Článek
Kilian Franz Nowotny se narodil 1. prosince 1905 ve Starých Hutích u Nových Hutí. Narodil se ve skromné německé rodině na Šumavě. Jeho rodina se bála, jaký život jejich syna čeká. Kilian miloval lesy a byl v nich jako doma. Proto si také postupně vytvořil své tajné cesty do západního Německa, kam se po nástupu komunistického režimu oficiálně nesmělo jezdit. Po základní škole se vyučil jako řezník, ale v tomto oboru dlouho nepracoval. Nebavilo ho to a vadila mu bolest, kterou zvířata zažívala.
Během války byl nasazen do služby v německé armádě. Po skončení války se vrátil zpět na Šumavu. Jen rok po druhé světové válce byla jeho rodina v roce 1946 přestěhována do Bavorska. Začali žít v Röhrnbachu, německém městě nedaleko hranic, kde si několik měsíců po svém přestěhování zřídil vlastní velkoobchod se dřevem. V tomto odvětí se mu dařilo velmi dobře, ale tehdejší režim v něm stále vzbuzoval velký zájem. Všichni v tu dobu věděli, že se schyluje k něčemu velkému. Život v Německu mu nevadil a věděl, že by z toho mohly být jisté výhody.
Kilian Franz Nowotny se svým psem.
Pomáhal lidem uniknout do Německa
V roce 1948 všichni věděli, že nastává zlo. Uzavřené hranice, ostnaté dráty, zákazy a příkazy. To vše byla vizitka komunistického režimu, který v Československu naplno udeřil. A právě po komunistickém puči v roce 1948 se zapojil do činnosti americké zpravodajské služby CIC jako tajný agent. Jeho úkolem bylo převádět americké tajné agenty přes hranici do Československa, a naopak z Československa pomáhal emigrantům utéct do Bavorska, kam se vydali za svobodou. Tato práce se mu líbila a nedělala mu žádný problém. Svou rodnou Šumavu znal velmi dobře a v lesích se uměl velmi dobře pohybovat.
Dokonce znal všemožné zkratky, přes které se dalo velmi snadno dostat do Německa. I tak si však uvědomoval nebezpečí, které každý den musel podstupovat. Tehdejší členové Sboru národní bezpečnosti si všimli, jak se tři muži pravidelně pohybují po lese. Začali proto toto trio sledovat. V roce 1950 utrpěl první zranění během přestřelky s členy Sboru národní bezpečnosti nedaleko Františkova na Šumavě. Díky své znalosti místního terénu se mu podařilo uprchnout zpět do Bavorska, odkud byl následně převezen do nemocnice v Grafenau. Jeho tři společníci byli však byly bezpečnostní službou chyceni a následně odsouzeni. Poté, co se dostal na tento pomyslný tenký led se rozhodl, že se přes hranice již nikdy nevrátí.
Král Šumavy a Kanál 54
Zůstal však na dálku v kontaktu s československou emigrační službou, která se snažila nevinným lidem pomoci s jejich útěkem do Německa. V hledáčku StB byl však po celou dobu svého pobytu za hranicemi a příslušníkům tajných služeb nedalo spát místo jeho pobytu. To se však nikdy nedozvěděli, a proto byl v Německu relativně v bezpečí. V roce 1957 ho však záhadným způsobem vypátrali, a proto se příslušníci StB pokusili o atentát. Ten byl neúspěšný. Kilian se až do konce svého života věnoval svému velkoobchodu se dřevem. Zemřel ve věku 72 let ve Waldkirchenu. Jedno po něm však navždy zůstane.
Slavný kanál 54 aneb Kiliánova trasa.
A to slavná Kiliánova trasa, která byla často nazývána jako Kanál 54. Trasa začínala na okraji Vimperka, vedla přes lesnaté svahy Jilmové a Kamenné hory směrem k Medvědímu potoku. Po přechodu tohoto potoka trasa pokračovala kolem Michlovy hutě mezi kopci Kamenná a Bukovec směrem k Novému Světu. Následně vedla přes cestu z Borových Lad do Nových Hutí, vedla Chalupskou slať směrem k Janské hoře a dále k osadě Františkov. Dalším krokem bylo přejít přes pramen Vltavy a vydat se vzhůru k Stolové a Stanové hoře, odtud pokračovat k cestě mezi Bučinou a Kvildou, kde se nakonec trasa obracela přímo ke státní hranici u pramenů Vltavy.
