Článek
Objevil se zde článek o tom, jak se celorepublikově pořádá sbírka na nemocného chlapečka, jehož léčba bude stát více než 100 milionů korun. Autorka článku se zamýšlela nad tím, proč lidé vybrané peníze rodině závidí, zda jsou opravdu k něčemu platné, a proč pomáhají pouze chudí lidé. Ale co se na to podívat z té druhé stránky?
Pomáhají bohatí, ale neříkají to
V první řadě je třeba říci, že pomáhá opravdu hodně lidí. Je jich tolik, že si ani neumíme představit, kdo dokáže udělat dobrý skutek. A udělá ho i ten, do kterého bychom to nikdy neřekli. Proč ale tvrdit, že bohatí lidé nepomáhají? Je to tak? Dle mého názoru bohatí lidé pomáhají a hodně. Jen ne každý z nás má tu potřebu to světu ukazovat. Proč to také říkat? Stanu se v očích druhých lidí snad lepším člověkem? Nestanu, nic se nezmění a nic z toho mít nebudu. Budu mít sám v sobě vždy dobrý pocit, že jsem někomu pomohl a že jsem se o to alespoň pokusil. Ale proč hned druhé odsuzovat? Je nutné nadávat lidem, že nepomohli? Co když opravdu nemohli? Kolik lidí se ocitá každý den v existenční tísni a rádo by pomohlo? Jenže pro někoho může být 200 korun opravdu fatálních. A vždy je jasné, že každý vždy přednostně pomůže svému dítěti.
Na co tolik peněz pro jedno dítě?
Další dotaz, který se velmi často objevuje, je otázka, proč tolik peněz dáváme jednomu dítěti, když je na světě tolik dětí, které potřebují pomoc. Já si myslím, že je jedno, zda ty peníze jdou na jedno či dvacet dětí. Každé to dítě má v sobě dušičku, která má právo žít. A je jedno, kolik to stojí. Je to lidský život, malé dítě, které by chtělo tento svět zkoumat a poznávat. Jen se ze začátku musí hodně probojovat a mnohé si vytrpět. Ale pak je tady to pomyslné světlo na konci tunelu, které pomůže tomuto drobečkovi dojít do snad zdárného konce. A to si všichni přejeme. A proto nevidím důvod, proč bychom měli neustále poukazovat na to, že ten či ten dostane tolik peněz. Všichni, kdo tyto nesmysly píší, by si měli uvědomit, že rodina za ty penízky opravdu nepojede na dovolenou, ani nekoupí barák. Rodina ty peníze dá do léku, který je drahý a pojišťovna ho neproplatí.
Nikdo neví, co ho čeká
Poslední věc, kterou by si všichni měli uvědomit, je fakt, že nikdo neví, co nás čeká. Tento osud může potkat opravdu každého z nás a nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc druhých. Proto by bylo velmi dobré nikoho neodsuzovat. Naopak, pomáhejme pokud můžeme. Budeme mít dobrý pocit a někomu tím možná zachráníme život. Prosím, nekritizujme a nepoukazujme na ostatní. To se nedělá. Pamatujte také, že je zde opravdu hodně lidí, kteří pomáhají, ale nikdy to veřejně neřeknou. Nebo naopak pomáhají a nedají si to ani do daní, i když by mohli.
Zdroj článku: zamyšlení autora
