Článek
Nebudu to dělat
Naše dvanáctiletá dcera Tereza byla ve všech ohledech šikovná, dobře se učila, měla kamarádky, byla kreativní a ráda kreslila. Jenže pokud šlo o její pokoj, tam jako by vládla úplně jiná pravidla. Hromady oblečení na zemi, poloprázdné talíře schované pod postelí a stohy sešitů a papírků, které by vydaly na menší sběrnu. Ať jsme jí říkali, prosili, nebo hrozili, vždycky slíbila, že to uklidí zítra. Jenže zítra nikdy nepřišlo.
Zpočátku jsme se snažili být trpěliví. Vysvětlovali jsme jí, že čistota není samoúčelná, že v nepořádku se ztrácí věci a šíří nepořádek i do ostatních částí bytu. Ona kývala, slibovala, ale výsledek byl vždy stejný, za týden to vypadalo, jako bychom o tom spolu nikdy nemluvili.
Tohle skončí
Po několika měsících marného vysvětlování jsme se s manželem rozhodli pro jinou cestu. Nechtěli jsme křik ani tresty, ale bylo nám jasné, že potřebuje prožít důsledek sama na vlastní kůži. A tak jsme se domluvili, že jeden víkend zasáhneme. Když byla u kamarádky, dali jsme dohromady velkou krabici a vše, co leželo po zemi, nemělo své místo, nebo bylo jen naházené, jsme do ní naskládali. Oblečení, knížky, hračky i kosmetiku, no prostě všechno.
Krabici jsme schovali do sklepa a v pokoji zůstalo jen to, co bylo skutečně uklizené. Když se Tereza vrátila domů, čekal ji šok. Nejdřív se rozčilovala, že jsme jí ukradli věci, ale my jí klidně vysvětlili, že nic nezmizelo, jen jsme to dali „do zástavy“. Pokud se naučí udržovat pokoj uklizený, věci postupně dostane zpět. Pokud ne, zůstanou schované, dokud nepochopí, že pořádek není trest, ale úleva.
Vyhráli jsme
Byl to risk. Báli jsme se, že se zatvrdí a bude trucovat. Jenže kupodivu to zabralo. Už druhý den přišla s tím, že si uvědomila, že má pokoj přehlednější, že rychle našla školní pomůcky a že jí to vlastně ušetřilo čas. Postupně jsme jí věci vraceli a od té doby, i když ne vždy perfektní, její pokoj nikdy nevypadal jako dřív.
Ten trik nám ukázal, že někdy děti nepotřebují dlouhá kázání, ale zkušenost, která jim otevře oči. A že uklízet se člověk může naučit i jinak než křikem a zákazem telefonu.
