Článek
Řím má nového vládce. Píše se jaro roku 180 a jeden z nejznámějších římských císařů, válečník i filozof Marcus Aurelius, právě podlehl nemoci. Valnou část svého života zasvětil rozšiřování a upevňování hranic říše a příznačně tomu i zemřel – během válečného tažení kdesi v Germánii. Nástupcem se stává jeho syn Commodus, jediný žijící mužský potomek. Jako dědic trůnu získal prvotřídní vzdělání a již před několika lety mu otec přiřkl titul spoluvládce, díky čemuž dosáhl mnoha praktických zkušeností s vedením státu i válečných kampaní. Ideální start pro císaře nejméně stejně úspěšného, jako byl jeho předchůdce. Anebo ne?
Dvatenáctiletý císař po svém otci mnoho ctností nezdědil. Nežli filozofii se raději věnoval sportu a náročný vojenský život, vyplněný nepohodlím a věčnými taženími mu také nevyhovoval. Jak jen to šlo, uzavřel s Germány mír, upevnil dunajskou hranici a odcestoval domů do pohodlí římského paláce. Tam se věnoval pitkám a svému harému, ve kterém si vydržoval stovky krásných žen i chlapců. Mezi jeho služebníky patřil i jeden muž, kterému kvůli jeho enormně velkému penisu přezdíval „Osel“. Toho měl tak v oblibě, že ho zahrnoval bohatstvím, a dokonce mu i udělil úřad. Commodus byl údajně fyzicky statný, ale jeho tvář měla mdlý výraz následkem jeho sklonu k opilosti. Vlasy si nosil obarvené a lesknoucí od zlatého prachu. Někdy rád chodil na veřejnost v ženském oblečení.
K paranoidnímu císaři nesmí ani holič s břitvou
Commodovy špatné vlastnosti by se snad nezačaly projevovat tak markantně, kdyby nedošlo k událostem z roku 182. Tehdy se spikla jeho sestra Lucilla se skupinou senátorů za účelem jej zabít. Atentát ale selhal kvůli smyslu pro drama Pompeiana Quintiana, Lucillina synovce, který měl samotnou vraždu spáchat. Už stál s odhalenou dýkou za císařovými zády, jenže si neodpustil proslov. Než dořekl „Toto ti posílá senát“, pretoriáni (císařská garda) stačili zareagovat a mladíka zneškodnili. O několik let později byl odhalen další pokus o atentát, tentokrát ze strany velitele pretoriánů. Tyto události Commoda velice zasáhly a měly zřejmě zásadní vliv na rozvoj jeho paranoi, krutosti a podlosti.
Commodus se odmítal setkávat s cizími lidmi a většinu státnických povinnosti delegoval na své zástupce. Děsila ho i představa, že by se k němu měl přiblížit holič s břitvou v ruce a proto si nechával vlasy a vousy opalovat ohněm. Pověstný byl jeho zvrácený smysl pro humor. Jednou si všiml muže, kterému na hlavě mezi černými vlasy rašilo několik bílých, které připomínaly červy. Tomu k hlavě připevnil špačka, který nebohému muži, ve snaze červy vyklovat, způsobil hnisavé rány. Jindy pro pobavení rozsekl otylému muži břicho, až mu vnitřnosti vytryskly ven. Rád si také hrál na chirurga – skalpelem trýznil lidi dokud nevykrváceli. Přestože byl vyhlášený světák, na jeho hostinu byste pozváni být nechtěli. Stoly sice překypovaly lákavými jídly, pro své pobavení je však císař občas promísil s lidskými výkaly. Menu se poté sám nezdráhal ochutnat.
Masakrování mrzáků v aréně
Římané milovali gladiátorské hry a Commodus byl přímo fanatickým fanouškem tohoto sportu. Jen dívat se mu ale nestačilo. Sám začal mezi gladiátory, spodinou tehdejší společnosti, spát na ubikacích, což pobuřovalo římskou smetánku. Brzy začal dokonce vystupovat v aréně. Nejprve zde pouze zabíjel zvířata – tygry, slony, gazely a dokonce hrocha – obvykle šípy a po stovkách. Později vystupoval i jako secutor (typ gladiátora vybaveného mečem a štítem). Vždy bylo ovšem zajištěno, aby se císaři nepřihodila žádná újma. Bojovalo se pouze s dřevenými meči, nebo neměli Commodovi protivníci, kterých bylo v součtu několika let až tisíc, zbraně žádné.
Bohatí Římané obvykle chodili odění v tógách a pláštích a císař měl samozřejmě možnost si oblečení vyrobit z nejlepších látek. Commodus byl ale i v tomto originální. Naprosto zbožňoval bájného siláka Hercula, a tak chodil po jeho vzoru oblečen ve lví kůži a s dřevěnou palicí v ruce. Tato obsese se přenesla i na jeho představení v aréně. Jednou si usmyslel shromáždit všechny římské beznohé mrzáky. Ty nechal obléci do hadích převleků, aby připomínali jakési příšery, a sám, jako Hercules, je pobil palicí.
Krutost a podezíravost Commoda se stále zhoršovaly. O tom svědčí i následující příběh. Jeden muž v jeho přítomnosti četl knihu od Tranquilla, která mimo jiné pojednávala o životě Caliguli. Tento bývalý císař měl narozeniny ve stejný den jako Commodus, který v záchvatu žárlivosti nechal nebohého čtenáře předhodit divé zvěři. Neustálé popravy a čistky v císařově okolí se mu nakonec staly osudnými. Jednou se k vysokým úředníkům dostal nový seznam odsouzenců, kteří měli být popraveni. Na seznamu našli svá jména. Reakcí na to byl poslední a úspěšný atentát na císaře Commoda. Nechali mu dát od služebníků uspávadlo do pití a poté jej jeho zápasnický sparring partner uškrtil. Po smrti byl senátem prohlášen za nepřítele státu a vše, co ve svém megalomanství pojmenoval po sobě samém (např. Řím bylo nově Commodovo město), bylo přejmenováno zpět. Od původního plánu hodit jeho tělo do řeky Tibery bylo ale nakonec upuštěno a on byl pohřbem tak, jak se pro císaře slušelo.
Zdroj: Historia Augusta, Loeb Classical Library, 1921. Dostupné online.
