Článek
Časté výlety
Poslední měsíce si dcera půjčovala naše auto tak často, že už to skoro vypadalo, jako by bylo její. Vždycky měla připravenou výmluvu, jednou prý jela na brigádu, podruhé na výlet s kamarády. Nebyli jsme přísní rodiče, takže jsme jí věřili. Byli jsme rádi, že se osamostatňuje a má vlastní program. Jenže čím dál častěji jsme si všímali věcí, které neseděly.
Auto mělo pokaždé projeté mnohem víc kilometrů, než odpovídalo cestě, kterou uváděla. Někdy jsme v něm našli účtenky z míst, kde prý nikdy nebyla. Vůně parfému, který jsme neznali a občas drobky od jídla jen přidávaly další otázky. Nechtěli jsme jí hned zpovídat, ale začali jsme být podezřívaví.
Nevěříme jí
Rozhodující byl moment, kdy jsem v neděli ráno našla účtenku z čerpací stanice vzdálené víc než sto kilometrů od našeho města. Když jsem se jí na to zeptala, podívala se mi do očí a řekla, že to musí být náhoda, možná ji nechal někdo jiný v autě. V tu chvíli jsem věděla, že nám neříká pravdu.
S manželem jsme se rozhodli zjistit, kam doopravdy jezdí. Do auta jsme schovali malý přívěšek, který ukazoval polohu. V sobotu odpoledne si auto zase půjčila. O hodinu později jsme na mapě viděli, jak se pohybuje úplně jiným směrem, než tvrdila. Sedli jsme do druhého auta a vyrazili za ní. Cesta nás zavedla do malé vesnice skoro sto padesát kilometrů od domova. Naše auto bylo zaparkované před starým domem. Čekali jsme schovaní opodál, dokud z domu nevyšel muž, kterého jsme nikdy předtím neviděli. Byl minimálně dvakrát starší než ona. Když ji objal a políbil, cítila jsem, jak se mi podlomila kolena.
To jsem nečekala
Večer jsme ji čekali doma. Zavolali jsme ji ke stolu a všechno jí řekli. Nejdřív zapírala. Tvrdila, že to není tak, jak to vypadá, že je to jen známý, který jí pomáhá. Pak se rozplakala a přiznala, že s ním má vztah už několik měsíců. Prý nás nechtěla zatěžovat, protože věděla, že se nám to nebude líbit.
Neměla pravdu jen v tom, že se nám to nebude líbit. Bylo to mnohem horší. Nebolelo jen to, kam jezdila a s kým. Bolelo, že nás celé měsíce vědomě klamala, dívala se nám do očí a vymýšlela si. Od té chvíle jsme jí auto přestali půjčovat. Ztratila naši důvěru a ta se opravuje mnohem hůř než jakékoliv poškrábané dveře nebo sjeté pneumatiky.
