Článek
Benito Amilcare Andrea Mussolini se narodil v době, kdy se lemovala nová staletí a na svět přicházely nové světové řády. Svět se pomalu, ale jistě připravoval na první světovou válku, která vypukla v době, kdy byl Mussolini téměř mladý chlapec. Díky němu bylo dvacáté století poznamenáno světovými konflikty a jejich důsledky. Jeho původ byl předen dán jeho otcem Alessandrem. Ten pracoval jako kovář a byl vášnivý socialista. Jeho matka byla silně nábožensky založená, studovala katolickou školu a svého syna vedla v obdobném duchu. On však stále více své myšlenky přikládal k politice a světovému řádu.
Silné vazby
Když mu nebylo necelých 17 let, vstoupil do italské socialistické strany, aby o dva roky později mohl odejít do Švýcarska. Jediné, proč to tak udělal, byla jeho snaha vyhnout se vojenské službě. Podle dochovaných pramenů je prokázáno, že Mussolini neuměl držet zbraň a dokonce se strachy počůrával. Chlapci, který byl negramotný a nedokázal žádné ruční práce, se moc nedařilo. Ze Švýcarska ho po nějaké době vyhostili, protože se začal povalovat a nechtěl pracovat. Mimo jiné žebral na ulici a padělal doklady. Když se vrátil do své rodné vlasti, musel narukovat na základní vojenskou službu. Poté se vrátil domů zcela poznamenám zážitky. Nějakou dobu vyučuje francouzštinu a nakonec se prosadí jako novinář.
Začal podporovat válku
Zřejmě jako akt pomsty začal Mussolini podporovat válku. Zcela veřejně a bez ostychu hlásal, že by Itálie měla být součástí války. „Myslíte si, že se mě zbavíte, ale uvidíte, že se vrátím. Jsem a zůstanu socialistou a moje názory se nikdy nezmění. Mám je v krvi,“ prohlásil tehdy velmi znepokojený Mussolini. Jeho politické názory byly natolik silné, že se rozhodl založit vlastní noviny Il popolo d'Italia (Hlas italského lidu). Následně se jako aktivní voják zapojil do bojů. Přežil onemocnění paratyfem i těžké zranění granátem. Tak jak vyhrožoval, postupem času začal plnit. Zavedl zásadní světové reformy, svým dělníkům poskytoval podpory v nezaměstnanosti a zaměstnal tisíce lidí při stavbě silnic.
Přátelství s Hitlerem
Není asi třeba více specifikovat, jak moc si byli Mussolini a Hitler podobní. Oba dva měli náročné dětství, zažili mnoho neúspěchů, odmítnutí, posměch a zklamání. Oba dva začali bojovat za změnu, oba chtěli vládnout světu. Na jedné straně stojí plnokrevný Ital užívající si života plnými doušky (včetně jídla, vína a mnoha milenek), který se na dožínkových slavnostech neváhá svléknout do půl pasu a pózovat fotografům jako socha. Na druhé straně vybíravý vegetarián a abstinent, který hlásá sexuální abstinenci a řád. Jenže Mussolini byl odjakživa velmi nesamostatný. Proto začal postupně kopírovat Hitlerovy chyby. Hitler ho však postupem času začínal mít plné zuby, protože ho neustále musel zachraňovat z různých problémů. Ale ani Hitler nedokáže zastavit Mussoliniho pád, i když se ho alespoň snaží zpomalit svým propuštěním z internace v roce 1943. Vše skončilo v roce 1945, kdy byli Mussolini a jeho milenka zastřeleni italskými partyzány. Jejich těla následně pověsili v Miláně, kdy se stali obětí lynče.
