně a zkratkovitě interpretován jako symbol habsburské nadvlády, rekatolizace a pobělohorského útlaku. Tento výklad však neodpovídal původnímu smyslu památky ani historickým okolnostem jejího vzniku.

Sloup nevznikl po bitvě na Bílé hoře ani jako připomínka porážky českých stavů, ale o tři desetiletí později jako výraz vděčnosti za obranu města proti cizímu vojsku. Přesto se stal symbolem, na který byla promítnuta frustrace a odpor vůči nedávné minulosti.

Dne 3. listopadu 1918 byl Mariánský sloup stržen rozvášněným davem, který v něm viděl zosobnění poraženého režimu. Akt měl silný symbolický význam, ale zároveň znamenal nenávratnou ztrátu významného uměleckého i historického díla, jehož původní smysl byl v dané chvíli upozaděn emocemi doby.

Památka, historie a dnešní debata

Osud Mariánského sloupu ukazuje, jak snadno mohou být historické památky zatíženy pozdějšími ideologickými výklady, které zastíní jejich původní význam. Památka obrany Prahy se tak stala obětí symbolického vyrovnávání se s minulostí, v němž nebyl prostor pro historický kontext.

Debata o Mariánském sloupu proto není jen diskusí o jednom monumentu, ale i o tom, jakým způsobem interpretujeme vlastní dějiny a jak zacházíme s památkami, které vznikly v jiném historickém kontextu, než v jakém byly později posuzovány.

Zdroje