Článek
Vyhlazovací tábor Chełmno byl známý spíše pod svým německým názvem Kulmhof. Nacházel se přibližně 70 km od polské Lodže, v blízkosti tamní zapomenuté vesničky Chełmno nad Nerem. Tábor byl zřízen nacistickým Německem pro masové vyvražďování Židů a dalších skupin považovaných za nežádoucí tehdejší doby. Tábor nacisté zřídili v prosinci 1941 a byl v aktivním provozu až do roku 1943. S krátkými přestávkami však fungoval až do ledna 1945.
V té době již nacistické Německo vědělo, že se schyluje ke konci války. Východní fronta pomalu postoupila přes hranice Polska a Slovenska, zatímco na západní frontě se německá protiofenzíva v Ardenách neúspěšně zhroutila. Celé území Třetí říše se tak ocitlo v sevření, kterému již nemohlo odolávat. Nacisté proto začali přemýšlet, jak se co nejrychleji zachránit a začali zahlazovat stopy.
První tábor, kde Němci začali používat plyn
Od 8. prosince 1943 do tohoto vyhlazovacího tábora začaly jezdit první transporty Židů z Polska a protektorátu Čechy a Morava. Tábor vznikl po neúspěšných pokusech o deportaci židovského obyvatelstva do Generálního gouvernementu. Právě to vedlo ke klíčovému rozhodnutí o zahájení jejich likvidace přímo na území říšské župy Povartí. Tento tábor je historicky považován za první nacistický vyhlazovací tábor a zároveň první místo, kde byl k usmrcení obětí využívaný jedovatý plyn. Zpočátku byl plyn používán pouze v mobilních plynových vozech tak, že byl do jejich nákladového prostoru vyveden výfuk. Později byly tyto nákladní vozy nahrazeny stacionárním zařízením.
Dnes je na místě koncentračního tábora prázdné a pietní místo.
Systém „likvidace“ měl jasně daný postup, který nacisté postupem času měnili. Po příjezdu do tábora byli lidé odvedeni do velké haly, kde se museli svléknou, odevzdat veškerý majetek a následně projít velkou chodbou k nákladnímu vozu ve tvaru skříně, který byl připraven u dveří. Těmto nevinným lidem bylo řečeno, že mají nastoupit do vozidla, které je odveze do hromadné umývárny, aby se mohli umýt a v klidu osprchovat. Jakmile byl náklaďák plný, příslušníci SS vozidlo uzavřeli a zabezpečili. Řidič následně vozidlo nastartoval a do prostoru, kde se nacházeli vězni, začal vpouštět oxid uhelnatý z výfuku přes speciálně instalované potrubí vedoucí do podlahy.
Zemřely zde děti z Lidic a Ležáků
To ještě nikdo netušil, že to nejhorší teprve přijde. Poté, co se tři hrdinové postarali o útok na říšského protektora Reinharda Heydricha. Následkem úspěšného provedení operace Anthropoid přišla krutá odveta, která měla za následek vyhlazení obce Lidice a Ležáky. Ty, kteří přežili, příslušníci SS následně odvezli do koncentračního tábora. V táboře zemřelo 82 dětí z Lidic a 11 dětí z Ležáků. Mimo jiné i několik dívek a žen, které nechtěly své děti za žádnou cenu opustit. Dohromady v koncentračním táboře zemřelo přes 300 000 nevinných lidí, převážně Židů a dětí. Smrt zde našly i dvě sestry spisovatele Franze Kafky.
Když se v roce 1945 blížil konec druhé světové války, nacisté se rozhodli po sobě zahladit veškeré stopy utrpení a lidské bolesti, kterou způsobili. I když se nacisté od ledna 1945 pokoušeli zamaskovat důkazy o existenci vyhlazovacího tábora v Chełmnu, díky výpovědím přeživších se jim to nikdy nepodařilo. A na události druhé světové války bychom neměli zapomínat.
Zdroje:
PADEVĚT, Jiří. Vyhlazovací tábor Kulmhof/Chełmno a jeho české oběti. Praha: Středisko společných činností Akademie věd ČR, 2020.
DAMS, CARSTEN – STOLLE, MICHAEL. Gestapo: moc a teror ve Třetí říši. Praha: Paseka, 2010.
