Článek
Pozitivní pohovor
Do známé české firmy jsem šel s velkým očekáváním. Jejich jméno má na trhu dobrý zvuk, a tak jsem si říkal, že by to mohla být šance posunout se v kariéře dál. Připravil jsem si životopis, zopakoval si otázky, které na pohovorech obvykle padají a snažil se působit co nejprofesionálněji. Už samotná budova, do které jsem vstoupil, působila reprezentativně a moderně. Všechno nasvědčovalo tomu, že jde o solidní místo.
Pohovor začal příjemně. Personalistka byla usměvavá, ptala se na mé zkušenosti, zajímala se o projekty, na kterých jsem pracoval. Vysvětlila mi také, jak firma funguje, jaký má kolektiv a jaké jsou možnosti růstu. Upřímně, čím déle mluvila, tím víc jsem měl pocit, že by to mohlo klapat. Místo odpovídalo mým představám, náplň práce byla přesně to, co umím a co mě baví. Dokonce jsem si v duchu představil, jak tam nastupuji a zapadám do týmu.
Chladná sprcha
A pak přišla chvíle, na kterou jsem čekal nejvíc a to otázka platu. Když vyslovila částku, měl jsem co dělat, abych udržel kamennou tvář. Číslo, které zaznělo, bylo tak nízké, že mi to připadalo skoro jako špatný vtip. V porovnání s tím, co firma od zaměstnance požadovala, to nedávalo smysl. Odpovědnost, přesčasy, očekávání, loajalita a k tomu plat, za který bych sotva zaplatil běžné výdaje.
V hlavě se mi rozběhla lavina myšlenek. Přemýšlel jsem, kolik lidí už na tu nabídku kývlo, protože byli pod tlakem a potřebovali práci. Kolik zaměstnanců tam asi pracuje roky s pocitem, že jejich úsilí není oceněno. Najednou mi připadalo, že všechna ta slova o férovosti a skvělé atmosféře byla jen kulisa, která má zakrýt tvrdou realitu.
Rychlý odchod
Neřekl jsem nic víc než „děkuji“ za nabídku. Vstal jsem, rozloučil se a odešel. Personalistka se tvářila trochu překvapeně, ale já věděl, že jen ztrácím čas. Kdybych tam nastoupil, každé ráno bych vstával s pocitem, že si nevážím sám sebe. A to jsem opravdu nechtěl.
Z pohovoru jsem odcházel s prázdným pocitem, ale i s jedním důležitým poznáním, někdy není důležité jen to, kde pracujete, ale také za jakých podmínek. Dobré jméno firmy ještě neznamená dobré zacházení se zaměstnanci. A já jsem si slíbil, že ať už budu hledat práci kdekoli, nikdy neslevím z toho, co považuji za spravedlivé ocenění své práce. Protože respekt nezačíná u druhých, ale u nás samotných.
