Předčasný důchod v Německu a v Česku vypadá jinak. Srovnání zaujme úplně každého, kdo tam pracuje

Ještě před pár lety řada lidí počítala s tím, že si z práce odejde dřív, získá několik klidnějších let navíc a nebude muset čekat až na řádný důchodový věk. Dnes je situace mnohem přísnější. Kdo si svůj odchod do penze plánoval podle starých pravidel, může narazit. A ne jen trochu. U předčasného důchodu se změnily podmínky tak výrazně, že pro část lidí přestal být reálně dosažitelný.

Zlom přinesla novela zákona o důchodovém pojištění, která začala platit od 1. září 2024. Největší změna je jednoduchá. Zatímco dříve bylo možné odejít do předčasného důchodu až o pět let dříve, nově jsou to jen tři roky před dosažením řádného důchodového věku. Vedle toho se prodloužila i potřebná doba pojištění z 35 na 40 let. Kdo si chce ověřit základní podmínky, může si projít i přehled o odchodu do předčasné penze a podmínkách.

V praxi to dopadá hlavně na lidi, kteří začali pracovat později, měli delší přestávky v zaměstnání nebo střídali různé typy výdělků. Týká se to třeba rodičů, lidí po delší nemoci, některých OSVČ i těch, kdo část života pracovali v zahraničí. Mnozí dnes zjišťují, že na papíře sice chtějí skončit dřív, ale nesplní potřebných 40 let pojištění. A to je přesně ten moment, kdy se z osobního plánu stane studená sprcha.

Častá chyba je, že lidé slyší slovo krácení, ale nepočítají jeho skutečný dopad. Český systém snižuje výši důchodu podle délky předčasného odchodu, a to po započatých 90 dnech. V prvním roce jde o 1,5 procenta výpočtového základu, ve druhém o 1,2 procenta a ve třetím o 0,9 procenta. Na první pohled to nemusí znít dramaticky. Jenže při maximálním tříletém předstihu se člověk snadno dostane na krácení přes deset procent.

U běžného důchodu by to v modelové situaci mohlo znamenat rozdíl třeba 2 000 až 3 500 korun měsíčně podle výše výpočtového základu. Když se tato částka vynásobí dvanácti měsíci a několika lety, už nejde o drobné. A to ještě není celý problém. Lidé často řeší jen samotné snížení penze, ale zapomínají na valorizaci. Pokud vás zajímá i širší souvislost, tedy komu vůbec může vzniknout nárok, hodí se číst také přehled kdo nemá nárok na starobní důchod nebo text o tom, co dělat při zamítnuté žádosti o starobní důchod.

Tady se podle mě láme chleba. U předčasného důchodu se totiž do dosažení řádného důchodového věku nově nevalorizuje procentní výměra. Zvyšuje se jen základní výměra. Přeloženo do běžné řeči, podstatná část penze zůstává určitou dobu téměř stát na místě, i když ceny v obchodech nebo nájmy dál rostou.

Pro seniora, který žije hlavně z důchodu, je to dost zásadní. Dejme tomu, že někdo odejde do penze o tři roky dřív a jeho měsíční příjem je už na startu nižší. Pokud během těch tří let porostou ceny potravin, energií a služeb, kupní síla jeho důchodu bude slábnout rychleji. Právě proto je dobré sledovat i další změny, které se seniorů týkají, například změnu výplaty důchodů kvůli Velikonocům 2026 nebo pravidla, kdy se platí daň z důchodu.

Když to srovnávám s Německem, rozdíl není v tom, že by tam byl systém benevolentní. Také tam řeší stárnutí populace a tlak na penzijní rozpočet. Řádný důchodový věk se postupně posouvá na 67 let. Jenže cesta k dřívějšímu odchodu je nastavena jinak.

Lidé s nejméně 35 lety odvodů mohou odejít nejdříve v 63 letech, ale musejí počítat s krácením 0,3 procenta za každý měsíc. To znamená 3,6 procenta za rok. Výhodnější pozici pak mají ti, kteří pracovali 45 let. U nich může být dopad minimální nebo dokonce nulový, i když i tam se věková hranice postupně zvyšuje. Právě zkušenost lidí, kteří pracovali za hranicemi, dobře popisuje i článek o práci v Německu a financích.

Podstatné je ještě něco dalšího. Německý model umožňuje dopad předčasného odchodu částečně dorovnat dobrovolnými platbami předem. Není to levná legrace, ale člověk má možnost volby. Český systém je v tomhle mnohem sevřenější. Tady se pravidla zpřísnila a prostor pro vlastní rozhodnutí se zúžil.

Nejvíc ohrožené jsou podle mě čtyři skupiny. Lidé s přerušovanou kariérou, nízkopříjmoví zaměstnanci, část OSVČ a také ti, kdo spoléhají, že pravidla zůstanou roky stejná. To už dnes neplatí. Systém se mění a člověk by měl počítat s tím, že za pár let může vypadat zase jinak.

Z praxe je vidět, že problém bývá i u lidí, kteří mají za sebou období bez práce nebo nejasně započítané doby pojištění. Právě pro ně je důležité vědět, jak získat důchod, když člověk nechodil do práce, a také jak fungují související nároky, třeba výchovné k důchodu v roce 2026 a jeho podmínky.

Do budoucna navíc hraje roli i debata o tom, že vláda chce omezit zásluhovost důchodů. Než člověk podá žádost, měl by si položit několik jednoduchých otázek. Má skutečně splněnou dobu pojištění? Vyjde mu nižší důchod i při růstu cen? Nevyplatí se mu ještě rok nebo dva vydržet? A pokud už práci nezvládá, existuje jiné řešení?

Někdy může dávat větší smysl přivýdělek nebo méně náročná práce, třeba práce z domova pro seniory, případně kombinace důchodu a výdělku. I tady ale platí pravidla a limity, které je dobré znát, například u tématu přivýdělku během důchodu. U lidí těsně před penzí se navíc často otevřou i další povinnosti, třeba kolem daní. Proto není od věci sledovat i článek o tom, jak může probíhat kontrola daňového přiznání z finančního úřadu.

Za sebe to vidím jasně. Předčasný důchod už není rychlé vysvobození, ale tvrdé finanční rozhodnutí. Kdo ho zvažuje, měl by si vedle měsíční částky spočítat i to, co ztratí v čase. A hlavně nespoléhat na to, že stát vše vyřeší za něj. U mnoha lidí může být rozumnější chvíli počkat, upravit pracovní režim nebo hledat jinou cestu, než udělat krok, který se bude napravovat těžko. Ostatně podobně to ukazuje i širší pohled na důchod, náhradu mzdy a podporu, protože právě srovnání různých možností bývá při rozhodování nejdůležitější.

Další důležité články naleznete na webu ByznysTrendy.cz.